Čtení na tyto dny

Král smrků

(Smrk ztepilý
Stáří 180 let
Výška 38 m
Obvod 402 cm)

Prší
Přítmí pravěkého lesa
Ticho kapradin a trav
a kapající vody

Posvátná úzkost
slovanského obětiště

Zpovzdálí
hluk dětské
školní křížové výpravy

Směrovka: Král smrků 300 m

Zpáteční cestou
sbírám papírky
od žvýkaček a bonbonů
zn. Velim

(Jaroslav Kvasnica
Mariánské lázně 1987) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Krajina po potopě


Jan Lacina, č. 6/2011, str. 18-19

Až do července roku 1997 jsme žili v klamném domnění, že obýváme krajinu klidnou a bezpečnou, v nivách řek dostatečně zabezpečenou vodohospodářskými úpravami včetně přehrad. Stačilo však pár dní extrémně vysokých srážek, soustředěných zejména do Jeseníků a Beskyd, aby se na moravských řekách rozpoutala povodeň. Její následky byly tragické - desítky mrtvých, stovky zbořených stavení, stržené mosty a silnice, zničená úroda na stovkách hektarů. Během několika dní jsme tehdy - a v následujících letech opakovaně - pochopili, že rozsáhlé nivní části moravské i české krajiny patří k územím, která geografové nazývají hazardscape nebo riskscape, tedy územím ohroženým katastrofickými přírodními činiteli. Ty způsobují silné narušení krajinných složek a struktur, kterému se odborně říká disturbance. Disturbance sice narušují až ničí, ale také obnovují a vytvářejí. Proto patří k nejvýznamnějším procesům utvářejícím krajinu a přírodu.

Po katastrofální červencové povodni v povodí Moravy roku 1997 byly napsány stovky hodnotících článků i odborných studií. Zasvětili jsme jí i 12. zvláštní číslo Veroniky z roku 1998, zamýšlející se nad možnostmi protipovodňové ochrany i nad důsledky této veliké povodně pro živou i neživou přírodu. Jsou velké povodně, katastrofické pro lidi a jejich výtvory, stejně katastrofické i pro přírodu? Zkusme se podívat na podbeskydskou Bečvu a její poříční krajinu, na jejich čtrnáctiletý popovodňový vývoj.

Bečící řeka

Nikdy nezapomenu na chladné pozdně zářijové ráno roku 1997, kdy jsem poprvé vstoupil pod soutokem Rožnovské a Vsetínské Bečvy ve Valašském Meziříčí do popovodňové krajiny. Vypadala jako po bitvě. Poblíž hluboké a široké kaverny povodňového koryta byla zahrádkářská kolonie zanesena pískem, vyvrácenými stromy a rozmanitými náplavy plnými odpadků. Jako zázrak působila ze škvíry zaneseného a rozbitého skleníčku vyčnívající větévka fíkovníku se zrajícím plodem. V průběhu následujících dní jsem putoval po proudu směrem k Hranicím a Lipníku a žasl nad strženými mosty, nahromaděnými zborcenými chatami, přemodelovanými a transportovanými štěrkovými lavicemi. Obdivoval jsem mohutné kmeny lužních dřevin, kdysi stržené a pohřbené dávnými povodněmi a teď znovu obnažené. Nebylo pochyb o tom, že podhorská řeka Bečva dostala kdysi své jméno od slova bečeti či ječeti, od hrůzného burácení povodňových vod.

Od konce 19. století byla krásná divoká řeka upravována - její meandry proříznuty, o několik kilometrů zkrácený tok spoután do lichoběžníkového koryta o šířce dna 35 m a hloubce 3-4 m. Takový profil měl zajistit neškodný průtok středních vod (do 412 m3.s-1). Při kulminaci povodně 7. 7. 1997 však tudy protékalo až 900 m3.s-1. V rozsáhlých rozlivech hladina vystoupila až 2,5 m nad povrch nivy. Běsnící řeka si v dlouhých úsecích vytvořila široké povodňové koryto, vyplněné štěrkovými lavicemi ve více úrovních a z obou stran ohraničené téměř souvislými nátržovými břehy. Bylo jasné, že povodňová vlna obnovila mozaiku říčních biotopů, které při vodohospodářských úpravách zanikly.

Po 14 letech

Při mapování povodní vzniklých změn bylo na Bečvě mezi Valašským Meziříčím a Přerovem vybráno pět nejzajímavějších úseků, které se podařilo vyjmout z vodohospodářské stavby, tedy z návratu k technicistně upravenému říčnímu korytu. Na výzkumných transektech je od té doby možno sledovat děje přirozeného rozvoje rostlinného krytu kolem dále se měnící řeky. Co všechno se zde již událo!

Byliny, trávy i dřeviny se nejdříve uchytily na příznivě vlhkých písčitých sedimentech a po čtrnácti letech jsou tu již houštiny osm metrů vysokých vrb, olší a topolů. Přívaly vod z tajícího sněhu je sice každoročně ohýbají a ledové kry odírají do běla, přesto se vždy dokážou opět vzpřímit a zazelenat. I drobné tůňky se místy vytvořily. Hemžívá se v nich rybí potěr a alespoň dočasně se v nich objevuje vzácná bublinatka - masožravá vodní rostlina. Naopak na oblázkovitých hřbetech štěrkových lavic, přeplavovaných jen výjimečně, dřeviny téměř chybějí a roste zde řada bylin, které jsme zvyklí potkávat daleko od řeky na suchých až vyprahlých místech - například hadinec obecný, pryšec chvojka, divizny, hledíček menší. Běžně tady rostou a dozrávají rajčata, výjimečně i dýně a melouny, jejichž semena sem bývají splavována ze zahrad. Vývoj rostlinného krytu (sukcese) v popovodňovém korytě je tedy v závislosti na vlastnostech podkladu různě pokročilý - od počátečních stadií společenstev jednoletých bylin až po mladé lesíky měkkých lužních dřevin. Bohužel i na Bečvě, stejně jako podél většiny našich řek, se mezi domácí druhy vtírají rostliny cizí, tzv. invazní neofyty - křídlatka japonská, celík kanadský a netýkavka žláznatá.

I živočichům povodeň prospěla. V nátržových březích vytvořily kolonie břehule, zvýšené hnízdní možnosti příznivě ovlivnily i populaci ledňáčků. Štěrkové lavice se staly biotopem kulíků říčních a pisíků. Monotónní říční dno nahradila mozaika mělčin a hlubin, což vyhovuje druhově rozmanité rybí obsádce. I proto se téměř samozřejmostí staly zřetelné stopy vyder v písčitých lemech řeky. Běžně zde pobývají volavky popelavé, vzácně i volavky bílé, z okolních lesních komplexů sem na lov zalétávají plaší čápi černí. V úsecích ponechaných přirozenému vývoji řeka dál podemílá své břehy. Občas se do ní vyvrátí i mohutný strom. A pokud je to topol, určitě začnou jeho kůru ohlodávat bobři.

Uprostřed převážně zorněné nivy s městy a vesnicemi dala povodeň impuls ke vzniku úchvatné divočiny, kterou je třeba zachovat alespoň ve vybraných úsecích. Nejen pro rostiny a zvířata, ale i pro lidi. Vždyť třeba v horkém létě, kdy se v blízkosti koupajících plavívají v hlubinách koně, evokuje řeka Bečva pod kopcem Maleníkem obdobný pocit krásy a blaženosti, jaký ve svých obrazech vyjádřil Paul Cézanne na jihofrancouzské řece Arc pod slavnou horou Sainte-Victoire.


Doc. Ing. Jan Lacina, CSc., (1944) - krajinný ekolog a geobiocenolog, působí na Ústavu geoniky AV ČR v Brně a na Lesnické a dřevařské fakultě Mendelu, lacinovi.tisnov(zavináč)wo.cz

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu