Čtení na tyto dny

Lesík

jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči

Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji

(Ludvík Kundera) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Příběh Zámecké Moravy


Lukáš Krejčí, č. 6/2011, str. 20-21

Řeka mnoha ramen

Chráněná krajinná oblast Litovelské Pomoraví je unikátním územím, kde se řeka Morava podílela a stále podílí na utváření krajiny i lidské společnosti. Během staletí se zde vytvořil říční systém, v němž se vodní tok větví do několika ramen. Litovel, které se říká Hanácké Benátky, leží hned na šesti ramenech. V takovém přirozeném a dobře fungujícím systému jsou jednotlivá ramena do značné míry rovnocenná a ve většině z nich protéká voda po celý rok.

Mnohá ramena byla člověkem dlouhodobě využívána k pohonu mlýnů. S tím byla spjata výstavba jezů, které vodu dle potřeby přerozdělovaly. Od 18. století započala těžba štěrkopísků z hlavního koryta Moravy, v pozdější době se přidala ještě jeho regulace. V důsledku toho došlo k zahloubení a celkové dominanci právě tohoto jednoho ramene. Více zahloubené rameno do sebe stahovalo většinu vody a ostatní ramena větvícího se systému začala strádat. U důležitějších a člověkem využívaných ramen bylo přerozdělování vody řešeno jezy. Ostatní ramena, vedoucí hlavně lužními lesy, jsou od té doby průtočná pouze za vyšších průtoků (nátok do nich je příliš vysoko nad úrovní hlavního, napájecího ramene).

V současné době tak v Litovelském Pomoraví máme jedno hlavní koryto Moravy, ze kterého odbočují trvale průtočná ramena, zejména mlýnské náhony, se jmény jako Malá Voda, Střední Morava, Mlýnský potok či Svodnice. Přilehlý lužní les je protkán stovkami drobných či větších korýtek, která jsou napájena z trvale průtočných ramen jen za vyšších stavů. Těmto občasně protékaným ramenům se v místním hanáckém nářečí říká „smohe“ - smuhy. Postupem času se zanášejí či jsou člověkem úmyslně zaváženy. Některé z nich byly pročištěny a nově napojeny na řeku Moravu či její ramena. Právě takový je příběh Zámecké Moravy.

Zasypána a přeorána

Zámecká Morava odbočovala z Moravy do jejího levobřeží pod tzv. Třesínským prahem (u obce Řimice) a zpět do Moravy se vracela v Litovli. Historicky byla využívána k pohonu mlýnů. Ve 30. letech 20. století proběhla v tomto území částečná regulace Moravy, při níž byl zrušen jez zajišťující trvalý přívod vody do Zámecké Moravy. Zároveň bylo její vyústění posunuto o asi 1,5 km výše, nad nový Litovelský jez. V pozdější době byla Zámecká Morava v asi 1,6 km dlouhém úseku zasypána a přeorána. Zbylé slepé části koryta se zanášely. Po vyhlášení CHKO Litovelské Pomoraví v roce 1990 se začalo uvažovat o obnovení vodního režimu krajiny. Jeho nedílnou součástí je zavodňování území pomocí sítě vodních toků.

V roce 1998 byla zpracována první studie, která hodnotila možnosti a varianty revitalizace Zámecké Moravy. Účelem revitalizace mělo být trvalé zprůtočnění, zlepšení kvality vody, zvýšení hladiny podzemní vody, obnovení biodiverzity a zvýšení protipovodňové ochrany Litovle. Revitalizované koryto by se spolu s výsadbami zeleně mělo stát významným prvkem přibližujícím přírodu lidem.

Vzhledem k velkým změnám, které se odehrály jak na Moravě (zahloubení), tak na Zámecké Moravě (zanesení či úplné zasypání), vyvstaly dvě zásadní otázky - jak obnovit koryto a jak je zvodnit? V takových případech se jako ideální pomocník nabízejí historické podklady o tom, kudy koryta vedla a kde a jak byla na Moravu napojena. Ve 30. letech 19. století vznikly mapy stabilního katastru a mapy II. vojenského mapování, později mapy III. vojenského mapování. Od 30. let 20. století máme dostupné letecké snímky.

Hodnocení

Nakonec byla vybrána varianta, která v plné míře obnovila původní koryto i místo napájení. Navíc bylo přidáno krátké odlehčovací koryto. Zámeckou Moravou je zajištěn stálý průtok asi 1 m3/s, kapacita koryta odpovídá zhruba 20 m3/s. Vyšší průtoky mohou vybřežovat a zavlažovat lužní lesy a louky.

Revitalizace byla ukončena v roce 2004. Jak ji lze s odstupem času hodnotit? Bohužel, krátce po dokončení se začaly objevovat první potíže. Koryto se výrazně zanášelo, a to zejména v úseku při odbočení z Moravy. Zanášení bylo tak výrazné, že dokonce bránilo průtočnosti za nižších vodních stavů. Tento problém není dosud dořešen a nánosy jsou občas odstraňovány.

Příčiny zanášení jsou zřejmě dvě. První je nízký stupeň v řece Moravě, který nevhání do Zámecké Moravy dostatek vody, která vnesený materiál (zejména za vyšších průtoků) nestačí přeplavovat. Mnohé odborné posudky totiž vyšší stupeň nedoporučily, aby nevzniklo dlouhé vzdutí a migrační bariéra.

Druhou je obnovení identického historického stavu při současných podmínkách. Když v minulosti systém celého povodí fungoval, vypadal jinak. Dnes dochází k větší erozi, vodní toky tím pádem unášejí více splavenin. Zároveň se zvětšil rozdíl mezi nejnižšími a nejvyššími průtoky. Teče-li voda s více splaveninami v původním spádu, má méně energie a dochází k usazování. Při revitalizaci měla být zřejmě obnovena kratší trasa (s vyšším spádem), postupem času by samovolně došlo boční erozí k prodloužení koryta. Konstrukce manipulačních zařízení mohly být subtilnější a méně narušovat krajinu či mohlo být nalezeno řešení bez nich.


Mgr. Lukáš Krejčí, Ph.D., (1982) - v Geografickém ústavu Přírodovědecké fakulty MU a Unii pro řeku Moravu se zaměřuje na studium říční krajiny a její ochrany, krejcilukas(zavináč)atlas.cz

Seriál vznikal jako součást projektu Ekologického institutu Veronica Voda v krajině na vlastní oči a vycházel s grantovou podporou Ministerstva životního prostředí. Materiál nemusí vyjadřovat stanoviska Ministerstva životního prostředí.

 

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu