Čtení na tyto dny

Pobřeží

Slunce již hvězdy noční
roztříští v příboji
Noc stáhla se pryč chvatně
se všemi závoji
Bílá břicha ryb svítí
mrtvá jak touha má
rybářkám do jejich sítí
jen nechtíc
veplouvá…

(František Schildberger) 

 

Doporučujeme ke čtení

Zpracovávám rád každé zadání, protože nejsou nezajímavá témata…

Pavel Dvorský, č. 1/2025, str. 23, pro předplatitele

Kšefty nám bezostyšně ničí přírodu a krajinu

Hynek Skořepa, č. 1/2025, str. 32

Jurkovičovy válečné hřbitovy

Václav Štěpánek, č. 1/2025, str. 7, pro předplatitele

Ptačí lokalita Ústřední hřbitov v Brně

Karel Hudec († 10. 11. 2017), č. 1/2025, str. 14, pro předplatitele

Třikrát pár slov k Tragikomedii ochrany přírody Tomáše Grima

č. 1/2025, str. 36

Miesta stretnutí

Denisa Halajová, č. 1/2025, str. 16, pro předplatitele

Staré cintoríny ako súčasť historických štruktúr krajiny

Mikuláš Huba, č. 1/2025, str. 2, pro předplatitele

Tragikomedie ochrany přírody

Tomáš Grim, č. 4/2024, s. 2-5

Třikrát pár slov k Tragikomedii ochrany přírody Tomáše Grima

č. 1/2025, str. 36

Dostat pořádný kartáč není na škodu

Pavel Pechoušek, Vilém Jurek, č. 4/2024, s. 10-12

Reportáž opožděná o třicet pět let

Václav Štěpánek, č. 4/2024, s. 34-37

Odkaz Josefa Vavrouška je dnes dvojnásobne aktuálny

Mikuláš Huba, č. 3/2024, s. 28-31

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33

Odněkud někam


Petr Čermáček, č. 4/2016, s. 6-7

Nemáme auto a rádi chodíme. Naše dovolené jsou tedy turistickými. Procházíme Vysočinou, Podyjím, Děčínskou vrchovinou a rok od roku udiveněji zjišťujeme, že téměř sami. Ne, že by o pobyt v přírodě nikdo nestál, ale zpravidla túru omezí na kratší okruh, na místa, kde „něco je“, na skalní město, vrchol s vyhlídkou, hrad… Nejlépe, aby bylo možné dojet téměř „tam“, zaparkovat a pak vyrazit vstříc pamětihodnému. Vítáno je, aby to nebylo dále než takových čtyři pět kilometrů, dobré je, je-li po cestě rozhledna či hospoda, nejlépe obojí. A tak na krásné, leč vcelku dlouhé cestě z Děčína na Děčínský Sněžník potkáme jen dvě německé babičky, jednoho německého dědu a dvě české rodiny s dětmi, od pohledu stejné „blázny“, jako jsme my, zato na vrcholovém okruhu jsou stovky lidí. Mohli bychom to považovat za náhodné, jenže… Po škole v přírodě nám dcera udiveně sdělovala, že na dlouhý výlet nemohli jít, protože by to některé děti neušly, zatím ve svém životě totiž nešly delší vzdálenost než pět kilometrů.

Když jsem s bratrem a rodiči trávil každou z našich dovolených pochody po Krkonoších, Orlických horách či jinde, potkávali jsme stovky pěších. Až nám to někdy lezlo krkem - potkali jsme leckdy více lidí než v našem městečku na cestě ze školy… Dnes sice můžeme sbírat kolem cesty houby, pozorovat ptáky (kdo by je sebral či vyplašil), ale trochu mi to srdečné „Dobrý den“, alespoň tu a tam, chybí. Místo toho vedeme se ženou akademický hovor, proč tomu asi tak může být. Vždyť stačí otevřít jakýkoliv tištěný či internetový magazín a najdete tam traktáty o tom, jak je chůze prospěšná, kolika infarktům může pomoci zabránit, kolik kilojoulů při ní spálíte, jak skvělý je nordic walking na klouby a vůbec „chůze je cool“. Možná chodíme „nesprávným způsobem“ v „nesprávných místech“… S auty přišel zvyk šetřit čas, dojet až na to „správné místo“, protože jinak toho málo uvidíš, je toho kolem tolik zajímavého a dovolená je jen týden. Mravokárně bychom z toho mohli vyvodit vyhrocené závěry o lenosti, rozmazlené bohatosti (ano jsme bohatý národ, jakkoliv si to nehodláme přiznat), která se dožaduje pestřejších zážitků, než chodit někde po lese… Jenže to v řadě případů nemusí být pravda, změna může být nevědomá, nechtěná, vynucená: auta mění modus operandi. Dávají svobodu dosáhnout cílů jinak nedosažitelných či obtížně dosažitelných. Jenže: je potřeba někde zaparkovat a je nutné jít okruh, protože je třeba se k autu zase vrátit. Turistické trasy přechodů odněkud někam se stávají nedostupné, neřešitelné. Když k tomu připočteme přirozenou touhu po pohodlí, je výsledkem pusto či poloprázdno na dlouhých štrekách. A nám na další dovolené pak nezbude, než s úctou a radostí pozdravit alespoň těch pár, kterým se z jejich automobilového zajetí podařilo uniknout.

Petr Čermáček

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu