Čtení na tyto dny

Na počest ptáků řek a lesa

Ptáci stoupali nad lesem
jak jiskry
Dvojhlasně
O dvou křídlech
Až zdálo se že nevzlétají
ale že země padá

Bylo ticho
jako v přesýpacích hodinách
anebo ve skále
ale tak ostré
jak večerní obloha
kdy padají hvězdy
a na studánkách řek
omdlévá voda

Na počest ptáků
spících řek a hlubokého lesa
zdvihá ticho
studánku
jako první pokus bohů o pohár

(Josef Hrubý) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pouť k buku sv. Dvojice

Pavel Klvač, č. 2/2026, str.3

Tajemná kočka divoká znovu obývá české lesy

Martina Labudová, č. 1/2026, str. 50

Hořečky a jejich životní strategie

Jiří Brabec, Helena Neuwirthová, č. 1/2026, str. 47

Když přiletí sýkora biouhelníček

Renata Placková, č. 1/2026, str. 43

Společnost pro uvádění ptačích jmen v krásné literatuře na pravou míru

Petr Čermáček, č. 2/2026, str. 43, pro předplatitele

Malí farmáři versus velcí zemědělci, nebo jsme všichni na jedné lodi?

č. 1/2026, str. 10, pro předplatitele

Jak na hořečkové louky

Jiří Brabec, Helena Neuwirthová, č. 2/2026, str. 40, pro předplatitele

Kam s ní?

Renata Placková, č. 2/2026, str. 36

Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině

č. 1/2026, str. 39, pro předplatitele

Nejde jen o hezké výhledy

Kateřina Lagner Zímová, č. 2/2026, str. 32, pro předplatitele

Zeleň pod proudem

Martin Pavelka, č. 1/2026, str. 33

Život pro ochranu přírody

Martin Škorpík, č. 1/2026, str. 2

Beskydská idyla trochu jinak

Vojtěch Bajer, č. 1/2026, str. 22, pro předplatitele

Mně se dostalo za život mnoho krajin srdce

Vlastimil Kostkan, č. 1/2026, str. 36, pro předplatitele

Trochu osobní nekrolog

Václav Štěpánek, č. 2/2026, str. 30

Racionální a udržitelné rozhodování o využití krajiny

Ondřej Lagner, č. 2/2026, str. 9

Krajina je naše rukojmí

David Veselý, č. 1/2026, str. 52, pro předplatitele

Soutkou nesoutkou…


Bohdana Fabiánová, č. 4/2016, s. 37

Když bylo navrženo téma 4. letošního čísla, přemýšlela jsem, čím bych mohla přispět. Napsala-li bych o svých nynějších pěších putováních, vzbudilo by to u mé rodiny jen pobavené úsměvy. Má chůze se dnes odehrává už jen na krátké vzdálenosti a více než fyzickým výkonem je pokrmem pro duši, kdy samotná, byť krátká cesta je cílem. Bývalo tomu pravda jinak, ale kdeže loňské sněhy jsou. I vzpomněla jsem si na své dětství, kdy jsem milovala zkratky ve Šlapanicích, kdy jsme se s babičkou nořily do úzkých uliček mezi domy, abychom se ocitli v jiné ulici, a další uličkou jsme prošly a zase se posunuly o notný kus dál a najednou jsme byly na pěšině vedoucí ke hřbitovu, kam cesta po chodnících - nahoru, dolů, doprava a doleva - byla nejmíň dvakrát tak delší. A ještě jsme toho hodně zažily, popovídaly jsme si s několika babiččinými kamarádkami, trošku jsme pomluvily binec na normálně skrytých místech, utrhly jsme si jabko, nebo jsme ho dostali od cesty. Možná že ty cesty byly přístupné jen babičkám a vnučkám, ale dalo se jimi procházet.

Až daleko později jsem zjistila, že se těmto uličkám říká soutky. Byly to tedy jakési dobrodružné soutěsky vedoucí nejkratší cestou nejen do další ulice, ale zejména ven za humna, k potoku, do polí, i na hřbitov. Dnes už vesměs tyto koridory či průchody neexistují, jsou zastavěny, zataraseny brankami. Lidé, kteří jimi chodili, tato místa znečišťovali, a proto byly zrušeny? Ztratily svůj význam? Přestali lidé procházet sídly z jednoho konce na druhý pěšky? Nebo se vzájemně přestali tolerovat a ztratili zájem vyjít ven, když někdo jen tak procházel, a prohodit pár slov? Asi všechno dohromady. Je pro mě zajímavé, že ani můj otec, který se ve Šlapkách narodil a všechny tyto cestičky znal, jimi už se mnou nikdy nešel, šel tou delší cestou, i když jsem mu říkala, že se dá jít zkratkou. Možná, že tehdy už cítil, že ztratil privilegium dětí a místních procházet těmito stezkami. Bál se, že by se na něj dívali jako na cizího, musel by se dát do řeči a vysvětlit, že je Pepík Kroupů, no přece od Boženy, za svobodna Smutné. A to se mu nechtělo. Ani sama jsem tudy nikdy nešla, ani tehdy, ani později. Sama nevím proč. A dnes už většinou neexistují. Nebo je jen nemůžu najít?

Bohdana Fabiánová

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu