Čtení na tyto dny

Král smrků

(Smrk ztepilý
Stáří 180 let
Výška 38 m
Obvod 402 cm)

Prší
Přítmí pravěkého lesa
Ticho kapradin a trav
a kapající vody

Posvátná úzkost
slovanského obětiště

Zpovzdálí
hluk dětské
školní křížové výpravy

Směrovka: Král smrků 300 m

Zpáteční cestou
sbírám papírky
od žvýkaček a bonbonů
zn. Velim

(Jaroslav Kvasnica
Mariánské lázně 1987) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Za Adri van Westerop


Yvonna Gaillyová, Raymond Aendekerk, č. 1/2010, s. 32

Těsně před Štědrým dnem zemřela ve věku 52 let Adri van Westerop. Holanďanka, žijící v Lucembursku, vystudovaná chemická inženýrka, první lucemburská ekologická poradkyně, žena, která od roku 1990 byla svou činností přítomná i na české ekologické scéně. Spolupracovala, podporovala a pomáhala svými zkušenostmi a znalostmi rozvíjet ekologickou poradnu Veronica, trvale nás vtahovala do dění kolem Fair Trade, v bohatším Lucembursku vyhledávala (spolu se svým mužem Raymondem Aendekerkem) finanční zdroje jak vládní, tak soukromé pro environmentální projekty v postkomunistických zemích. Její zásluhou existoval po několik let v Nadaci Partnerství grantový program podporující projekty v oblasti šetrné energetiky, její zásluhou slouží moštárně v Hostětíně velkoplošný solární kolektor, díky Adri může dnes Veronica šířit zkušenosti z Hostětína do vesnic na Ukrajině. Ale nejen u nás. Díky Adri funguje již více než deset let významné ekologické centrum v rumunském Galaţi, pro bulharskou příbuznou Nadace Partnerství rovněž zprostředkovala program malých grantů v oblasti energetiky. A Bůh ví, co ještě. Ano, říkám to zcela záměrně. Sice jsem Adri znala velmi dobře, považuji ji za jednu ze svých nejvzácnějších přítelkyň, často jsem s ní mluvila jak na dálku, tak při četných pracovních setkáních i návštěvách celé jejich rodiny v Česku, ale přesto ani zdaleka nevím, co vše Adri ve svém životě udělala. Jak při rozloučení zaznělo v několika smutečních projevech, Adri žila krátce, ale vykonala desetkrát víc než mnozí, kteří žijí třeba do sta let. Nikoli ovšem pro sebe, ale takřka výhradně pro druhé.

Adri spoluzakládala v roce 1991 Evropskou asociaci ekologických poraden, společně se současným lucemburským ministrem životního prostředí a svým tehdejším kolegou vydala dvě knihy věnované ekologicky šetrnému chování v domácnosti a v kanceláři, napsala nespočet článků do novin, měla k tomuto tématu i pravidelný rozhlasový pořad, vystupovala v televizi. Jako expertka garantovala prestižní ekoveletrh, který se koná v Lucemburku vždy v září. Před deseti lety přešla z nevládního do veřejného sektoru a stala se ředitelkou provozu v největším lucemburském zařízení pro seniory, kde zavedla nevídaná pravidla ekologicky šetrného hospodaření, zahrnující celou oblast vybavení, čištění, kuchyně i zahrady.

Úchvatná a obdivuhodná je ale její činnost dobrovolná. S neobyčejným nasazením, jako iniciátorka sociálních a ekologických inovací, jako osoba propojující lidi a organizace z různých oblastí pracovala na mnoha frontách: stála u zrodu lucemburského Fair Trade stejně jako organizace Akut zaměřené na toxické látky v životním prostředí. Až do svého odchodu z tohoto světa pracovala v organizaci zaměřené na lidská práva Justice et Paix a v další na podporu etického investování Etika.

V roce 1999 se stala poprvé zastupitelkou ve své obci Betzdorf, kde se angažovala v Klimatické alianci (celosvětové iniciativě obcí a měst zaměřené na ochranu klimatu), v komisi pro imigranty, v projektech programu regionálního rozvoje LEADER i při přípravě stavby nové ekologické školy, do jejíhož plánování vtáhla žáky i rodiče. Jen lucemburský zákon požadující, aby starosta měl lucemburské občanství, ji jako Holanďanku od této funkce „uchránil“. Adri kandidovala za Zelené i do národního a evropského parlamentu, kam byla dokonce v roce 1999 zvolena. Nakonec se ale rozhodla zůstat s rodinou v Lucembursku a své místo přenechala dalšímu kolegovi.

Hlavní místo v jejím životě měla lidskost, otevřenost a nekonečná schopnost účinně pomáhat. Adri přijala před pár lety do své rodiny uprchlou šestnáctiletou dívku z Eritreje a pomohla jí stát se nezávislou, v Lucembursku žijící ženou. Podporovala malířku ze Slavonie, studující v Maďarsku, nadaného rumuského mladíka na studiích baletu v Německu, rodinu uprchlíků z Mostaru, a jak jsem už řekla, Bůh ví, koho ještě.

Jsem ráda, že se v časopise Veronica můžeme za Adri ohlédnout a ukázat její bohatý a naplněný život. Jako příklad, jak lze také žít.

Yvonna Gaillyová a Raymond Aendekerk


Raymond Aendekerk, odborný pracovník nadace Hëllef fir d’Natur, sekretář sdružení ekologických zemědělců Biolabel, Lucembursko, člen předsednictva IFOAM EU, člověk, který se zasadil o vznik moštárny v Hostětíně

 
csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu