VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Pohybu lidí z místa na místo po zemském povrchu nejčastěji říkáme cestování. Ale nebylo tomu tak vždy. Někdy před tisíci lety šlo o putování. Putovati - sloveso odvozené od slova pút (dnes pouť) už v praslovanštině označovalo pohyb, přesun, který však měl jistý cíl, jako třeba putování ke svatým místům. Ne náhodou se náboženský význam udržel dodnes v odvozeninách jako poutník, poutní atd.

Pak se začalo prosazovat slovo cestovat, odvozené od cesta, což asi bylo označení „čisté“ části terénu vhodné pro pohyb bez překážek. Odvozeniny jako cestovatel nebo pocestný naznačují, že to byla činnost různá, cílevědomá i spontánní.

V posledním století pohyb lidí z místa na místo také nazýváme slovem francouzského původu turistika (francouzsky tourisme). Je ale vidět, že je to jiná záležitost. U předchozích označení bylo možno vytvořit aktivní slovesné tvary: putuji, cestuji. U turistiky ne. To je výmluvné. Naznačuje to neaktivní povahu této činnosti, která nadto ani nemá cíl, ale destinaci, doslova „určenost“. Jasně jde o něco jiného než dříve. Dokonce než v minulém století, kdy ještě byly turistické boty a hole. Dnes je turistika účast na masovém pohybu, v němž rozhodující roli hrají cestovní kanceláře, dálnice a letiště, a turisté se mu jen oddávají.

Dušan Šlosar