Čtení na tyto dny

Lesík

jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči

Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji

(Ludvík Kundera) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Les, dúbrava, Šumava


Dušan Šlosar, č. 5/2011, s. 3

Les byl už pro naše dávné předky zcela přirozeným prostředím. Kronika takřečeného Dalimila ze 14. století, líčící nejstarší mýty o počátcích českého národa, mluví také o příchodu našich předků do těchto končin. O praotci Čechovi mimo jiné říká: „I vybra sě se vším z země, jiež bieše Charváty jmě. I bra sě lesem do lesa, dědky své na plecí nesa.“ Což znamená: Vybral se se vším ze země, které říkali Charvátsko. A bral se lesem do lesa, bůžky své nesa na ramenou.

Podle pověsti tedy praotec Čech z Charvátska pod Říp šel skrze lesy. A vyprávění pokračuje: „A když dlúho lesem jide, k velikému hvozdu příde.“ - A když šel dlouho lesem, přišel k velikému hvozdu. Hvozd byl podle toho les zvláštní. Tam se Čech rozhodl zůstat.

O tom, že les byl tehdy rozrůzněným prostředím, svědčí také řada dalších názvů: doubrava, bor, hvozd, luh, šuma. Byly významově rozlišené. Dúbrava bylo asi pojmenování nejstarší, protože je nacházíme na širokém území, kde o něm dodnes svědčí místní názvy: Doubravice, Doubravník, také polská Dąbrowa, chorvatský Dubrovnik. Název nesouvisel se jménem dubu, bylo to pojmenování širší. Les byl patrně porost listnatý, bor zase jehličnatý. Hvozd bylo speciální pojmenování lesa horského (u Dalimila na úpatí Řípu). Šuma je sice dnes chorvatský název lesa, ale naše Šumava byla nesporně odvozena z něho, ještě v praslovanském období.

Doufejme, že ty názvy po nás nakonec nezůstanou jen v historických slovnících (jako ta šuma).

Dušan Šlosar

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu