Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Stále při dechu


Miroslav Patrik, č. 6/2011, s. 11

Když jsem v polovině 80. let minulého století studoval v Brně geologii, mým oblíbeným ekologickým časopisem byla Nika,  kterou od roku 1979 vydával Městský výbor ČSOP v Praze. Nějak se mi při cestách přes Prahu za studiem dostala do ruky, ani už nevím jak. Veroniku brněnských ochránců přírody jsem začal číst až někdy od roku 1988. A tak jsem byl zcela „v obraze“.

Jeden informoval spíše o Čechách, druhý zase o Moravě, sféra vlivu byla pěkně rozdělena. A mně se rychleji zaplňovala knihovna, do níž jsem vkládal ještě časopis Alternativa Dětí Země, Ekolist od sdružení BEZK a samozřejmě Sedmou generaci od Hnutí DUHA. Nicméně Veronica zůstala v papírové podobě až do současné doby. Naštěstí. Nika se totiž po roce 2005 jaksi vytratila do neznáma.

Přitom v období kolem roku 1989 a ještě v 90. letech měl každý z časopisů zcela jinou tvář. Nika v centru ekologického a politického dění se odvážně a mnohdy s ostrou kritikou pouštěla do rizikových kauz na obranu životního prostředí. Veronica se spíše hloubavěji zabývala smyslem ochrany přírody, i když se také věnovala „hustým“ kauzám, jako byla nesmyslná likvidace lužních lesů na Pálavě či naštěstí nerealizovaná výstavba vysílače na vrchu Děvín.

Nicméně oba časopisy se krásně doplňovaly: jeden výbojnost, druhý přemýšlivost. Nyní je Nika už dlouho mimo můj obzor. Ale Veronica zůstala a je dobře, že v ní bývají i aktuální a odvážné články. Veronice se naštěstí na rozdíl od Niky podařilo najít novou generaci autorů a čtenářů, takže její duch zůstává čerstvý již úctyhodných dvacet pět let. Mnoho z nich nebylo jistě lehkých, zvláště po fi nanční stránce. A asi úspěšně odolává i elektronickým médiím, což je logické, neboť na přemýšlení se víc hodí něco do ruky.

Proto budu rád, pokud se podaří ji zachovat takovou, jaká je. Aspoň ještě nějaký ten čas. A pokud nám bude dávkovat jak přemýšlivé úvahy o přírodě, tak aktuální společenské události. Přeji ti tedy, milá Veroniko, abys tu s námi byla aspoň stejně dlouhou dobu, jako dosud. Dávej si prosím pozor na pády do hlubin zapomnění.

Miroslav Patrik, Děti Země

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu