VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Když jsem v polovině 80. let minulého století studoval v Brně geologii, mým oblíbeným ekologickým časopisem byla Nika,  kterou od roku 1979 vydával Městský výbor ČSOP v Praze. Nějak se mi při cestách přes Prahu za studiem dostala do ruky, ani už nevím jak. Veroniku brněnských ochránců přírody jsem začal číst až někdy od roku 1988. A tak jsem byl zcela „v obraze“.

Jeden informoval spíše o Čechách, druhý zase o Moravě, sféra vlivu byla pěkně rozdělena. A mně se rychleji zaplňovala knihovna, do níž jsem vkládal ještě časopis Alternativa Dětí Země, Ekolist od sdružení BEZK a samozřejmě Sedmou generaci od Hnutí DUHA. Nicméně Veronica zůstala v papírové podobě až do současné doby. Naštěstí. Nika se totiž po roce 2005 jaksi vytratila do neznáma.

Přitom v období kolem roku 1989 a ještě v 90. letech měl každý z časopisů zcela jinou tvář. Nika v centru ekologického a politického dění se odvážně a mnohdy s ostrou kritikou pouštěla do rizikových kauz na obranu životního prostředí. Veronica se spíše hloubavěji zabývala smyslem ochrany přírody, i když se také věnovala „hustým“ kauzám, jako byla nesmyslná likvidace lužních lesů na Pálavě či naštěstí nerealizovaná výstavba vysílače na vrchu Děvín.

Nicméně oba časopisy se krásně doplňovaly: jeden výbojnost, druhý přemýšlivost. Nyní je Nika už dlouho mimo můj obzor. Ale Veronica zůstala a je dobře, že v ní bývají i aktuální a odvážné články. Veronice se naštěstí na rozdíl od Niky podařilo najít novou generaci autorů a čtenářů, takže její duch zůstává čerstvý již úctyhodných dvacet pět let. Mnoho z nich nebylo jistě lehkých, zvláště po fi nanční stránce. A asi úspěšně odolává i elektronickým médiím, což je logické, neboť na přemýšlení se víc hodí něco do ruky.

Proto budu rád, pokud se podaří ji zachovat takovou, jaká je. Aspoň ještě nějaký ten čas. A pokud nám bude dávkovat jak přemýšlivé úvahy o přírodě, tak aktuální společenské události. Přeji ti tedy, milá Veroniko, abys tu s námi byla aspoň stejně dlouhou dobu, jako dosud. Dávej si prosím pozor na pády do hlubin zapomnění.

Miroslav Patrik, Děti Země