VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Důvod k této otázce [v nadpisu] má stále širší okruh občanů, kterým není lhostejný stav naší venkovské krajiny. Celkový stav vegetačního doprovodu venkovských komunikací, to je travnatého pásu s výsadbou dřevin, se velmi výrazně zhoršuje, v mnoha případech jsou zejména výsadby stromů zcela zdevastovány. Řada zejména původně nejpočetnějších ovocných výsadeb realizovaných v polovině minulého století velmi rychle dožívá.

Příčin tohoto neutěšeného stavu je celá řada. Předně je to nárůst intenzity dopravy s nároky na její plynulost a bezpečnost a masivní úroveň zemědělské mechanizace a s ní spojené pěstitelské technologie. Dále je tento téměř celoplošný zánik ovocných alejí dán jednak přechodem od extenzivních výsadeb k intenzivním plantážovým formám a jednak zhoršujícími se hygienickými podmínkami i hledisky bezpečnosti práce při sklizni a průběžné údržbě výsadeb. Významným důvodem je i skutečnost, že majitel komunikací, to je stát a jeho příslušné orgány, chápou vegetační doprovod úzce resortně, to je pouze z hlediska dopravního. Širší, krajinářské hledisko na pojetí těchto úprav, a tedy i názor na zacházení se současným stavem porostů, je, jak se zdá v mnoha těchto případech, neznámým pojmem či nežádoucím zasahováním do resortních práv majitele pozemku.

Otázkou tedy je, co v tomto smyslu pokládat za krajinářské hledisko, co je jeho obsahem, jaké by měly být jeho formy a metody práce. Jednoznačným krajinářským hlediskem při řešení vegetačního doprovodu komunikací je komplexní služba krajině jako celku, odmítající úzké resortní zájmy, které vždy byly a do značné míry stále jsou základním problémem naší krajiny. Při posuzování problematiky komunikační vegetace je třeba z hlediska metodického rozlišit především zájmy úzce dopravní od zájmů širších, krajinářských.

Čistě dopravní (vnitřní) funkčnost

vegetačních doprovodů by se měla projevovat v celé řadě jejich forem a sestav, z nichž je možné uvést zejména: 

• Optimální optická přehlednost a osvětlení (přistínění) celého silničního prostoru.
• Vytyčení rámce (okraje) silničního prostoru ve smyslu dálkové orientace a vedení pozornosti řidiče.
• Zajištění provozní bezpečnosti dopravy (vývraty a vylamování větví, nárazy vozidel do stromů, zachycování vozidel keřovými skupinami, omezování bočního oslnění aj.).
• Zlepšování mikroklimaticko-hygienických podmínek v prostoru vlastní komunikace (provětrávání, dynamika přistínění a oslunění, boční vítr aj.).
• Ochrana proti tvorbě závějí formou vegetačních (keřových) bariér.
• Udržování svěží nervové kondice řidiče formou proměnlivosti tematického řešení vegetačních úprav a jejich dojmové gradace.

 Plnění těchto funkcí bude měnlivé u různých typů komunikací s tím, že jejich praktická realizace je vázána prakticky pouze na resort dopravy.

Krajinářská (vnější) funkčnost

vegetačního doprovodu komunikací by se měla projevovat zejména následujícími formami: 

• Plnění vybraných funkcí lokálního ÚSES s využitím liniovosti, bohaté prostorové členitosti a hustoty komunikačních tras (zejména interakční prvky aj.).
• Ochrana přilehlého území před negativními vlivy dopravy (výfukové plyny, prašnost, hlučnost).
• zásadní vliv na výtvarné - kompoziční řešení krajiny v širších prostorově funkčních souvislostech zahrnující zejména:

- programované (dojmově gradované) otevírání vyhlídek do okolní krajiny formou prostorového rozmístění výsadeb (základ optického vnímání většiny krajinářských úprav);
- členění širšího krajinného prostoru do soustavy dílčích kompozičních celků vyjadřujících proměnlivou identitu území (úprava měřítka krajiny);
- zdůraznění historických, hospodářských a sociálních souvislostí a rysů řešeného území (tepnou veškerého života jsou komunikace, které svým systémem vyjadřují logiku území).

• Rozvoj sociálních a kulturních hodnot území, zahrnující jednak programování občanské průchodnosti krajiny a jednak vztah vegetačních úprav ke kulturně historickým hodnotám toho kterého území. (Identita území nemůže být dána pouze přírodními podmínkami. Je dána i historickými a kulturními událostmi, jež se na jejich trase udály.)

 Na rozdíl od funkcí čistě dopravních (vnitřních) by funkce krajinářské (vnější) měly být zajišťovány, to je garantovány, respektive financovány apod. celou řadou všech věcně zúčastněných resortů (zemědělství, kultura, životní prostředí, místní rozvoj). Reálnou formou plnění tohoto komplexního programu může proto být jedině souhrnný krajinný projekt (plán) koordinující veškerá zúčastněná krajinářská hlediska.

Krajinářský přístup k řešení vegetačního doprovodu komunikací by měl mít nejen racionálně technický, ekologický a estetický rozměr. Měl by obsahovat i občanská hlediska, toí) je názory a iniciativy těch, kteří v této krajině žijí, i těch, kteří kdysi dané konkrétní území utvářeli. „Lidové krajinářství“ jako činnost vesnického obyvatelstva utvářející venkovskou krajinu v určitých geografických, hospodářských a sociálně kulturních podmínkách nelze chápat pouze ve vztahu k minulosti, ale i k současnosti. V tomto smyslu je třeba za základní společenskou a územní jednotku, která je ve venkovském prostoru schopna tvůrčím způsobem transformovat všechny krajinářské souvislosti, považovat venkovský mikroregion. Součástí hledání jeho hospodářské, společenské a kulturní identity by měl být i krajinný plán, jehož významnou součástí bude i koncepce řešení vegetačního doprovodu komunikací.

Postupný zánik ovocných alejí jako nejvýznamnějšího vegetačního potenciálu naší soudobé komunikační sítě lze současně chápat i jako začátek nové etapy, která může řešit komplexně a na vyšší věcné a společenské úrovni další rozvoj vegetačního doprovodu venkovské komunikační soustavy. Pro zachování tradiční účasti ovocných stromů v naší krajině je třeba hledat nové, soudobým možnostem odpovídající formy. Zdá se, že jednou z těchto forem by mělo být masové používání planých ovocných druhů jako významné součásti různých typů krajinných vegetačních soustav.

Prof. Ing. Jiří Mareček, CSc. - Katedra zahradnictví a krajinářské architektury, Česká zemědělská univerzita v Praze