VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Ad František Lipowski: Mají velké šelmy místo v naší civilizací přeměněné krajině? Veronica 1/2008, s. 20-21

Na začátek bych se čtenářům krátce představil. Jsem studentem biologie na Univerzitě Palackého v Olomouci a projektu vlčích hlídek se aktivně coby dobrovolník věnuji tři roky. Přes své nevelké životní i profesní zkušenosti jsem se rozhodl reagovat na článek Ing. Lipowského z Lesní správy Jablunkov, člověka mnohem zkušenějšího. Rád bych zde uvedl, že si vážím názorů autora na život šelem v naší krajině. Chci tedy komentovat jen dílčí momenty.

Efekt „zdravotní policie“

Autor nesouhlasí s tvrzením, že rys či vlk plní především funkci „zdravotní policie“. V zájmu predátora je získat lovem maximum potravy při minimálních ztrátách energie. V populaci šelem byli po dlouhou dobu společné evoluce s kořistí zvýhodňováni jedinci se schopností předvídat šance na úspěch lovu, energetické výdaje a zisky. Zdravotní stav kořisti tyto šance velmi ovlivňuje.

Poněkud extrémní příklad je chování gazel Thomsonových, které vysokými skoky (tzv. stottingem) dávají predátorům přímý signál o svém fyzickém či zdravotním stavu. Predátoři pak přednostně uloví gazely, které neskáčou tak vysoko anebo neskáčou vůbec. Tento příklad ukazuje, jak daleko došla společná evoluce, když se i lovená kořist předváděním své síly a zdraví aktivně podílí na „rozsudku smrti“ pro „nejslabšího“.

Ve své nejjednodušší variantě může efekt „zdravotní policie“ fungovat tak, že pokus o lov nemocných či jinak handicapovaných kusů je prostě jen úspěšnější než v případě kořisti zdravé. Náchylnost k určitému onemocnění může přitom být genetickou vlastností. Pak je tento efekt pro populaci kořisti selekčním tlakem.

Poněkud blíže našemu problému je příklad vztahu výskytu vlka a moru prasat na Slovensku. Ze všech případů klasického moru prasat u prasete divokého bylo v oblastech s trvalým výskytem vlka nalezeno jen 7 % nemocných zvířat, zatímco v jiných oblastech to bylo 93 % (Finďo 2002).

Nakonec i nadprůměrná tělesná hmotnost trofejové zvěře v oblastech s přirozeným a dlouhodobým výskytem šelem je příkladem, že predátor úspěšně „selektuje“ určitou vlastnost, tudíž ji musí umět rozpoznávat. Nejsem si jistý, zda prostým pozorováním jsou sebelepší odborníci schopni posoudit zdravotní stav zvěře tak, jako to umí šelma se svou evoluční zkušeností.

Efekt vlčích hlídek na ochranu velkých šelem

Nesouhlasím s názorem, že by vlčí hlídky měly na velké šelmy negativní rušivý vliv. Je známo, že výskyt šelem klesá s hustotou sítě cest, tedy v důsledku „rušení“. Pokusím se tuto proměnnou kvantifikovat. V Beskydech bydlí 65 tisíc lidí, jen na hřebeni Radhoště se jich ročně projdou desítky až stovky tisíc. Přesná čísla neexistují, snad tedy můj odhad, že Beskydy ročně navštíví za účelem dlouho- či krátkodobé návštěvy milion lidí, není nadsazený. Jednodenních pochůzek vlčích hlídek, které jsou situovány především na turistických a lesních cestách, proběhne ročně 100 až 150 (s dlouhodobě stoupající tendencí). Někteří členové hlídek jsou přitom zároveň Stráží přírody, a tak chování případných „rušitelů“ usměrňují.

Kromě monitoringu se vlčí hlídky podílejí na ochraně šelem pohybem v terénu, čímž snižují pocit anonymity pytláků. Za 8 let trvání monitoringu uskutečnily 34 nálezů masitých návnad, které mohly být nelegálně kladeny na vlky. Zásadním problémem je právě ilegální lov, „rušení“ má podřadný vliv a hlídky se na něm podílejí mizivou měrou.

Přednášky pro děti i širokou veřejnost pořádají hlídky také, ale ty na současný ilegální lov nejspíš nemají vliv žádný. Není tajemstvím, že myslivecká společnost reagovala na projekt vlčích hlídek od počátku negativně. Nemám v úmyslu zde rozebírat, která strana má na tomto nedorozumění větší podíl, chci jen podotknout, že myslivci mají tendenci vytýkat hlídkám téměř veškeré aktivity. V podstatě jde spíše o to, „kdo chce psa bít, …“.

Martin Janča