Čtení na tyto dny

Řeky se ptám

kam zmizeli jelci
zpod splavu

Tam zatím dál
stéká čas
Olejové skvrny
se roztékají ve vrásky
a zpod břehů
uniká život

s vodou zbytečně
rozšvihanou vlasci rybářů
stárneš

Je to i moje vina

Kdy jsem naposled
učinil pokání

(Otakar Štěpánek) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Mapování ohrožených druhů bezobratlých


Karel Chobot, Monika Štambergová, Alena Míkovcová, č. 3/2008, s. 22-24

V minulém čísle Veroniky jsme vás na s. 32 jménem Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK) ČR požádali o spolupráci při mapování ohrožených druhů bezobratlých. Některé z tam jmenovaných druhů bychom vám dnes rádi alespoň krátce představili.

Brouci (Coleoptera)

Roháč obecný (Lucanus cervus)

Roháč byl dříve po celém území ČR rozšířen převážně v nižších a středních polohách. Přestože se nepovažuje za druh přímo existenčně ohrožený, v poměrně nedávné době zřejmě z řady oblastí ustoupil. V Čechách je nyní jeho výskyt ostrůvkovitý, na jižní Moravě se objevuje hojněji, převážně v dubových lesích a parcích. Nejčastěji lze roháče zastihnout na okraji lesa, popř. pasekách, světlinách, bez preference světové strany (ačkoli lze předpokládat, že na výslunnějších, jižních expozicích je častější). Hlavní sezona pro potvrzení výskytu spadá do druhé poloviny června, v teplejších oblastech (popř. letech) i dříve, v chladnějších naopak.

Lesák rumělkový (Cucujus cinnaberinus)

V České republice byl lesák rumělkový donedávna známý z horských a nížinných lokalit na Moravě. Počet nově objevených lokalit díky intenzivnějšímu průzkumu v posledních letech výrazně vzrostl. Dnes je druh znám ze středních Čech (Polabí, Poohří), z Bílých Karpat a povodí Bečvy. Obývá horské a podhorské lesy bukojedlového pásma, ale i nížinné lužní lesy, zámecké parky, aleje, dokonce i větrolamy. Hlavními hostitelskými dřevinami larev jsou topoly, buk lesní, duby, vrby a řada dalších dřevin. Nejvhodnější dobou sledování je období larvální aktivity se souběžným výskytem imag: podzim (září-říjen) a jaro (duben až polovina května, případně začátek července). Největší aktivita dospělců probíhá za teplých jarních dnů v odpoledních až podvečerních hodinách. Larvy i dospělci se vyskytují v místech s koncentrovaným větším množstvím mrtvého dřeva (ležícího i stojícího). Imaga nalétávají i na čerstvě poražené či odumřelé stromy. Dřevo musí mít celoplošně zachovalou kůru a větší průměr.

Páchník hnědý (Osmoderma eremita)

Dle historických záznamů byl páchník hojnějším druhem, než je dnes. V Čechách i na Moravě je nyní rozšířen v izolovaných populacích s těžišti výskytu v Třeboňské pánvi, v oborách a na hrázích rybníků východních Čech a v zachovalých lesních komplexech jihovýchodní Moravy. Jeho stanovištěm jsou dutiny starých listnatých stromů (dubů, lip, jilmů, vrb, popř. ovocných stromů) po celý den osluněných. Většinou se jedná o solitérně rostoucí jedince nebo stromy v přírodně zachovalých lesích, ve starých parkových porostech a alejích. Pro účely mapování je důležité sledovat nejen přítomnost imag, ale i počet otvorů a dutin s tzv. červeným trouchem. Pozorování páchníka je mimo dutiny jen velmi ojedinělé, často bývá výskyt zjištěn až při zániku stromu, při jeho poražení či zlomení.

Motýli (Lepidoptera)

Přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria)

Přástevník kostivalový je u nás v současné době rozšířený především v teplých oblastech Čech a Moravy (území Velké Prahy, Český kras, kaňon Berounky, České středohoří, Moravský kras, Pavlovské vrchy, Podyjí apod.). Preferuje slunná stanoviště s možností úkrytu na závětrných místech (skalní lesostepi, výslunné stráně zarostlé keři, řídké teplomilné doubravy, suťové lesy, výslunné lesní průseky a lemy lesních cest především v hluboce zaříznutých údolích řek a potoků), kde je dospělce možné nejčastěji pozorovat sající na porostech nektaronosných rostlin (např. sadec konopáč Eupatorium cannabium).

Rovnokřídlí (Orthoptera)

Saranče vrzavá (Psophus stridulus)

Tento výrazný druh saranče (není evropsky významným druhem, jde však o pozoruhodný druh, dnes na silném ústupu) obývá převážně teplé, slunné a suché horské louky. Celé tělo je zbarveno většinou šedě až žlutohnědě. Nejnápadnější jsou červeně zbarvená zadní křídla, dobře patrná u letících samečků (samičky nelétají). Obě pohlaví jsou nápadná hlasitou stridulací, díky které dostala saranče své české druhové jméno.

Kroužkovci (Annelida)

Pijavka lékařská (Hirudo medicinalis)

V současné době známe z území České republiky jen několik málo izolovaných lokalit v oblasti jižní Moravy a Litovelského Pomoraví. Jedná se o teplomilný druh jihoevropského původu, který najdeme zejména v mělkých dobře prohřívaných tůních, slepých starých říčních ramenech i neudržovaných rybnících bez intenzivního chovu ryb a s přítomností obojživelníků. Juvenilní stadia se paraziticky živí sáním jejich krve, zatímco dospělí jedinci krví teplokrevných obratlovců. Patří k našim největším pijavkám, tělo je nápadné charakteristickým zbarvením.

Korýši (Crustacea)

Raci (Astacoidea)

Ve volné přírodě známe v současné době z našeho území pět druhů raků. Mezi evropsky významné druhy patří u nás prokazatelně původní rak kamenáč Austropotamobius torrentium a rak říční Astacus astacus. Třetím původně evropským a u nás zdomácnělým druhem, který je rovněž chráněn zákonem, je rak bahenní Astacus leptodactylus.

Rak kamenáč je znám z více než 40 toků v Čechách, na Moravě zjištěn nebyl. Své úkryty vyhledává převážně pod kameny v celém korytě potoků a menších řek. Hojnější rak říční byl nalezen na více než 500 lokalitách téměř rovnoměrně po celém našem území. Obývá zejména pomaleji tekoucí málo využívané potoky a říčky, ale rovněž stojaté vody, např. rybníky, pískovny a další nádrže. Preferuje pevné písčitokamenité dno a jílovité břehy s přirozeným břehovým porostem, kde mezi kořeny nacházejí raci vhodné úkryty. Rak bahenní se u nás v současnosti vyskytuje ostrůvkovitě na omezeném počtu lokalit zahrnujících zejména zatopené lomy, rybníky, důlní odkaliště, méně pak tekoucí vody. Je poměrně nenáročný na čistotu vody a obsah kyslíku a nevadí mu bahnité dno.

Existence těchto tří druhů je mimo jiné silně ohrožována dvěma nepůvodními druhy pocházejícími ze Severní Ameriky. Jsou jimi rak pruhovaný Orconectes limosus a rak signální Pacifastacus leniusculus.

Rak pruhovaný je velmi nebezpečný druh, který byl do Evropy dovezen již roku 1890 jako náhrada za původní druhy hynoucí v důsledku račího moru. Z území Čech byl znám z 60. let 20. století, poprvé byl publikován v roce 1988 z řeky Labe u Ústí nad Labem, odkud se invazivně šířil dále. Je velmi tolerantní vůči znečištění, oproti našim původním druhům pohlavně dospívá již v prvním roce života (zatímco naše původní druhy ve 3-4 letech), má vysokou rozmnožovací schopnost a zejména působí jako přenašeč letálního onemocnění račího moru, vůči kterému je sám rezistentní.

Jeho souvislý výskyt je dnes znám v řece Labi od Hřenska až po Pardubice, ve Vltavě po České Budějovice (ale i v Lipně) a v mnoha přítocích těchto řek. Koncem roku 2006 byl nalezen rovněž na hranici s Polskem ve Slezsku (Osoblažsko). Druh byl vysazen na řadě izolovaných lokalit (např. rybníky, zatopené pískovny a lomy a další nádrže), kde velmi dobře přežívá a ze kterých se bohužel může šířit dál, zejména prostřednictvím člověka. Lidé si často neuvědomí rizika s tím spojená.

Rak signální se do Evropy poprvé dostal v roce 1959 do Švédska jako náhrada za morem zdecimované obsádky raků říčních. V roce 1980 byl poprvé rak signální introdukován také na naše území a vysazen na několika lokalitách na Moravě. Dnes je znám z několika málo lokalit, z potoků či rybníků z jižních a západních Čech, oblasti kolem Velkého Meziříčí a z jižní Moravy. Obdobně jako rak pruhovaný může působit coby rezistentní přenašeč račího moru.

Lupenonožci (Branchiopoda)

Z celkového počtu 12 druhů (vyjma perlooček) lupenonohých korýšů známých pro Českou republiku není ani jeden evropsky významným druhem. Nicméně se jedná o živočichy velmi ohrožené a v některých případech i zákonem chráněné. Vyskytují se v periodických loužích a tůních, odvodňovacích příkopech a starých ramenech v nížinách větších řek a lužních lesích v jarních měsících. Oproti tomu letní druhy najdeme ve stepních a lesostepních oblastech, často v biotopech vytvořených člověkem (pískovny, cesty, vojenská cvičiště) v období od jara do podzimu.

Pomozte nám v mapování

Potřebnost získávání nových údajů o sledovaných druzích jsme už vysvětlili minule. Dnes jen zopakujeme a doplníme kontaktní údaje:

K mapování výskytu roháče, lesáka a dalších druhů se můžete připojit na stránkách www.biolib.cz. Více informací naleznete také na www.ochranaprirody.cz, www.natura2000.cz, www.biomonitoring.cz. Naše adresa je AOPK ČR, Nuselská 39, 140 00 Praha 4-Nusle, e-mailem se můžete obracet na mapovani(zavináč)nature.cz, karel.chobot(zavináč)nature.cz (hmyz), monika.stambergova(zavináč)nature.cz (ostatní bezobratlí).

Všem potenciálním pozorovatelům a nálezcům jménem AOPK ČR předem děkujeme.


Mgr. Karel Chobot, Mgr. Monika Štambergová, Mgr. Alena Míkovcová - odbor monitoringu AOPK ČR

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu