Čtení na tyto dny

Pohyb

Je také únava
teprve tisíciletého jazyka
(mé řeči)

Je také únava
teprve dvousetletých stromů
(mé ulice)

Louka navečer povadla —

Už dlouho nepršelo
a neozval se cvrček
(má duše)

Auta na vzdálené dálnici
svítí  Třou si
pneumatiky o asfalt

ropný derivát
o ropný derivát
a ropný derivát

je žene

(František Schildberger)

 

Doporučujeme ke čtení

Máme mít starost o kyslík?

Jan Hollan, č. 4/2019, s. 6-7

Tragédie překotných výsadeb ovocných stromů v krajině

Martin Lípa, č. 4/2019, s. 21-23

Nechme les důstojně zemřít

David Veselý, č. 4/2019, s. 30, pro předplatitele

Vcházení do obrazů V – František Richter

Petr Halas, Jan Lacina, č. 4/2019, s. 40-43, pro předplatitele

Kůrovec – nechtěný škůdce nebo přirozená součást našich lesů?

Josef Kašák, Jiří Foit, Petr Martinek, č. 3/2019, s. 2-5, pro předplatitele

Lesnická ekonomika více méně pod politickým tlakem

Róbert Babuka, č. 3/2019, s. 6-7, pro předplatitele

Mezi špičkami ledovců

Ema Wayan Danielová, č. 3/2019, s. 29

Babylonské zmatení jazyků

David Veselý, č. 3/2019, s. 36

O rybách a lidech


Jiří Poláček, č. 1/2012, str. 30

Neuwirth, Š.: Dříve než zemřou řeky. Repronis, Ostrava 2011, 68 s.

Spisovatel Štěpán Neuwirth (1944) není pro čtenáře Veroniky neznámým autorem, neboť byl představen v byvší rubrice Galerie přírodní prózy, a to v čísle 4/2007. Nicméně si připomeňme, že tento ostravský rodák žijící v Polance nad Odrou píše jak pro děti, tak pro dospělé čtenáře. Dětem adresoval knížky Srna z olšového mlází (1983), Smrt číhá v tůni (1997), Paseka živých jelenů (2000) a Pohádky s vůní lesů a luk (2009). Jak naznačují jejich názvy, jde v nich o přírodní tematiku, což platí i o Neuwirthových pracích určených dospělým: mimo jiné je tvoří tituly Vyznání krajině (2001), Povídky od loveckého krbu (2002), Ostroretky v proudu (2004), Toulky nejen s kulovnicí (2004) či příspěvek do antologie Z lesů, luk a strání (2008).

Novou knihu nazvanou Dříve než zemřou řeky uvádí prolog Ladislava Vrchovského, který odsuzuje dnešní životní styl spojený s ničením přírody a stručně charakterizuje následujících dvanáct kapitol. Neuwirth v nich těží ze svých vzpomínek, jejichž časový záběr sahá od poloviny 50. let až do dneška. Každé kapitole dominují vzpomínky na rybaření u Odry, v přilehlých vodách i ve Švédsku, ale autor bilancuje též svůj život a soudobé společenské dění. Vzpomíná i na mnohé lidi, především na svého otce. V líčení svých rybářských zážitků se zaměřuje na různé druhy ryb (štiky, okouny, ostroretky, parmy, líny, úhoře nebo sumce), přičemž maně vytváří svědectví o někdejším bohatství a rozmanitosti oderské rybí fauny.

Jeho evokace jsou mnohde nostalgické, ale i zasvěcené a láskyplné, čímž připomínají prózy Oty Pavla. Vedle vyznání lásky k přírodě obsahují četné kritické pasáže, jež leckde působí neústrojně. Místy však autor svoji kritiku devastace přírody a společenských proměn organicky spojuje s popisy rybaření („Sumec je nenasytný dravec, ale s lidskou žravostí se nemůže srovnávat. Jenže co ho čeká, až vychytá všechno? Začne živořit a nakonec zahyne. Stejně jako zahyne člověk, který pod sebou řeže větev…“). Svoji knihu, jejíž celek dotvářejí fotografie Daniela Nováčka, uzavírá epilogem, v němž navzdory vší kritičnosti dává prostor naději.

Jiří Poláček
literární historik a kritik

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu