Čtení na tyto dny

Řeky se ptám

kam zmizeli jelci
zpod splavu

Tam zatím dál
stéká čas
Olejové skvrny
se roztékají ve vrásky
a zpod břehů
uniká život

s vodou zbytečně
rozšvihanou vlasci rybářů
stárneš

Je to i moje vina

Kdy jsem naposled
učinil pokání

(Otakar Štěpánek) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Systém ekologických kompenzačních ploch


Karolína Dytrtová, č. 4/2008, s. 8-10

Evropská unie podmiňuje vyplácení většiny zemědělských dotací dodržováním zákonných požadavků na hospodaření, které jsou definovány sadou 19 předpisů práva EU, které pokrývají oblasti životního prostředí, bezpečnosti práce, bezpečnosti potravin, správného zacházení se zvířaty a rostlinolékařství. Jedná se o požadavek tzv. křížové shody - Cross Compliance (CC). V principu je to dobrý způsob, který postihuje celé zemědělství (nejen zemědělství ekologické nebo zemědělství v územích se zvláštními režimy ochrany). Problémem je však jeho praktické uplatňování. Je to systém velmi složitý, poznamenaný nepochopením a byrokracií. Ve svém důsledku nevede zatím k plošnému zkvalitnění zemědělství z pohledu ochrany životního prostředí (OŽP) a podpory biodiverzity. Zejména v produkčních zemědělských oblastech, kde krajina a agroekosystémy jsou nejintenzivněji využívány, citelně chybějí ekologické stabilizační prvky, které by napomohly zlepšit krajinnou strukturu v dnešní unifikované krajině.

Švýcarský příklad

Možným poučným příkladem řešení této neutěšené situace, a to i pro produkční oblasti s převahou konvenčního zemědělství, je Švýcarsko. Švýcarská konfederace vydala v roce 1998 spolkový zákon o zemědělství, který doplnilo ve stejném roce nařízení o přímých platbách pro zemědělství. Vyplácení přímých plateb je podobně jako v EU podmíněno prokazováním dodržování základních norem s ohledem na OŽP a welfare zvířat. Švýcarské cross compliance, které se zde nazývají volně přeloženo jako „osvědčení o ekologických výkonech v zemědělském podniku“ mají jednu významnou podmínku navíc, jedná se o podmínku minimálního zastoupení ekologických kompenzačních (vyrovnávacích, stabilizačních) ploch, které musí prokázat každý zemědělský podnik, který chce čerpat přímé platby a další národní dotace (na investice, bezúročné půjčky, nákup či zapůjčení mléčné kvóty atd.). Švýcarský systém „osvědčení o ekologických výkonech“ je oproti CC EU méně složitý s významným akcentem na celopodniková opatření. Zemědělský podnik je chápán jako uzavřená jednotka s vazbou rostlinné a živočišné produkce, preferovány jsou zejména menší podniky, požaduje se i přesah ekologických opatření z úrovně statku na úroveň obce, případně na větší územní celky, a jejich propojení. Švýcarští odborníci vytvořili celostátně platný katalog tzv. „ekologických kompenzačních ploch“ (EKP), tedy biotopů v zemědělské krajině, které mohou být útočištěm pro volně žijící živočichy, vhodným stanovištěm pro planě rostoucí rostliny. Zároveň tyto plochy přispívají k ochraně  půdy i vody. Úspěch a výjimečnost systému EKP tkví v tom, že Švýcaři vyvinuli nástroj, jak přesvědčit všechny zemědělce bez rozdílu, zda hospodaří ekologicky nebo konvenčně, aby takováto „místa pro přírodu“ na svých farmách udržovali, případně aktivně vytvářeli. Každý zemědělský podnik, který chce požádat stát o jakékoliv zemědělské dotace či další zvýhodnění, musí nejprve splnit podmínku - prokázat minimálně 7 % ekologických kompenzačních ploch z celkové výměry zemědělské půdy podniku.

Efektivita podpůrných dotací

Podle Programu rozvoje venkova (PRV), který je od roku 2007 realizován v ČR, se má naše zemědělství rozvíjet „na bázi udržitelného rozvoje, zlepšení stavu životního prostředí a snížení negativních vlivů intenzivního zemědělského hospodaření“. Hlavní součástí PRV je také soubor opatření, tzv. osa 2, pro „zlepšování přírodního prostředí a krajiny“, kde jsou vytvořeny soubory opatření za účelem podpory biologické rozmanitosti.

Na podporu naplňování tohoto cíle byly z rozpočtu EU i ze státního rozpočtu ČR vyčleněny velké finanční částky na dotace, které každoročně dostávají naši zemědělci. Nabízí se tedy otázka, zda jsou tyto prostředky využívány skutečně za účelem podpory a rozvoje biodiverzity a ochrany životního prostředí. Mnoho zemědělců bohužel nechápe tyto programy správně, tedy jako příspěvek na ochranu životního prostředí, ale jen jako jakousi další nárokovou dotaci na vyrovnání příjmů.

Také z pohledu ochrany přírody a krajiny se Česká republika rozdělila na oblasti klimaticky znevýhodněné - LFA (less favourite areas) - a na oblasti produkční. V LFA je podporováno zatravnění, extenzita a sečení travních porostů, ovšem bez ohledu na vytváření krajinných a ekologicky stabilizačních prvků či optimální termíny a postupy seče nezbytné například pro vzácné rostliny nebo na zemi hnízdící ptáky. Požadovaná je spíše „uklizená“ krajina než krajina podporující volně žijící zvířata a planě rostoucí rostliny. Zcela špatná je situace v produkčních oblastech, kde se stále hospodaří pouze intenzivním konvenčním způsobem, aniž by byl na zemědělské půdě ponecháván jakýkoliv prostor pro přírodu.

První návrh

EKP tvoří základní strukturu navrhovaných plánů šetrného hospodaření, které v současné době vytváříme v ČR. Pokládáme je za vhodné řešení zejména pro silně produkční oblasti v ČR, jako je Polabí, Haná či jižní Morava, kde scelené pozemky představují z pohledu biodiverzity tzv. agrární poušť. Obrovské lány s monokulturami, mnohdy přesahující rozlohu 100 ha, jsou často bez jediné polopřírodní či přírodní ekologické vyrovnávací plochy. Tato krajina je těžko obyvatelná pro dříve běžné druhy živočichů a rostlin, které byly vždy spjaty se zemědělskou krajinou.

Navrhli jsme proto metodiku plánů šetrného hospodaření a katalog ekologických kompenzačních ploch vhodné pro naše podmínky s ohledem na strukturu zemědělského hospodaření a na současné finanční nástroje na podporu šetrného hospodaření. Jde o první návrh, který postupně ověřujeme v praxi, aby bylo možné přesně stanovit vhodný management pro jednotlivé typy EKP, případně doplnit navržený katalog o nové plochy. Tento katalog by v budoucnu měl sloužit k definování EKP v každém zemědělském podniku, měl by představovat všechny biotopy v zemědělské krajině, které mohou být útočištěm pro volně žijící živočichy, vhodným stanovištěm pro planě rostoucí rostliny, a které plní funkce ochrany půdy i vody. Po ověření budou navržené nástroje prosazovány do agro-environmentální politiky v ČR.


Mgr. Karolína Dytrtová - Bioinstitut - Institut pro ekologické zemědělství a udržitelný rozvoj krajiny, Olomouc. Autorka se zabývá ochranou přírody a krajiny na ekologických farmách.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu