Čtení na tyto dny

U pramene

Do dlaní jako do džbánku
po matce a otci
nabíráš studánku
dnů a nocí

Ve džbánku dlaní
máš jako v hrsti nebe
Otec s matkou ti brání
prsty propustit sebe

Nebe ze země jsi zvedla
Není v tom div a je
Blesky strhují sedla
z hor nad krajem

Od vršků usýchají jedle
a všelicos nás trápí
jak soumrak lesů v sedlech
Napij se z dlaní  Napij

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Data v plánování péče o chráněná území

Jonáš Gaigr, Eva Knižátková, č. 3/2024, s. 5-7, pro předplatitele

Pohled za hranice – dva odlišné světy, Arménie a Finsko

Jindřich Chlapek, Jaakko J. Ilvonen, č. 3/2024, s. 17-20, pro předplatitele

Odkaz Josefa Vavrouška je dnes dvojnásobne aktuálny

Mikuláš Huba, č. 3/2024, s. 28-31

Ubývá u nás ptáků?

Alena Klvaňová, č. 2/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33, pro předplatitele

Přírodní řeky jako překvapení Polska

Roman Barták, č. 2/2024, s. 34-35

Návrat vlčího zpěvu Jaroslava Monte Kvasnici

Jiřina Lacinová, č. 2/2024, s. 44-45

V loňském roce bylo hodně smrtihlavů


Zdeněk Laštůvka, č. 4/2008, s. 28-29

Při kopání nebo vyorávání brambor občas narazíme na zvláštní, mohutné, hnědě zbarvené válcovité útvary. Můžeme si je vzít do ruky a dobře prohlédnout. Jde o mumiové kukly lišaje smrtihlava (Acherontia atropos). Nemusíme z nich mít strach, naopak s nimi musíme zacházet opatrně, abychom jim neublížili. Přineseme-li si je domů, při troše štěstí a správné péči se nám z nich za několik dnů nebo týdnů vylíhnou motýli - smrtihlavi. V roce 2007 jsme se s kuklami smrtihlavů i dospělými motýly mohli koncem léta setkat poměrně často, na některých místech byl dokonce nalezen větší počet kukel současně.

Lišaj smrtihlav patří do čeledi lišajovití (Sphingidae). Jde většinou o robustní motýly a velmi dobré a rychlé letce. Z našeho území je uváděno 20 druhů této čeledi, ale jen 13 zde žije trvale, z toho asi 10 patří k poměrně běžným a rozšířeným druhům. A co ti zbývající? Jsou to tažné druhy, které k nám přilétají různě pravidelně z jihu. Lišaj smrtihlav je jedním z nich. Objevuje se u nás v průběhu května až června. Není dosud přesně známo, které faktory ovlivňují intenzitu příletu v daném roce. Patrně je to dáno zejména jeho početností v oblasti trvalého výskytu, tj. v severní Africe a jižní Evropě, a dále meteorologickou situací v době předpokládaného tahu.

V některých letech přiletuje poměrně početně, jindy jednotlivě nebo se více let neobjeví vůbec. Po příletu kladou samičky vajíčka, často na lilkovité, ale i na spoustu dalších druhů rostlin. Z vajíček se po několika dnech líhnou housenky, které jsou vůbec nejčastěji nalézány na listech bramboru. Vyskytují se v několika barevných formách, obvykle jsou zbarveny žlutě, někdy spíše zeleně, jindy šedě až hnědě. Na konci těla mají prohnutý a na rozdíl od jiných lišajů zakroucený růžek. Jejich vývoj trvá 6-8 týdnů. Vyhovuje jim teplé a suché počasí. Počasí v průběhu léta je dalším důležitým faktorem, který ovlivňuje početnost smrtihlavů. Za chladného a deštivého počasí totiž množství housenek uhyne.

Dorostlé housenky jsou neobvykle mohutné, často delší než 10 cm. Kuklí se v pevném hliněném pouzdře v zemi, většinou 10-20 cm hluboko. Při vyorávání brambor je pouzdro obvykle rozlomeno a kukla se může dostat na povrch půdy. Přitom je bohužel často zničena. Stadium kukel trvá 2-6 týdnů a většinou od druhé poloviny srpna do října se z nich líhnou motýli.

Smrtihlav je společně s lišajem svlačcovým největším naším lišajem, rozpětí křídel činí často více než 12 cm. Přední křídla jsou zdobena hnědými kresbami, zadní sytě žlutá dvěma tmavými pruhy. Rovněž zavalitý zadeček má nápadné žluté skvrny. Na hrudi je charakteristická a nezaměnitelná kresba připomínající lebku. Ještě v první polovině 19. století se přírodovědci domnívali, že tato kresba má démonický význam, a proto i pro vědecké pojmenování smrtihlava - Acherontia atropos - hledali inspiraci v démonické terminologii a mytologii. Acheron je řeka v podsvětí a Atropos je dcerou vládce bohů Dia a Themidy a bohyní osudu pozemšťanů, přestřihující nit jejich života a představující smrt. Smrtihlavi jsou aktivní v noci, přes den je můžeme najít spící na kmenech stromů, sloupech, nebo na zdech domů pod pouličním osvětlením.

Smrtihlav má na rozdíl od většiny ostatních lišajů krátký sosák a nemůže sát nektar z květů v letu, jak to dělají jiné druhy. Je přitahován vůní medu k úlům, často proniká dovnitř, ale ne vždy se mu po nasycení podaří opět uniknout. Podrážděné včely ho často zabijí.

U nás vylíhlí smrtihlavi se nemohou rozmnožovat. Jejich rozmnožování je možné až po dozrání pohlavních orgánů po několika týdnech příjmu potravy. Pokud to smrtihlavům podzimní počasí dovolí, vracejí se po vylíhnutí zpět do Středozemí. Časný příchod chladného a deštivého počasí a zvláště brzké mrazy však mnoho jedinců zahubí. Kukly z opozdilých housenek, které se po podzimním ochlazení již nestačily vylíhnout, mohou v půdě přezimovat a dát vzniknout motýlům jarní generace, ale takové případy jsou v našich klimatických podmínkách zcela výjimečné.

Zdeněk Laštůvka

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu