Vstup pro předplatitele: |
Zapomínám verše jako jabloň lístky,
zapomínám básně jako jabloň květy,
zapomínám své roky jako jabloň jara,
zapomínám bolest.
Mezi stromy projíždí
sadař na vozíku
taženém malým zahradnickým traktorem,
co řve jak revolver
a drtí
pneumatikami
jako tankovými pásy
spadané květy, spadané listí, zem…
(František Schildberger)
Ve středu 7. května 2008 se v Mahenově památníku v Brně uskutečnilo setkání s Miroslavem Hulem, jihočeským básníkem a prozaikem, který se ve své tvorbě trvale inspiruje přírodním světem a navíc je činný i ve sféře ochrany přírody (jeho medailon jsme otiskli ve Veronice 5/2007). Hule vnímavému, leč málo početnému publiku četl ukázky z chystané básnické sbírky nazvané Pozdní sběr.
Stejně jako ve svých předchozích sbírkách i v ní organicky spojuje milostné a přírodní motivy. V básních se objevují imprese z jednotlivých ročních období (například léto je tu „plné stesku“ a podzimní vítr „rve poslední listí“) a figurují v nich rackové, poštolky, divoké husy a kachny, daňci, divočáci nebo různé ryby. Autor zachycuje jihočeskou krajinu v mlze i v plném slunečním svitu, prodlévá u studánek, řek a rybníků. Některými básněmi připomíná poezii Františka Halase, Oldřicha Mikuláška či Jana Skácela, zatímco jiné zas stylizuje do folklorní podoby.
Následná živá diskuse se zprvu soustředila - poněkud překvapivě - na globální oteplování a další ekologické problémy, ale záhy se stočila k literatuře. Miroslav Hule mluvil o svých životních osudech a o své mnohostranné tvorbě, připomněl osobnost Jaromíra Tomečka a jeho kongeniálního ilustrátora Mirka Hanáka. Mimoto prozradil, že chystá knížku Rybářův rok, která by měla být jakousi obdobou Vrbova Myslivcova roku.
Jiří Poláček