|
Vstup pro předplatitele: |
Za řekou lesy v tichých mukách
svlékají potrhaný šat
a chystají se odlétat
Bojíme se že osamíme
na steskem podmáčených lukách
Bývá nám úzko v ony dny
kdy lužní háje jsou jak svaté
a v trávě rostou jedovaté
bledé a křehké ocúny
(Jan Skácel
Odlévání do ztraceného vosku, 1984)
Ve středu 7. května 2008 se v Mahenově památníku v Brně uskutečnilo setkání s Miroslavem Hulem, jihočeským básníkem a prozaikem, který se ve své tvorbě trvale inspiruje přírodním světem a navíc je činný i ve sféře ochrany přírody (jeho medailon jsme otiskli ve Veronice 5/2007). Hule vnímavému, leč málo početnému publiku četl ukázky z chystané básnické sbírky nazvané Pozdní sběr.
Stejně jako ve svých předchozích sbírkách i v ní organicky spojuje milostné a přírodní motivy. V básních se objevují imprese z jednotlivých ročních období (například léto je tu „plné stesku“ a podzimní vítr „rve poslední listí“) a figurují v nich rackové, poštolky, divoké husy a kachny, daňci, divočáci nebo různé ryby. Autor zachycuje jihočeskou krajinu v mlze i v plném slunečním svitu, prodlévá u studánek, řek a rybníků. Některými básněmi připomíná poezii Františka Halase, Oldřicha Mikuláška či Jana Skácela, zatímco jiné zas stylizuje do folklorní podoby.
Následná živá diskuse se zprvu soustředila - poněkud překvapivě - na globální oteplování a další ekologické problémy, ale záhy se stočila k literatuře. Miroslav Hule mluvil o svých životních osudech a o své mnohostranné tvorbě, připomněl osobnost Jaromíra Tomečka a jeho kongeniálního ilustrátora Mirka Hanáka. Mimoto prozradil, že chystá knížku Rybářův rok, která by měla být jakousi obdobou Vrbova Myslivcova roku.
Jiří Poláček