Reprezentativnost a zachovalost pramenišť mapování 2000-2005. Zdroj: AOPK ČR

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Současné rozšíření pramenišť v Česku


Tereza Králová, Vladimír Melichar, č. 1/2009, s. 10-11
Současné rozšíření pramenišť na území ČR.
Současné rozšíření pramenišť na území ČR. Zdroj: AOPK ČR

Obecně o prameništích 

Prameniště jsou biotopy (rostlinná společenstva) rozkládající se na poměrně malých plo­chách, obvykle o několika m2. Vyskytují se  v místech přirozených vývěrů podzemní vody nebo v okolí pramenných stružek v lučních a lesních celcích. Tekoucí voda je tedy základním požadavkem vzniku tohoto biotopu. Druhové složení se odvíjí od chemismu vody. V případě přítomnosti uhličitanu vápe­natého je druhová skladba pramenišť výrazně odlišná a také se vytvářejí tzv. pěnovcové inkrustace. Proto dělíme prameniště na pěnovcová a bez pěnovce a dále na lesní a luční, rozlišujeme bylinné a mechové patro. 

Prameniště se v Katalogu biotopů České republiky souhrnně značí písmenem R a dělí se do 5 biotopů:

R1.1 Luční pěnovcová prameniště
R1.2 Luční prameniště bez tvorby pěnovce
R1.3 Lesní pěnovcová prameniště
R1.4 Lesní prameniště bez tvorby pěnovce
R1.5 Subalpínská prameniště

Biotopy R1.1 a R1.3 jsou navíc předmětem zájmu při vytváření soustavy Natura 2000 a dohromady tvoří habitat (agregované biotopy) 7220 - Petrifikující prameny s tvorboupěnovce (Cratoneurion).

Rozšíření pramenišť v ČR

Prameniště se roztroušeně vyskytují na celém území České republiky, častější jsou od pahorkatin až po subalpinské vegetační pásmo. Současná rozloha pramenišť podle nejnovějších informací zjištěných při mapování biotopů činí přibližně 11 km2. Většinu této rozlohy tvoří biotop R1.2 Luční prameniště bez tvorby pěnovce a biotop R1.4 Lesní prameniště bez tvorby pěnovce.

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR v letech 2000-2005 zajišťovala mapování vrstvy biotopů v ČR pro potřeby vymezení soustavy evropsky významných lokalit Natura 2000. Od roku 2007 probíhá aktualizace této vrstvy, přičemž každoročně je aktualizováno zhruba 10 % území ČR a tato aktualizace bude probíhat až do roku 2018. V následující tabulce je uveden přehled rozloh jednotlivých biotopů:

BiotopR1.1R1.2R1.3R1.4R1.5Celkem
Rozloha vymezená během mapování 2001-2005 (ha) 13,38  119,71  17,52  980,29  18,13  1149,03 
Současná rozloha včetně aktualizací (ha) 13,58  118,08  18,75  933,09  18,36  1101,86 
Rozdíl v rozloze (ha) 0,20  -1,63  1,23  -47,20  0,23  -47,17 
             

R1.1 Luční pěnovcová prameniště

Díky extrémnímu chemismu vody, která sytí prameniště, je tento biotop velmi dobře ekologicky vyhraněn. Vysoký obsah vápenatých iontů ve vodě umožňuje intenzivní srážení pěnovce, který je tvořen převážně hličitanem vápenatým, a tím vznikají inkrustace, což je determinující znak tohoto biotopu. Nejčastěji inkrustace vznikají na mechových rostlinkách, na přesličkách či schránkách živočichů. Nejčastější výskyt je ve vápencových pohořích, tj. moravských flyšových Karpatech, Bílých Karpatech, Hostýnsko-Vsetínské hornatině. Můžeme se s nimi setkat i v Čechách, např. v Českém krasu, Džbá­nu a Českém středohoří.

Typičtí zástupci rostlin: ostřice rusá (Carex flava), bařička bahenní (Triglochin palustre) suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium), a především mechorosty jako hrubožebrec proměnlivý (Cratoneuron commutatum).

R1.2 Luční prameniště bez tvorby pěnovce

Nejčastěji vznikají na vydatných pramenech a potočních stružkách v nelesní vegetaci. Díky malému obsahu rozpustných minerálů ve vodě dosahují mechové a bylinné porosty jen nízkého vzrůstu. V porostech dominují mechorosty, bylinné patro je zastoupeno jen sporadicky. Vyšší pokryvnost těchto druhů svědčí o obohacení živinami. Změny vodního režimu a obecně i eutrofizace podzemních vod způsobují ústup tohoto biotopu. Vyskytuje se především v Krušných horách, Slavkovském lese, Krkonoších a na Šumavě.

Typičtí zástupci rostlin: z mechů převažuje vlasovka prameništní (Philonotis fontana), měřík tečkovaný (Rhizomnium punctatum), z cévnatých rostlin jsou typické zdrojovka hladkosemenná (Montia fontana), zdrojovka potoční (Montia hallii) nebo ptačinec mokřadní (Stellaria uliginosa).

R1.3 Lesní pěnovcová prameniště

Obdobně jako u nelesních pěnovcových pramenišť i zde dochází ke srážení uhličitanu vápenatého. Ten často tvoří celé pěnovcové suky, jazyky a menší kaskády, a protože jde obvykle o starší prameniště než u lučních společenstev, mohou tyto sedimenty dosahovat mocnosti až několika metrů. Díky zastí­nění stromovým patrem výrazně převládá mechové patro nad bylinným. které může i úplně chybět. Lesní pěnovcová prameniště se vyskytují ve stejných oblastech České republiky jako ta nelesní.

Význační zástupci rostlin: z mechů je nejtypičtější hrubožebrec proměnlivý (Cratoneuron commutatum), z játrovek může dominovat pobřežnice Fabbroniova (Pellia endiviifolia).

R1.4 Lesní prameniště bez tvorby pěnovce

Vegetace na lesních prameništích je spíše nezapojená, může se uplatňovat podél men­ších lesních potůčků, v příkopech podél lesních cest a na mokrých a zastíněných skalách. Bylinné patro ve vegetaci lesních pramenišť převažuje nad mechovým. Lesní prameniště se vyskytují v podhorských a horských polo­hách na celém území ČR.

Typičtí zástupci rostlin: řeřišnice hořká (Cardamine amara), mokrýš střídavolistý (Chry­sosplenium alternifolium), ostřice řídkoklasá (Carex remota) a devětsil bílý (Petasites albus). 

R1.5 Subalpínská prameniště

Biotop je vázaný na pohoří dosahující subal­pínského stupně, na oblasti nad horní hranicí lesa nebo bezlesá místa v jejím okolí. Může vznikat také podél menších potůčků vzdále­ných i desítky metrů od vlastního pramene. Mechovo-bylinná vegetace je nesouvisle zapojená. Bez vegetace jsou prameniště v iniciálním stadiu (např. po lavině). Subal­pínská prameniště se vyskytují v Krkonoších  a Hrubém Jeseníku, jejich ochuzené formy na Králickém Sněžníku a na Šumavě.

Typičtí zástupci rostlin: z mechů může převládat bezkřídlatka kostrbatá (Dicranella palustris) a vlasovka prameništní (Philonotis fontana). Z cévnatých rostlin dominují vrbovka žabincolistá (Epilobium alsinifolium), kropenáš vytrvalý (Swerta perennis) nebo řeřišnice Opizova (Cardamine amara subsp. opizii).

Kvalitativní charakteristiky

Při mapování v letech 2000-2005 se zjišťovaly dvě charakteristiky kvality pramenišť. Reprezentativnost, jež popisovala "míru přírodnosti" daného stanoviště, a zachovalost, která vyjadřovala stav biotopu, jeho vyhlídky do budoucna a možnost obnovy prostřednictvím řízené péče.

Ohrožení pramenišť

Zejména nelesní prameniště jsou nejčastěji degradována absencí hospodaření (nekosení, a tedy hromadění stařiny), eutrofizací (např. hnojením, splachy z polí), dále extrémní mechanickou disturbancí (intenzivní pastvou dobytka) a v neposlední řadě samozřejmě odvodněním (snížení vydatnosti pramene) nebo zalesněním.


Ing. Tereza Králová je garantkou za přírodní stanoviště oddělení sledování stavu biotopů a druhů AOPK Praha.
Mgr. Vladimír Melichar je botanikem a vedou­cím střediska AOPK Karlovy Vary. 

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu