Vstup pro předplatitele: |
jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči
Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji
(Ludvík Kundera)
24. listopadu 2008 zemřel ve valtické nemocnici ve věku pouhých 62 let Sonny Halas. Postava s dlouhým šedivým plnovousem a vlasy byla řadu let neopominutelným znakem Starého Brna, kterým Sonny procházel tažen svým malým černým psíkem Rolfem do některé z hospod. Bohém, ale hlavně svérázný malíř, grafik, sochař a restaurátor. Také performer s nevyčerpatelnou fantazií: nezapomenutelný organizátor výletu se židlemi na vrchol Pálavy zjara 1970, kde účastníci usazení na svých židlích vytvářeli směrem k jihu pohled na svobodu, nebo organizátor důkazního přeměřování obráceného zakřivení zeměkoule.
Sonny svými nezaměnitelnými obálkami upoutával jeden rok pozornost i na časopis Veronica, krátkou dobu byl i členem redakční rady. Jeho - na bohéma zdánlivě až nelogický - poměr k přírodě však nebyl pomíjivý: vyrostl z dětství v Drahoníně a Tišnovsko se mu stalo druhým domovem. A dokonce se stal i dobrovolným strážcem ochrany přírody, i když, jak říkal, pokutovat nikoho nebude, a skončil, když se ze strážců stali veřejní činitelé s povinným školením a úřadováním. Velký okruh Sonnyho přátel a známých ze všech vrstev si na něho určitě často vzpomene.
Karel Hudec