VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Televize NOVA odvysílala dne 29. října 2008 v pořadu Na vlastní oči reportáž o legitimitě a legálnosti smluv mezi neziskovým a podnikatelským sektorem. Konkrétně šlo o smlouvy mezi Dětmi Země a firmou Česká drůbež, s.r.o., o snížení negativních vlivů velkochovu drůbeže na Domažlicku se zřízením věcného břemene, a dále firmou InterCora, s.r.o., o snížení negativních vlivů obchodního centra U Prazdroje v Plzni.

Děti Země tuto reportáž považují za promarněnou šanci připomenout všem ústavní a zákonná práva každého občana a občanských sdružení (viz čl. 20 Listiny základních práv a svobod) kontrolovat rozhodování státní moci (viz čl. 2 odst. 4 Ústavy) a takové podnikatelské záměry (viz čl. 11 Listiny), které se dotýkají veřejných zájmů, jako je například ochrana životního prostředí a přírody (viz čl. 7 Ústavy a čl. 35 Listiny), ochrana zdraví lidí (čl. 31 Listiny) či práva zvířat na důstojný život (v mezích zákona). Ono je totiž úplně jedno, zda zájem o věci veřejné, který představuje například mimořádně aktivní účast v rozhodovacích procesech podle českých zákonů a mezinárodních dohod (např. Aarhuská úmluva), projevuje pouhý jedinec či skupina osob, nebo dokonce občanské sdružení.

Je škoda, že reportáž podrobně nezkoumala, proč některé správní orgány rozhodují zdlouhavě a mnohdy v rozporu se zákony a proč někteří podnikatelé při přípravě svých záměrů uvažují o obcházení zákonů a ve zmiňovaných dvou případech bylo pro ně výhodnější oslovit Děti Země a dohodnout se s nimi na smlouvě. Reportáž se dokonce mohla na příkladu obou smluv pokusit vyhodnotit, zda tento mimosprávní institut skutečně vede k cíli, tj. na jedné straně k zaručené minimalizaci negativních vlivů stavby, a na straně druhé k její rychlejší přípravě. Mohla také naznačit, jaké sankce, kromě peněžních, za nedodržení těchto smluv přicházejí v úvahu a jak jsou vůbec vymáhatelné. V neposlední řadě mohla zjistit i to, zda jde o ojedinělý fenomén či ne.

Místo toho populistickým způsobem, občas tragikomickým, některé výše uvedené aspekty pouze načrtla, aby pak došla k „jasnému“ závěru, že Děti Země podepsáním těchto dvou smluv uplatňují vůči podnikatelům nějaké mafiánské praktiky a obcházejí stát. Dokonce se zde tvrdí, že „čas oponou trhl, doba zdrsněla a zdrsněly i prostředky Dětí Země... zelení ochránci se rozhodli vzít právo a spravedlnost do svých rukou“. Přitom Děti Země nic nepovolují, a ani nerozhodují, kdy a jak správní řízení skončí. Jsou jen jejich účastníky s právem se vyjadřovat apod.

Ovšem stav, kdy by si státní úředníci a soukromí investoři neomezeně dělali, co chtěli, a dodržování zákonů by pro ně byla jen taková banální obstrukční lapálie, nelze vůbec tolerovat. Občané a jejich sdružení totiž nemusejí v demokratickém režimu nečinně přihlížet, ale mohou aktivně do těchto řízení vstupovat, předkládat stanoviska a své důkazy, a dokonce mají zajištěnu právní a soudní ochranu. Rozhoduje jen státní moc - úřady nebo soudy.

Podle Dětí Země by se ani po zhlédnutí této denuncující reportáže neměli občané a jejich sdružení nechat takto zastrašit a měli by se svobodně účastnit všech zákonných procesů, tj. zejména územních a stavebních, a bez obav se v nich vyjadřovat a žádat informace ke všem věcem, které se bytostně dotýkají veřejného prostoru, jako je ochrana životního prostředí a zdraví. A dokonce v něm obhajovat i poněkud opomíjená práva zvířat.

Miroslav Patrik, předseda Dětí Země