Čtení na tyto dny

Kde strom má srdce

Kde strom má srdce
ptáci vědí

Nad tryskající piliny
zvedli křídla

Slyšeli jste slavíky tlouct?

Pila ječí
Láme se
stín světla jadrného dření
Větev o větev

Zaslechli jste někdy
tlouct slavíky?

Srdce chycené
v obráceném hnízdě?

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Břehule: ubývající druh doplácející na proces EIA

Petr Heneberg, č. 4/2017, s. 2-4, pro předplatitele

Doc. RNDr. Karel Hudec, DrSc.: jeho prínos pre československú ornitológiu zo slovenského uhla pohľadu

Anton Krištín, č. 4/2017, s. 16-17, pro předplatitele

Karel Hudec, nejen ornitolog

Milan Peňáz, č. 4/2017, s. 20-23, pro předplatitele

Ochrana netopýrů = ochrana budov před guánem

Daniel Horáček, č. 4/2017, s. 32-34

Tady nenaléváme!


Jana Jerglová, č. 1/2009, s. 33

Jeden malý sociologický průzkum

Restaurace a kavárny, kde by byla pro hosty samozřejmostí voda z kohoutku, jsou velice výjimečné. Neblahá zkušenost stála na počátku rozhodnutí Ekologického institutu Veronica (který se dlouhodobě věnuje prevenci vzniku odpadů), pro sociologický průzkum. Cílem bylo zjistit, zda brněnské restaurace umějí k podávanému jídlu nebo k ředění nápojů (víno, džus apod.) vodu z vodovodu nabízet. Především nás zajímalo, proč není možné vodu dostat. Zvolili jsme kvalitativní přístup a metodu polostrukturovaného rozhovoru. Jádrem rozhovoru byla jediná otázka po důvodech neposkytování služby.

Dotazování probíhalo v září až listopadu 2008 ve dvou brněnských čtvrtích. Brno-střed (86 tisíc obyvatel) je centrem brněnského společenského života, čemuž odpovídá i počet restauračních a kavárenských provozů (který se pohybuje kolem čtyř set) i různorodost jejich stylu a zaměření na určitý typ zákazníka. Ze seznamu všech provozoven jsme prostým náhodným výběrem vybrali padesát. Brno-Starý Lískovec je městská část, která vznikla spojením panelového sídliště Bohunice-západ se starou zástavbou venkovského typu (15 tisíc obyvatel). Dotázali jsme se všech 9 místních provozů (6 restaurací s možností stravy a 3 bary).

Bohužel, tady nenaléváme

Výsledek vyšel pro obě brněnské čtvrti stejný. Vodu k ředění ostatních nápojů a vodu ke kávě umí nabídnout asi 30 % provozů, 70 % nikoliv. Důvody, proč provozy odmítají natočit vodu z kohoutku, lze rozčlenit do pěti kategorií. Na prvním místě přitom stojí důvod ekonomický - voda z kohoutku představuje ušlý zisk.

Hned na druhém místě se projevily pochybnosti o kvalitě vody vycházející z přesvědčení, že balená voda je bezpečnější. Jeden provoz dokonce vyjádřil obavu z pokuty od hygienické inspekce, pokud bude rozlévat vodu z kohoutku. Všem, kdo uvedli, že kohoutková voda je nekvalitní a z hygienických důvodů nepoužitelná, jsme proto položili doplňkovou otázku, zda k přípravě jídla a mytí nádobí používají vodu balenou. Nelogičnost toho, že sice z kohoutkové vody vaří, ale k pití ji podávat odmítají, dotázaný personál natolik zaskočila, že ani v jednom případě nebyl schopen odpovědět.

Novým zjištěním pro nás bylo, že pití vody z kohoutku je statusovou záležitostí. Platí to zvláště u typů restaurací, které se snaží prezentovat jako „lepší“ či „luxusní“. Pití vody z kohoutku není dostatečně „in“ a nepatří k dobrému tónu: „Nestalo se, že by to zákazník našeho typu někdy požadoval.“ Žádost o vodu z kohoutku je vnímána jako snaha ušetřit peníze, protože zákazník na konzumaci „nemá“.

Zákazník nemá zájem o vodu z vodovodu a nevyžaduje ji - tento typ odpovědi může náležet jak do kategorie statusových důvodů (náš typ zákazníka vodu z vodovodu nepije), tak existovat samostatně. Zákazník si skutečně o vodu neřekne, protože ani doma není zvyklý pít kohoutkovou vodu. Nebo tuší, že by mu nebylo vyhověno, či je mu to dokonce trapné.

Poslední kategorie důvodů má nejmenší informační hodnotu a také byla nejméně častá. Dotázaný neodpověděl nebo mlžil (majitel to zakázal a my nevíme proč). V provozech, kde oficiálně vodu z kohoutku kvůli zákazu majitele nepodávají, je přesto možné ji dostat, záleží totiž na obsluhujícím personálu. Většina případů, kdy jsme vodu dostali s výhradami, spadala právě sem. Z výpovědí vyplynulo, že udělat výjimku (nalít) může personál přinutit osobní sympatie k hostu (obzvláště oblíbení jsou udýchaní sportovci a cyklisté v dresech): „Naleju vodu štamgastům, sportovcům. Tady chodí kluci z fotbalu a vidím, že mají žízeň, a tak před pivem si dají třeba džus do půllitru, tak tam jim dám kohoutkovou vodu. Jinak ji dáváme neradi. Z ekonomických důvodů.“ Jiným důvodem k blahosklonnosti je lítost (voda jako služba chudému a slabšímu): „Není to běžná praxe, neděláme to kvůli tržbě a také kvůli tomu, že voda z kohoutku se do restaurace nehodí, balená voda je bezpečnější. Pokud však vidím, že má někdo jen pár drobných a vodu kohoutkovou chce, tak mu ji dám.“

Voda vždy po ruce

Pouze 5 z 59 restauračních a kavárenských provozů chápe kohoutkovou vodu jako samozřejmost. Pro hosty je vždy již předem připravena ve džbánu na stole. Je to přibližně jedno procento provozů, přičemž všechny jsou dost netypické - dvě vegetariánské restaurace (obě spojené s hnutím Hare Kršna), restaurace sester misijní rodiny Donum Dei, Akademická menza a Restaurant YVY, který nabízí vodu v ceně denního menu.

Ochota poskytnout vodu k jídlu automaticky se zdá být spojena s příslušností k myšlenkovým proudům, jejichž členové více reflektují širší souvislosti své spotřeby (náboženská hnutí) a pro něž zisk není jedinou motivací pro provoz podniku. Akademická menza a YVY pak přinášejí standard služeb, který je v západní Evropě častý, v Brně však je stále raritou.

Další podobný průzkum viz www.vodovoda.cz

Jana Jerglová

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu