VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Při úvahách o ochraně krajiny a jejího rázu někdy narazíme na názor, že město je něco jiného než krajina, a tudíž jeho ráz, vzhled a charakter nepotřebuje ochranu. Nebo se předpokládá, že tato ochrana probíhá jiným způsobem než v krajině „volné či přírodní“. Přesto charakter města a jeho „genius“ vychází právě z jeho situování v konkrétním místě s charakteristickou podobou a utvářením terénu. Tento stav si nejlépe uvědomíme při prohlídce výrazných měst a jejich dominant - Praha s Hradčany, umístěnými na charakteristickém vrchu nad Vltavou, českokrumlovský zámek na skalnatém ostrohu nad zákrutem Vltavy, Brno s věžemi petrovského chrámu na návrší na terénním zlomu mezi rovinatým jihem a pahornatým severem.

Historické dominanty vnímáme jako samozřejmé, charakteristické a správné. Jak k nim máme přistupovat v současnosti, je třeba a jak vytvářet dominanty další? S touhou investorů využít co nejvíce své (draze zaplacené) pozemky a zároveň dát najevo dominantní postavení či zviditelnit a zatraktivnit novou výstavbu roste tlak na realizaci výškových staveb. Po mediálně známém případu pankrácké pláně v Praze se začínají investoři tlačit do výšky i v dalších městech. Proto si postupně jak Praha, tak Brno nechaly zpracovat regulační podmínky pro zástavbu výškovými domy s vytyčením vhodných zón pro jejich umísťování. Definice výškového domu je dána buď počtem pater, převýšením nad okolní zástavbu nebo umístěním na topograficky exponované místo.

V brněnském Urbancentru začátkem března proběhla diskuse nad záměrem nové výstavby navazující na právě dokončovaný univerzitní kampus v Bohunicích. Na zatím nezastavěné hraně kopce na zalesněném horizontu, nad Svratkou proti areálu Výstaviště, mají vyrůst obytné domy. Jeden typ zástavby se hřebenovitě zakusuje přímo do hrany, druhý soubor má v návrhu podobu připomínající kostel - dvě polokruhová křídla doplněná vertikální obytnou věží. Samotný záměr seznámit s tímto zásahem do podoby Brna odbornou veřejnost je jistě potěšující, nicméně diskuse mě potěšila už méně. Z pozvaných tvůrčích architektů se dostavil jen malý podíl. Nevím, jestli důvodem neúčasti ostatních může být jejich profesní vytížení, kolegiální loajalita nebo přesvědčení, že diskuse je marná.

V diskusi zástupce univerzity sáhodlouze a nepříliš poutavě představil proces navrhování kampusu. Na něj navazovalo praktičtější, ale poněkud oslavné vystoupení autorů návrhů, doplněné efektními fotografiemi dokončovaných budov kampusu. Teprve po 80 minutách došlo na další plánovanou část. Návrh byl dokumentován i dálkovými pohledy, na nichž se navrhovaná stavba schovala v zákrytu dalších staveb, pohled od Wilsonova lesa byl focen přes trolejové vedení a novostavba kolidovala s nejbližší lampou pouličního osvětlení; při pohledu přes centrum města jsme se dozvěděli, že novostavba obytné věže dotvoří kompozici věží Petrova.

Architekti na svou podporu pozvali Radomíru Sedlákovou, předsedkyni poroty soutěže na kampus. Citovala vyjádření poroty, že se nedoporučuje další výstavbu posouvat směrem k hraně kopce, což v zápětí vyvrátila tvrzením, že podoba brněnských kopců se od doby konání soutěže proměnila. Otázky v diskusi, které se týkaly drobností (např. nordicwalking) byly zodpovězeny důkladně. Naopak dotazy na vhodnost umístění novostaveb, návaznost na zelené horizonty (chráněné jako zvláštní hodnota Brna už od první republiky) a prostorovou kompozici na odpověď čekaly dlouho. Nakonec byly odbyty tím, že se jedná o otázku architektonického vkusu a názoru. Autoři návrhu se vyjádřili, že návrh je správný, aniž by jakkoli srozumitelně argumentovali. A tak asi už ani nezarazí, že podle webového prohlížeče katastru nemovitostí společnost s majoritním podílem pozemků v daném místě uvádí v představenstvu stejná jména jako architektonický ateliér navrhující výstavbu. Nakonec z diskuse zbývá jak nepříjemná pachuť ze zapojování veřejnosti pouze pro vnější formu, tak lítost nad dalším dříve zeleným horizontem využitým jako pomník prázdné slávy.

Magdalena Hledíková