Čtení na tyto dny

Pobřeží

Slunce již hvězdy noční
roztříští v příboji
Noc stáhla se pryč chvatně
se všemi závoji
Bílá břicha ryb svítí
mrtvá jak touha má
rybářkám do jejich sítí
jen nechtíc
veplouvá…

(František Schildberger) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pralesy Zakarpatí

Tomáš Koutecký, č. 4/2018, s. 5-9, pro předplatitele

Příroda Ukrajinských Karpat a její ochrana

Jan Lacina, č. 4/2018, s. 5-11, pro předplatitele

Poloniny a pastevectví

Václav Štěpánek, č. 4/2018, s. 18-21, pro předplatitele

Jak vesnice k městu Brnu přirůstaly

Jan Lacina, č. 4/2018, s. 39

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Turistika


Karel Hudec, č. 1/2007, s. 28

Turistika. Turistický katechismus
Dr. Jiří Guth. Nakladatelství Hejda a Tuček v Praze. Asi 1916.

Není zvykem recenzovat knihu 90 let starou, rád bych však učinil výjimku. Při hledání ve starší literatuře jsem narazil na knihu autora velmi známého - minimálně starším generacím - Dr. Jiřího Gutha (-Jarkovského). To byla všestranná osobnost a osobnost skutečně světová - estetik, sportovec, zakladatel českého olympijského hnutí i ceremoniář Hradu za prezidenta T. G. Masaryka. Ušlechtilý člověk, podle dnešních častých názorů však příliš zakotvený ve strnulosti staré monarchie rakousko-uherské. Ale jeho názory na sport v této knize by si asi měli přečíst nejen sportovní funkcionáři i sportovní řemeslníci (Guthův termín), ale i zastupitelé, dávající desítky milionů do chrámů zasvěcených hrám a golfových hřišť, symbolizujících tělesnou zdatnost národa zastoupeného tisícinným vzorkem populace. Z hlediska ochrany přírody je však zajímavá zejména kapitola o přírodě, do které by měli směřovat turisté (ačkoliv v knize jsou spíš popsány způsoby, jak se chovat při cestování). Asi by stačilo přinést rozdělení příslušné kapitoly pouhým přepisem podkapitol v záhlaví:

Kapitola VII. O kráse přírody. Úvahy estetické a poznámky psychologické

I. Příroda, dílo umělecké. - Podstata tohoto díla uměleckého a elementy přírodního krásna. - Kostra krajiny. - Vrch a důl. - Vzduch, světlo. - Voda. - Květena. - Druhy krajin.

II. Cit pro přírodu a poznání přírodní krásy. - Vývoj tohoto citu. - Požitek umělecký a požitek z krásy přírodní. - Nedostatek citu pro přírodu.

III. Krása krajinná a krása umělecká. - Požitek z krásy přírodní a okolnosti zevní. - Podstata přírodního krásna. - Krása organismů. - Krása krajiny reprodukované. - Požadavky krajinné krásy. - Krásno tvarebné. - Světlo měsíční. - Barva. - Krajina zimní. - Velikost. - Vznešenost. - Hory a rovina. - Nedotknutelnost přírody a ochrana domoviny. - Krajiny české.

Snad tedy jen vyznání autora knihy v několika citacích. „Příroda, tj. obloha, země, vody, flora, fauna i člověk v přírodě žijící, to vše jest jako poprsí boha Jana: má dvojí tvář. Jednu vážnou, pravidelnou, zákonnou, vábící učence nebo ty, kdo hledají vědu a vědění, - druhou výraznější, usměvavou, líbeznou, která se obrací k umělcům a k umění, i k těm, kdož přírodu milují a chápou.“ Možná však toto: „K poznání přírodní krásy jest zapotřebí jistého vzdělání. Moderní člověk je produktem vzdělanosti: větší díl jeho skutků a jednání je plodem jeho výchovy a prostředí, které naň působí. Třeba že cit pro přírodu sám o sobě a vnímání jejího krásna není a nemůže býti ničím novým, přece jen jsou značné rozdíly mezi projevy tohoto citu dnes a jindy. Jisto je, že ‚žádné pokolení lidské,‘ jak dí John Ruskin, ‚které vyrostlo v úplné divokosti, daleko od měst, nechutná krajiny. Těší se snad z krásy zvířat, ale i to sotva: pravý zemědělec nevidí jejich krásy, nýbrž posuzuje jen znaky jejich užitečnosti. Jen vzdělaní lidé mohou užíti krajiny, a toto vzdělání poskytuje jenom hudba, literatura a umění,‘ s jichž vývojem jde ruku v ruce také vývoj citu pro přírodu a ocenění její krásy.“ Pokračujíce v tomto listování jazykem autora maně připadne na mysl, zda i mnohý urbanista a krajinář dnes neposuzuje jen znaky užitečnosti krajinné, nevida její krásy. Ale „beze vší pochyby zájem o umění jest nejlepší průpravou pro zájem o přírodu. Člověk hudebně vzdělaný slyší docela jinak šumění lesa, zurčení potoku, melodie ptačí, bzučení a cvrčení celé armády hmyzu, mohutnou symfonii bouřek, - kdežto nehudebník (včetně pana Broučka až po Homolku a Tobolku) jenom si naříká na komáří havěť, láteří na horké slunce a dlouhou cestu …“. Pak možná ještě něco pro turistiku automobilem: „Požitek ze krásy přírodní jest ještě značně podporován přídatky tělesného rázu, jak svrchu zmíněno. Nezvyklý pobyt venku, ve svěžím vzduchu horském, pod širou nebes bání, příjemný dojem povětrnosti, i vzácný pocit prázdně zvyšuje značnou měrou zálibu i vnímavost; rozhoduje však i nálada, kterou člověk do přírody vnáší, která však není jejím obsahem. Nespokojence neuspokojí ani krásná krajina, kdežto mysl veselá rozjasní i krajinu chmurnou.“ A nakonec „požadavky, které klademe na krásnou krajinu, vztahují se dílem na barvu, dílem na formy a jejich uspořádání, tedy na ‚kresbu‘, čili vidíme na krajině krásno čarové, barvové i tvarebné, vedle přechodu temnosvitu a konečně motivů z oboru krásna duhového. Přes rozdílnost a mnohost předmětů musí se nad krajinou vznášeti jeden vzduch, zníti jediný tón. Krajina musí býti jednotná a pravdivá“. Amen.

Karel Hudec

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu