Čtení na tyto dny

Na dlani

Javorový list
přikryl město dlaní
a obrátil dlaň do všech koutů

Listem rozsvěcené světlo
puká brázdami smogových ulic
líhnoucími karburátory

V listu je vzkaz
abychom kmenům podali ruce

List nese varování
že nad kameny vyrvanými v lomech
jsou plíce města zaprášené

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Jak se žije zmrzačeným stromům


Jiří Roupec, č. 1/2007, s. 29

Stromy rostoucí poblíž lidských sídel nemají v mnoha případech život snadný. Často jsou jen otroky svých pánů, nuceny dávat co nejvíce plodů, a pouze proto je jim věnována jistá péče, leckdy ovšem taková, která nebere ohled na jejich přirozené schopnosti a potřeby. Jen moudrý sadař pozná, co strom v tu kterou dobu potřebuje, a dokáže mu pomoci. Takovým se pak strom odmění nejen chutným ovocem, ale i bohatou korunou, svěžími listy, barvou a vůní květů, z jejichž kalichů i včely rády sají sladký nektar.

Horší je to ale tam, kde strom je pro člověka jen neživou věcí, ze které je možno kdykoliv utnout, zatlouct do něj hřeb… Mnohý je tím zmrzačen nadosmrti. Tím méně je mu pak věno­ván byť jen pohled, i když by si právě v těch pří­padech lidskou pozornost zasloužil, už jen pro vůli žít se svým handicapem dál. Některé z ran se časem zacelí k nepoznání a jen zkušený dře­vař pak na pile, na tom pitevním stole, pozná na letokruzích duše stromu stopu dávného příkoří.

Četné jizvy po setkání s člověkem už nikdy nezarostou, i když strom se je snaží skrýt, větši­nou marně. A tak leckde vidíme stromy poznamenané starými rakturami, přiškrcené ostnatým drátem, zhyzděné rezavým pletivem, plechovými tabulkami s už nečitelným nápisem… Nepoznáváte se v tom, lidé? 

Jiří Roupec

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu