Čtení na tyto dny

Lesík

jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči

Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji

(Ludvík Kundera) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Jak se žije zmrzačeným stromům


Jiří Roupec, č. 1/2007, s. 29

Stromy rostoucí poblíž lidských sídel nemají v mnoha případech život snadný. Často jsou jen otroky svých pánů, nuceny dávat co nejvíce plodů, a pouze proto je jim věnována jistá péče, leckdy ovšem taková, která nebere ohled na jejich přirozené schopnosti a potřeby. Jen moudrý sadař pozná, co strom v tu kterou dobu potřebuje, a dokáže mu pomoci. Takovým se pak strom odmění nejen chutným ovocem, ale i bohatou korunou, svěžími listy, barvou a vůní květů, z jejichž kalichů i včely rády sají sladký nektar.

Horší je to ale tam, kde strom je pro člověka jen neživou věcí, ze které je možno kdykoliv utnout, zatlouct do něj hřeb… Mnohý je tím zmrzačen nadosmrti. Tím méně je mu pak věno­ván byť jen pohled, i když by si právě v těch pří­padech lidskou pozornost zasloužil, už jen pro vůli žít se svým handicapem dál. Některé z ran se časem zacelí k nepoznání a jen zkušený dře­vař pak na pile, na tom pitevním stole, pozná na letokruzích duše stromu stopu dávného příkoří.

Četné jizvy po setkání s člověkem už nikdy nezarostou, i když strom se je snaží skrýt, větši­nou marně. A tak leckde vidíme stromy poznamenané starými rakturami, přiškrcené ostnatým drátem, zhyzděné rezavým pletivem, plechovými tabulkami s už nečitelným nápisem… Nepoznáváte se v tom, lidé? 

Jiří Roupec

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu