Vstup pro předplatitele: |
Na patách naděje
Léto.
Léto, které nevyšlo.
Proč skřivanům se hrdlo zadrhlo?
Kdo připínal torzům křídla motýlí?
A kdo byl smyčcem bez houslí?
Na minutovou ručičku lákali
jsme čas.
Je večer. Vysoký až k svítání.
Zbrojíř naděje.
Večer, kdy úzkost taje v dým
a z popele, co po pastýřských
ohních zbyl,
vzlétl jestřáb, sivý pták,
nesmrtelnou perutí.
Nad hory, nad doly.
Zlatem harfy odlétalo léto
a duše svlékala se
pro budoucí dny,
pro světlo nepodpírané berlemi.
(Vít Obrtel)
V polovině loňského listopadu uplynulo 150 let ode dne, kdy byl zastřelen poslední šumavský medvěd. Poslední medvěd - přesněji medvědice - padl nedaleko Želnavy. Během lovu, kterého se zúčastnilo více než sto lidí, ji zastřelil místní lesník Johann Jungwirth. Dnes na tomto místě, na naučné, tzv. Medvědí stezce v národním parku, stojí pomníček. Na většině území Čech byli medvědi vyhubeni mnohem dříve, už v průběhu 17. a 18. století. Hlavním důvodem bylo rozsáhlé kácení v lesích i přímé pronásledování lovci. Na Moravě se udrželi déle: poslední medvěd padl roku 1893 u Hukvald. Jediným místem v České republice, kde se dnes medvědi pravidelně vyskytují, jsou Beskydy. Přirozeně se sem rozšířila slovenská populace. Přitom vhodné podmínky by šelmy měly také na dalších místech republiky, včetně Šumavy a Jeseníků.
Mojmír Vlašín