VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Po dva roky jsem občas chodíval po rozpálených pražcích přerovské železniční trati, která lemuje úpatí Staré hory - dominanty Újezdu u Brna, než se mně podařilo „objevit si“ lokalitu vzácného bytele rozprostřeného. Díky němu jsem cestoval časem v představách o tehdejší krajině kontinentálních suchých a chladných stepí, které opanovaly zdejší území.

Bytel rozprostřený (Kochia prostrata) roste dodnes v kontinentálních stepích a polopouštích Evropy a Asie. V České republice je glaciálním reliktem, který se vyskytoval vzácně na několika jihomoravských lokalitách. Několik z nich měl na Znojemsku - Znojmo, Jaroslavice a Oleksovičky a několik v Hustopečské pahorkatině - Moutnice, Žatčany, Terezín a Újezd u Brna. Poslední jmenovaná lokalita, je také poslední, na níž dnes máme to potěšení se se vzácným druhem naší flóry setkat. Avšak i zde je osud bytele nejistý. Původní populace rostla na úbočí Staré hory v dnešní přírodní rezervaci Špice, ta ale v 70. letech 20. století zanikla. Další rostliny se však podařilo nově objevit v zářezu železniční trati, nedaleko původní lokality. Bytel zde roste na svahu orientovaném k jihu ve společnosti kavylu vláskovitého a vousatky prstnaté a jen stěží odolává silné konkurenci nepůvodních dřevin - pajasanu, šeříku a pámelníku, v jejichž zástinu nedokáže přežít. Lokalita je registrovaná jako významný krajinný prvek Újezdský pešunk.

Byl to Jaroslav, bodrý amatérský botanik z Prostějovska, který dovršil mé rozhodnutí projevit snahu o ochranu bytele, když jadrným hanáckým nářečím na „Setkání lidí zajímajících se o ohrožené druhy“ ve Lhotce u Mělníka na Kokořínsku, líčil své úmysly „vlítnót tam a vyčistit to, jestli se s tem nic neudělá“. Pohnul ve mně svědomím a vědomím, že přece „Prostějovák“ nebude zachraňovat rostlinný druh, který roste jen kousek od Brna, v blízkém zázemí institucí a organizací, které by měly považovat za svoji čest se ochranou bytele zabývat. Napsal jsem tedy na referát životního prostředí Jihomoravského kraje dopis, v němž jsem upozornil na neblahou situaci a nabídl svoji pomoc. Netrvalo dlouho a dostal jsem odpověď, byl pozván na krajský úřad a problém mně byl vysvětlen. Jihomoravský kraj je jedním z mála, který má schopné vedení odboru životního prostředí a který má na ochranu životního prostředí vyčleněny dostatečné peněžní prostředky. Želbohu bytel rozprostřený je rostlinou ohroženou kriticky a tato kategorie ze zákona spadá do kompetencí jiné instituce. Peníze vyčleněné krajským úřadem na péči o vybraná maloplošná chráněná území a druhy chráněné v jiných kategoriích ohroženosti tak nemohou byteli rozprostřenému pomoci.

Bylo třeba hledat správnou cestu, která se však nejevila jasně. Byl mně doporučen příslušný městský úřad, od něhož jsem ale neměl čekat valné výsledky, nejbližší správa CHKO (tedy CHKO Moravský kras nebo CHKO Pálava), Agentura ochrany přírody a krajiny ČR či ekologické organizace. Obrátil jsem se na významného botanika Masarykovy univerzity, který se ochranou vzácných druhů a lokalit zabývá, a vysvětlil mu situaci. Po dohodě s ním jsem psal ještě jeden dopis, tentokrát řediteli CHKO Moravský kras, abych i jeho seznámil s problematikou bytele rozprostřeného. Oba pánové se spolu měli možnost při jiné příležitosti brzy setkat a věc prodiskutovat. Výsledkem je, že pokud si přeji pokračovat v odhodlání zajistit ochranu bytele, musím ještě obstarat veškerou možnou dokumentaci lokality a s pomocí odborníka navrhnout plán péče (management) o lokalitu. Takovýto podklad pak ředitel správy CHKO Moravský kras předá odpovědným osobám v Agentuře ochrany přírody a krajiny České republiky. Pevně věřím, že přes složité peripetie a zvláště díky vstřícnosti všech, které jsem dosud ve věci ochrany vzácného druhu oslovil, bude třeba už letos podniknut krok, který zajistí přežití jedinečného prvku naší květeny.