Čtení na tyto dny

Na počest ptáků řek a lesa

Ptáci stoupali nad lesem
jak jiskry
Dvojhlasně
O dvou křídlech
Až zdálo se že nevzlétají
ale že země padá

Bylo ticho
jako v přesýpacích hodinách
anebo ve skále
ale tak ostré
jak večerní obloha
kdy padají hvězdy
a na studánkách řek
omdlévá voda

Na počest ptáků
spících řek a hlubokého lesa
zdvihá ticho
studánku
jako první pokus bohů o pohár

(Josef Hrubý) 

 

Doporučujeme ke čtení

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Břehule: ubývající druh doplácející na proces EIA

Petr Heneberg, č. 4/2017, s. 2-4, pro předplatitele

Doc. RNDr. Karel Hudec, DrSc.: jeho prínos pre československú ornitológiu zo slovenského uhla pohľadu

Anton Krištín, č. 4/2017, s. 16-17, pro předplatitele

Karel Hudec, nejen ornitolog

Milan Peňáz, č. 4/2017, s. 20-23, pro předplatitele

Ochrana netopýrů = ochrana budov před guánem

Daniel Horáček, č. 4/2017, s. 32-34

Vojenský výcvikový prostor Libavá


Miroslav Šebela, č. 2/2007, s. 11-15

Vojenský výcvikový prostor (VVP) Libavá patří svou rozlohou, geomorfologickým uspořádáním i geografickým umístěním k nejzajímavějším územím takto specificky obhospodařované krajiny v České republice. O přírodovědných kvalitách se toho až donedávna moc nevědělo, a i když jsou dnešní poznatky zatím kusé, je nezpochybnitelné, že se v tomto území vyskytuje úctyhodný výčet vzácných a chráněných rostlinných i živočišných druhů, na řadě lokalit dosahuje index druhové diverzity vysokých hodnot a úroveň ekologické stability převážné části VVP řadí tuto krajinu k tomu nejlepšímu, co v naší zemi máme. Teprve v nedávné době získané údaje o stavu přírody a krajiny ve vojenských újezdech jednoznačně ukazují na kvalitativní rozdíl v zachovalosti a pestrosti těchto poměrně velkých celků naší přírody od toho, co existuje v okolní civilizované krajině. Jestliže je v současné době diskutována budoucnost VVP, potom je z hlediska ochrany přírody a krajiny prvořadé analyzovat příčiny současného stavu a také důsledky případných změn ve využití vojenských újezdů.

Lidem vstup zakázán!

Pokud začneme území Oderských vrchů, Domašovské vrchoviny a Vítkovské vrchoviny, jejichž části VVP Libavá o rozloze 32 724 ha zahrnuje, porovnávat co do nadmořské výšky, klimatu, průměrného úhrnu ročních srážek, vodnatosti, geologického podkladu či expozic jednotlivých úbočí, neliší se v žádném parametru nijak zásadně od průměrného krajinného celku v naší zemi, snad vyjma nejsušších a nejteplejších oblastí. Ale v čem je odlišnost tohoto poměrně velkého území zcela markantní, to je lidnatost. S vyhlášením VVP v roce 1946 došlo k totální likvidaci bývalých německých vesnic a osad a v současnosti zde trvale žije v pěti lokalitách pouze asi 1 200 lidí. Další stovky a tisíce (okupační vojska) osob sem sice směrovala vojenská služba, ale dočasní vojáci nebyli rovnocenní obyvatelé se vším, co tato klasifikace obnáší. A to nejdůležitější: od vzniku VVP až do současnosti zde platí, je nepřetržitě kontrolován a dodržován zákon o zákazu vstupu nepovolaných osob! V těchto základních informacích musíme hledat skutečný původ dosažených kvalit přírodních poměrů ve značné části VVP.

Lidé, jejich početnost a permanentní, různorodý atak na svoje přírodní okolí, jsou bezesporu nejvýznamnější příčina negativních změn v ekosystémech. Pokud se ale podaří tento faktor po dobu několika desítek let téměř úplně eliminovat a tlak na krajinu se odehrává „pouze“ drsným, ale přírodě v podstatě blízkým způsobem (praktická vojenská činnost v terénu často supluje přirozené živelné pohromy, např. povodně, sesuvy půdy, velkoplošné požáry, odlesňování apod.), může to být pro místní biotu přínosem, jak je to na mnoha lokalitách VVP Libavá patrné. Na řadě poničených míst je možné pozorovat intenzitu přirozené rostlinné i živočišné sukcese v nejrůznějších stadiích vývoje, což považuji za zcela výjimečnou kvalitu tohoto území a jedinečný zdroj poznání málo známého a opomíjeného fenoménu obnovy krajiny. Velikost VVP a tradiční konzervativnost cvičících vojsk ve výběru míst pro nácvik bojových akcí zřejmě pozitivně ovlivnila i velmi nebezpečný průvodní jev plýtvajících a bojem zlajdačených jednotek, totiž nebezpečí chemického znečistění půdy i vod. Tento typ poškození ekosystémů se omezil pouze na několik lokalit (sklady PHM, opravny atd.) a většina plochy VVP zůstala chemickému znečistění ubráněna.

Kvalita místních podmínek

Domnívám se, že vysokou kvalitu místních přírodních podmínek dokazují některé výsledky monitoringu obojživelníků, kterému jsem se zde nesystematicky věnoval v posledních letech. Optimální podmínky pro jejich rozvoj jsou zde především podmíněny velkým množstvím malých stojatých vod v různém stupni přirozené sukcese, které vznikají při bojové činnosti cvičících vojsk. Většinou jsou to krátery po granátech nebo vyhloubené okopy pro tanky a těžkou techniku, které periodicky naplňuje dešťová voda, a z těchto malých tůněk vznikají časem plnohodnotné mokřady. Pestrost zdejších vod doplňují i uměle vybudovaná tanková brodiště, rybníky, ale také nespočet louží na tankových i lesních cestách nebo krátkodobých jezírek vznikajících při přesunech velkého množství zeminy. A i když se v brodištích prohání v době rozmnožování čolků i žab naolejované tanky, kdy se louže na tankovicích kalí hlínou a hladinu pokrývají barvy duhy, není to kupodivu pro místní populace likvidační. Vždy se najde kousek opodál nějaká vhodná tůň, kam žádný stroj během reprodukčního období nevjede, kam neukápne nafta ani olej a tankový pás neprotrhne dočasnou hráz. Zde se populace čolků a žab v pohodě množí a vysoká populační hustota se zachovává.

Na dopadových plochách, které samy o sobě jsou jedinečným prostředím, např. krajinářsky natolik působivým, že se zde můžeme cítit jako v arktické lesotundře nebo v africké lesostepi, jsou umělé mokřady vůbec nejvíce vyhledávané, především pro jejich prosluněné a prohřáté jarní vody. V loňském roce jsem v okolí Nové Vsi během jednoho odpoledne prošetřil přes 20 tůněk a ve všech byli velmi početní čolci obecní, v jedné třetině byli čolci horští a kuňky žlutobřiché a v největším jezírku (bývalý návesní rybníček Neuesdorfu) byla obrovská snůška skokanů hnědých. Velmi hojné ropuchy obecné k vodě teprve začaly migrovat, ale u jedné tůně jsem už našel pouze jejich svlečené kůže - to zde v noci hodovala vydra říční. Jarní hlasy žab zde může přehlušit bublání tetřívků obecných, mečení „nebeské kozy“ bekasiny otavní a nebo chorál skřivanů polních, kterých zde hnízdí stovky. A o pár týdnů později se ze všech stran ozývají samečkové chřástalů polních, jako by chtěli připomenout, že právě oni se stali důvodem vyhlášení Ptačí oblasti Libavá. V bukových stráních se potkává mlok skvrnitý s rosničkou zelenou, u barnovské přehrady se množily kuňky žlutobřiché v teplých loužích a o pár metrů dál ve stínu už byly louže obsazeny čolky velkými. V současnosti jsou stavy obojživelníků ve VVP Libavá zcela ojedinělou záležitostí, snadno kontrolovanou např. při jarní migraci ropuch obecných nebo skokanů hnědých na trdliště přes některé místní komunikace. Jen díky řídkému provozu zde nedochází k masakrům, které známe z civilních lokalit.

Šetrné způsoby hospodaření

Na území VVP se ale pouze nebojuje, ale skutečně se zde i hospodaří. V důsledku prioritních zájmů armády sice odlišně od většiny hospodářsky využívaných pozemků v naší zemi, ale i v těchto lesích se zalesňuje i těží podle platného zákona, pole jsou obdělávána pluhem i secím strojem, najdeme zde využívané rybníky i louky a celý prostor je obhospodařován i myslivecky jako jedna honitba. Lesní i polní práce zde vykonává státní podnik Vojenské lesy a statky (VLS), divize Lipník nad Bečvou, pod niž spadá 5 lesních správ, 3 zemědělské správy, 2 správy se službami a jedna stavební správa. Vysoká kvalita zdejšího životního prostředí se zde dlouhodobě udržuje také díky šetrným způsobům hospodaření tohoto podniku. Specifické hospodářské úkoly jsou plněny v odlišných provozních podmínkách, což pravděpodobně umožňuje v některých případech přistupovat jak v lesnické, tak v zemědělské výrobě k přírodě citlivěji, než známe z lokalit spravovaných některými specializovanými zemědělskými subjekty. Využívání přirozené obnovy lesa, výsadba smíšených kultur, řízená pastva skotu nebo systematické zatravňování stovek hektarů dříve rozoraných polí charakterizuje současný přístup podniku VLS ke svěřeným pozemkům. Škoda, že ani zdejší lesy nejsou uchráněny před zvyšujícími se kvótami plánované těžby, v posledních letech ještě významně zvětšené o těžbu z polomů a z kůrovcem poničených porostů. Samostatnou kapitolou hospodaření je myslivost, která zvláště ve VVP Libavá dosahuje dlouhodobě výborných výsledků. Právě mimořádná velikost honitby umožňuje mysliveckým správcům s lovnou zvěří skutečně hospodařit, což především předpokládá udržet ji celoročně ve svém zájmovém území a účinnými zásahy ovlivňovat chovatelské záměry. To je v našich podmínkách skutečně výjimečná záležitost. Pestrost různých stanovišť, vysoká úživnost a dostatek klidných, lidmi nerušených lokalit, umožňují i úspěšně eliminovat negativní vliv spárkaté zvěře na lesní kultury. Nejproslulejší je zdejší chov vysoce kvalitní jelení zvěře, což dokládá i ulovený jelen z roku 2005 s vůbec nejvyšší bodovou hodnotou dosaženou ve volnosti v České republice. Mezinárodní rada pro myslivost a ochranu zvěře udělila v loňském roce na svém 53. valném zasedání konaném na Kypru, konaném mj. pod heslem „Ochrana migrujících ptáků - sdílená odpovědnost“, vysoké ocenění v podobě prestižní ceny „Edmonda Blanca“ za celosvětový přínos pro myslivost právě honitbě Libavá. Předmětem mysliveckého obhospodařování zde nejsou pouze jeleni nebo další spárkatá zvěř, ale systematická péče se zde zaměřuje i na další druhy ptáků i savců. Příkladem může být tetřívek obecný, jehož stavy se zde pečlivě sledují už druhou desítku let a ve spolupráci s ochranáři i vojskem se postupně realizuje projekt na odvrácení jeho trvalého populačního poklesu. V praxi to znamená především likvidaci náletových dřevin na tradičních tokaništích a intenzivní tlumení přemnožené černé zvěře a lišek.

Uchráníme ojedinělou krajinu?

Přírodní podmínky a kvalita životního prostředí ve VVP Libavá dosahují v současnosti natolik zajímavých parametrů, že sílí nejrůznější tlaky na nejrozmanitější využití celého prostoru nebo některých jeho částí. Na jedné straně jsou to nejrozmanitější podnikatelské záměry na využití přírodního bohatství (prezentované mj. jako tzv. „ekologické projekty“ - např. využití dřevní hmoty z náletových porostů pro výrobu alternativních zdrojů energie), na podporu rekreace a turistiky, individuálního i organizovaného sportu apod. Ale jak ukázala i konference Ochrana přírody a krajiny ve vojenských újezdech ČR, která se konala v květnu loňského roku právě ve VVP Libavá, i ze strany ochrany přírody zazněly některé hlasy volající po zesílení vlivu Státní ochrany přírody ve VVP a ve změně dosavadního managementu VVP. Oba způsoby preferují v podstatě to samé - odebrat armádě ČR vojenské výcvikové prostory a začít je „porcovat“ na drobné celky, ať pod záminkou hospodářského, ekonomického nebo ekologického rozvoje těchto regionů, často deklamované průhlednou politickou záminkou o svobodném pohybu občanů nebo o zvýšení počtu pracovních míst. V praxi by to znamenalo postupnou likvidaci toho, co dnes na VVP nejvíce obdivujeme: kvalitní životní prostředí. A je v podstatě jedno, zda se to bude odehrávat formou výstavby průmyslových zón, sportovních areálů nebo vytyčením chráněných plácků na ochranu toho či onoho druhu. Domnívám se, že institut Státní ochrany přírody by v dnešní době neuměl ubránit tak velké, celistvé území před všemocnými vlivy peněz, nezabránil by ani hromadnému ataku zvědavé veřejnosti do „zakázané krajiny“, a tím by v konečném důsledku napomohl tomu, co není jeho posláním. Jestliže objektivní výsledky získané při přírodovědných výzkumech ve VVP Boletice, Jince nebo Libavá ukazují zcela jednoznačně na velmi kvalitní ekologické parametry, na vysokou zachovalost lesních, nelesních i vodních ekosystémů, potom je třeba uznat, že vojenské využívání a armádní management je jeden z reálných způsobů využití naší krajiny, při kterém lze dosáhnout mimořádných výsledků i v ochraně přírody. Bylo by jistě ku prospěchu věci, aby Armáda ČR dál disponovala všemi zákonnými prostředky na využívání těchto újezdů a ve smysluplné spolupráci s VLS, s.p., s přírodovědci a státní správou řešila a byla zodpovědná za vše, co souvisí s ochranou naší přírody a krajiny ve vojenských výcvikových prostorách.


RNDr. Miroslav Šebela, CSc. - vedoucí zoologického odd, MZM Brno

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu