Čtení na tyto dny

Lesík

jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči

Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji

(Ludvík Kundera) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Ochrana rybničních biocenóz – střet zájmů nebo místo pro všechny?


Olga Lepšová-Skácelová, č. 2/2007, s. 16-19

Rybniční soustavy vytvořené lidskýma rukama většinou již ve středověku jsou v dnešní době vnímány jako fenomén české krajiny. Během několika staletí existence do ní vrostly a staly se její součástí i harmonizujícím prvkem.

Tradiční, po staletí provozované hospodaření na rybnících jako dvouhorkový nebo tříhorkový způsob bylo šetrné k obyvatelům rybniční biocenózy s rozmanitými životními nároky. V prvním roce cyklu byla nasazena mladá rybí stadia, a tím pádem slabší rybí obsádka, slovená až druhým, resp. třetím rokem. V jednotlivých sezonách se vystřídala různá stadia rybničních biocenóz, přičemž posledním rokem byla obsádka nejtěžší a mohla omezit případně přebujelou vodní a pobřežní vegetaci. Se začátkem nového cyklu se pak obnovily podmínky pro druhy méně zatížených vod. S intenzifikací rybářského hospodaření zhruba od 30. let 20. století byly rybníky dlouhodobě obohacovány živinami a během posledních dvou až tří desetiletí došlo na velké části rybníků k vážnému narušení dříve vyrovnaných vazeb ekosystémů. Důsledkem je posun od oligotrofie a mezotrofie (malý až střední obsah živin ve vodě) až k hypertrofii, tedy přetížení živinami. Kromě negativních důsledků na biocenózu vyústilo přetěžování rybníků i v pokles jejich produkční schopnosti, kdy už v narušených potravních řetězcích nemohou být živiny využity ani pro rybí produkci.

Přetěžování rybníků

Intenzifikací rybníků byly těžce postiženy zejména litorály, pobřežní části rybníků zformované za staletí existence rybníků v biotop do značné míry samostatný, připomínající původní mokřady existující před vznikem rybníků. S další kultivací krajiny člověkem převzaly funkci organismů citlivých vůči civilizačním vlivům. Přiměřeně vyvinutý litorál extenzivních až polointenzivních rybníků je druhově bohatým prostředím s dobře fungujícími ekologickými vazbami.

Podél břehů rybníků přetížených živinami (eutrofních až hypetrofních) se však rákosiny rozrůstají a vytvářejí zahuštěný, plošně se rozšiřující porost. Produkce je soustředěna do rákosinové hmoty a vytrácí se biodiverzita nejen vyšších vodních rostlin, tak sinicové a řasové flóry, ale i živočišné složky. Při porovnávání v transektech skrz široký rákosinový pruh bylo zjištěno, že vodní bezobratlí jsou početně i druhově nejhojnější na hranici rákosiny a volné vody, směrem dovnitř monotónního rákosinového porostu jich druhově i početně ubývá.

Kromě samotného rákosinového litorálu má ještě obrovský význam vnější litorál - podmáčený pruh louky vně rákosin. Zde bývá voda často jen zjara, kdy je celkové zvodnění a i hladina v rybníce nejvyšší. Mezi řasami a sinicemi se zde objevuje řada půdních druhů, které se při dočasném zvodnění namnoží. Tento mikrobiotop se často od vlastního rybníka výrazně liší i ve snadno stanovitelných hydrochemických parametrech. Reakce (pH) rybniční vody bývá na dlouhodobě obhospodařovaném rybníce zásaditá, kdežto ve vnějším litorálu může být současně i mírně kyselá. Nižší bývají ve vnějším litorálu i hodnoty vodivosti, protože voda rybníka bývá obohacena o minerální látky. Ve vnějším litorálu jsou z vyšších rostlin často nejhojněji zastoupeny mechy, v kyselejších lukách i rašeliník. Jarní navýšení vodního stavu do vnějšího litorálu zvyšuje pestrost mozaiky rybničních biotopů.

Pokud je vodní hladina dlouhodobě udržována na přílišné výši, dochází k „utopení“ rákosin (různé druhy snášejí různou hloubku vody). I těmito způsoby bojují provozovatelé produkčních rybníků proti rákosinám, které jim ubírají produkční plochu. Je to technicky jednodušší než opakované kosení a odstraňování vykosené hmoty. Nejjednodušší a nejdrastičtější zásah vůči expandujícím rákosinám - použití herbicidu, je zbraní dvojsečnou. Stejně jako v případech použití algicidních prostředků proti přemnoženým sinicím, i zde po plošném vyhubení porostů opět nejrychleji nastoupí a převáží to nejživotaschopnější - opět to, čeho se chtěl travič zbavit. Takto na některých rybnících po zásahu herbicidem zprvu vymizely rákosiny i leknínové porosty, aby pak do několika let ovládly rybník porosty orobince, rychle přeměňující rybník v zarostlý mokřad.

U nebeských rybníků (rybníků v horních částech soustav, bez přítoků nebo s přítoky velmi slabými), jejichž sycení vodou pochází převážně z vody srážkové, probíhá během sezony postupný pokles vodní hladiny a tím vzniká prostor pro rozvoj vegetace obnažovaných břehů. Ta patří mezi již vzácná společenství rostlin, protože snahou většiny rybničních hospodářů je udržovat co nejvyšší stav hladiny. Při klasických víceletých cyklech hospodaření se společenstva obnažovaných břehů vytvářela podél rybničních okrajů.

Rybniční management

Trendem posledního desetiletí je postupná oligotrofizace (snižováním zátěže živinami) rybníků. Takto je možné nejen obnovit cenné biotopy (zejména litorál), ale také rybníkům vrátit jejich přirozené reprodukční schopnosti. Tedy perspektivně i prospět rybničním hospodářům.

V letech 2000-2003 se desítky pracovníků orgánů ochrany přírody a specialistů z různých terénních biologických oborů zapojily do řešení projektu VaV/640/8/00 „Management rybníkářského hospodaření šetrného k přírodě“ řešeného Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR. Sledováno bylo zhruba 200 rybníků v chráněných územích ČR od nadmořských výšek kolem 700 m n.m. po rybníky nížinné, rybníky oligo- až hypertrofní a od nebeských po silně průtočné. Přednostně byly studovány rybníky, které jsou součástí zvláště chráněných území, dále v obecném režimu ochrany přírody (významné krajinné prvky) i rybníky vybudované nebo obnovené v rámci Programu revitalizace říčních ekosystémů. Na základě poznatků o stavu jednotlivých lokalit včetně výskytu ohrožených rostlin a živočichů byly vytvořeny návrhy potřebných zásahů. Pracovníci v ochraně přírody přitom získali širší vědomí o rybničním hospodaření. Pod vedením hydrobiologů z praxe se naučili v terénu vysledovat stav obsádky např. podle zooplanktonu, stavu vegetace, průhlednosti, aby nebyli závislí pouze na údajích uváděných provozovatelem. Na druhé straně bližší poznání problematiky hospodaření na rybnících v mnoha případech přispělo k prolomení komunikačních bariér mezi hospodáři a ochranou přírody. To je naprostá nutnost, neboť faktickými vykonavateli rybničního managementu jsou právě vlastníci a nájemci.

Přestože je každý rybník unikátní, vynořily se ve studovaném souboru opakované jevy, které je třeba řešit:

  • obnova populací vymizelých nebo posílení početnosti ustupujících chráněných druhů rostlin (ze semenné banky rybníka při obnovení vhodných podmínek v rybníce anebo repatriací, vhodné podmínky je třeba vytvořit úpravou rybí obsádky a často omezením vlivu labutí likvidujících zejména semenáčky)
  • ochrana druhů vázaných na jedinou či několik málo lokalit v ČR (problematické, v jejich ekologických požadavcích je mnoho nevyjasněného, přestože projekt přispěl k poznání podmínek na lokalitách s jejich výskytem; nezbývá než se snažit podmínky udržet)
  • nutnost regulovat nadměrný rozvoj vodních rostlin: přemnožené běžné druhy zarůstající vodní plochy silně úživných rybníků lze potlačovat zimováním rybníků a následně zesílenými rybími obsádkami, naopak při přemnožení chráněných druhů rostlin (dochází k němu na hypertrofních rybnících po obnovení jejich populace) je třeba volit šetrnější metody (vysekávání, na rybničních soustavách střídání různě těžké rybí obsádky s dočasným podílem býložravých ryb)
  • obnova poškozených rákosinových porostů jako biotopu vodních ptáků a rezervoáru biodiverzity dalších organismů (snížení rybích obsádek a vodní hladiny, často postačující dočasně), fyzické rozšíření litorálu včetně budování tůní bez přímého spojení s rybníkem
  • vytvoření vhodných podmínek pro vodní ptactvo (jak potravních zdrojů, tak hnízdních podmínek), obojživelníky a vodní bezobratlé (úprava výše hladiny, rybích obsádek, podpora pestrosti litorálu a společenstev měkké vodní vegetace)
  • špatná slovitelnost některých rybníků (v nevypustitelných lagunách přežívají plevelné ryby)
  • střety zájmů při ochraně druhů s odlišnými nároky na prostředí (třeba zvážit možný kompromis; obvykle střídání různé síly rybích obsádek a vytváření náhradních biotopů v blízkosti rybníků)

Snižování rybích obsádek

První kroky v oligotrofizaci zpravidla vedou přes snižování vysokých rybích obsádek a jsou provázeny ztrátami ekonomických zisků hospodáře. K extenzivnímu hospodaření je třeba přecházet postupně, aby nedocházelo k prudkým zvratům akvatických cyklů (například ke vzniku masivního sinicového vodního květu na živinami zatížených rybnících se slabou rybí obsádkou). Při zpracování návrhů snižování intenzity hospodaření na jednotlivých rybnících je třeba vycházet z konkrétní situace. Stejně jako na jiných nádržích (včetně Brněnské přehrady) je u rybníků podstatné zvážit stávající přísun živin z okolí a možnost jeho zastavení, až potom přistoupit k omezení vnitřní zátěže rybníka. Při mineralizaci živin částečným nebo úplným letněním je třeba brát ohled na případný výskyt vzácných organismů, pro které by to mohlo být fatální (mnohé druhy vázané na rybníky mohou přežívat v dormantních stadiích suché období, netrvá-li extrémně dlouho). Při revitalizaci rybníků částečným či úplným odbahněním je vhodné zachovat části původních rákosinových porostů. Při volbě druhové a věkové skladby a síly rybích obsádek je třeba zvážit typ rybníka a jeho geografickou polohu, s tím související přirozený chemismus rybniční vody a další ekologické faktory. Na přirozeně kyselých rybnících je vhodný ústup od kaprových monokultur k obsádkám s převahou pstruha duhového, naopak v nížinných rybnících mohou kapři tvořit podstatný podíl, doplněni vedlejšími druhy ryb jako například líny. Dravé ryby (štika, candát) omezují plevelné „bílé“ ryby, které jakožto planktonofágové bývají při přemnožení velkým problémem. Celkově je optimální směřovat k přírodě blízkému stavu i rybími obsádkami. V širším časovém rámci to nemusí být pro nájemce vyloženě ekonomicky ztrátové, neboť jiné druhy ryb než kapr mají vesměs vyšší tržní cenu.

Výrazné změny k lepšímu v obnově rybničních biocenóz a jejich biodiverzity byly zaznamenány například na Novozámeckém a Břehyňském rybníku na Dokesku, na rybnících Bohdanečský a Matka na Pardubicku nebo na Písečném rybníce na Hodonínsku. Dynamická rovnováha je udržována na soustavě rybníků v nivě Odry, kde je vhodným střídáním různé intenzity rybích obsádek střídavě poskytován prostor pro expanzivně se rozšiřující vzácné vodní rostliny, aniž by byly rybníky vyřazeny z funkce a dospěly k zániku zazemněním. Problémy přetrvávají zejména na rybnících s neurovnanými vztahy mezi vlastníkem a ochranou přírody. Zde je třeba zdůraznit prioritu ochrany přírody a závaznost plánů péče ve zvláště chráněných územích mimořádného významu, jako jsou národní přírodní rezervace a národní přírodní památky.


Autorka pracuje v hydrobiologické laboratoři Moravského zemského muzea. Na projektu VaV/640/8/00 se podílela zpracováním fytoplanktonu a perifytonu.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu