Čtení na tyto dny

Na počest ptáků řek a lesa

Ptáci stoupali nad lesem
jak jiskry
Dvojhlasně
O dvou křídlech
Až zdálo se že nevzlétají
ale že země padá

Bylo ticho
jako v přesýpacích hodinách
anebo ve skále
ale tak ostré
jak večerní obloha
kdy padají hvězdy
a na studánkách řek
omdlévá voda

Na počest ptáků
spících řek a hlubokého lesa
zdvihá ticho
studánku
jako první pokus bohů o pohár

(Josef Hrubý) 

 

Doporučujeme ke čtení

Data v plánování péče o chráněná území

Jonáš Gaigr, Eva Knižátková, č. 3/2024, s. 5-7, pro předplatitele

Pohled za hranice – dva odlišné světy, Arménie a Finsko

Jindřich Chlapek, Jaakko J. Ilvonen, č. 3/2024, s. 17-20, pro předplatitele

Odkaz Josefa Vavrouška je dnes dvojnásobne aktuálny

Mikuláš Huba, č. 3/2024, s. 28-31

Ubývá u nás ptáků?

Alena Klvaňová, č. 2/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33, pro předplatitele

Přírodní řeky jako překvapení Polska

Roman Barták, č. 2/2024, s. 34-35

Návrat vlčího zpěvu Jaroslava Monte Kvasnici

Jiřina Lacinová, č. 2/2024, s. 44-45

Čejč. Dějiny slovácké obce


Dana Zajoncová, č. 3/2007, s. 29

Libor, Jan - Šalé, František - Štěpánek, Václav (ed.): Čejč. Dějiny slovácké obce
Čejč, Boskovice: Obecní úřad v Čejči v nakladatelství František Šalé - ALBERT 2006, 523 s. ISBN 80-7326-089-1

Obsáhlá pětisetstránková publikace „Čejč. Dějiny slovácké obce“ ve svém názvu slibuje historické zhodnocení svého vývoje, což také do důsledku splňuje pro celé historické období od pravěkých počátků až do období dějin tzv. soudobých. Jelikož se jedná o obec vyvíjející se ve slovácké oblasti, věnovali autoři nemalý prostor popisu tradičního zemědělského hospodaření a s ním úzce svázané lidové kultury. Kniha je předznamenána kapitolou „Krajina“ (s. 7-44), která se zaměřuje na přírodní podmínky, na jejichž pozadí se historický příběh odehrává. Vyjmenované tři atributy (přírodní podmínky - historie - etnologie) dodávají publikaci charakter vlastivědné práce vycházející ze studia místních pramenů. Zde se nepřehlédnutelně projevuje odborná erudice autorů, prohlubovaná prací na přípravě předchozích vydání obecních historií věnovaných Brnu blízkým městečkům a dědinám (Čejkovice 1248-1998, ed. Libor Jan - Václav Štěpánek 1998; Mutěnice. Dějiny vinařské obce téže editorské dvojice 2002; Komín v historii 1240-2006, ed. Libor Jan 2006). V případě dějin Čejče je příprava oficiální publikace jedním z výsledků aktivně udržovaného kontaktu s francouzskou vesnicí Déservillers. Obě obce pozoruhodně spojuje nové osazení upadlé moravské osady francouzskými kolonisty z oblasti Franche Comté v 70. letech 18. století.

Publikaci lze vytknout nedostatečnou pečlivost editorské korektury, s níž se musí čtenář na mnoha místech vyrovnávat. Některé části budí dojem neujasněnosti vztahu základní dějové linky a doprovodných informací pod čarou. V monografii o městečku má podle mého názoru větší váhu detailní líčení než rozhodující události „velké“ politiky. Uspokojivě je tento problém zvládnut např. v kapitole IV „Nové vysazení obce“.

Za nejpůsobivější považuji části, jež popisují „to, co již dávno z užívání i z paměti zmizelo“, jak to pojmenovala sama autorka kapitoly IX o lidové kultuře. Také z VIII. kapitoly „Zemědělské hospodaření v Čejči“ velmi živě vystupuje obraz venkova, jaký už dnes nemáme možnost v jeho úplnosti zažít. Autorům dějin Čejče se podařilo předložit čtenářům kvalitní podklady pro vytvoření obecnější představy o „venkovské idyle“ (srov. téma „Život ve venkovských kulisách“ in Literární noviny 2/2007), kterou si dnes už jen domýšlíme, přikrášlujeme ba i mytizujeme vzpomínkami našich rodičů a prarodičů, případně doplňujeme obrázky z vlastního či zprostředkovaného putování po dosud agrárních koutech Evropy.

František Roubík, autor „Příručky vlastivědné práce“ z roku 1941 viděl popisnou vlastivědnou práci v úzké souvislosti s praktickou „péčí o domácí přírodu ve všech jejích projevech…, pokud je jejich zachování veřejným zájmem“. Dobové označení „ochrana domoviny“ bychom dnes mohli opsat jako pěstování odpovědného vztahu k místu. Osobně bych se spolu s Roubíkem přimlouvala za environmentálně laděné komentáře vlastivědných syntéz, které by běžnému čtenáři mohly vysvětlit mnohé souvislosti, které obvykle přehlížíme. Tak např. založení lokálky Hodonín-Čejč-Zaječí v roce 1896 (s. 199-200) upozorňuje na historickou podmíněnost jejího provozu z potřeby transportu lignitu, později cukrové řepy. Dnes tato železniční trať zaznamenává úpadek (tvrzení na s. 332 srov. Veronica 1/2005, s. 9-10) nejen v úseku nákladní dopravy, ale i osobní. Pokud ji chceme z důvodu jejích sociálních a environmentálních pozitiv udržet, jsme nuceni formulovat a realizovat její nové využití. Rychlé zvelebování obce současnou výstavbou (s. 329-331) je možno posuzovat také s ohledem na tradiční vzhled obce či ráz okolní krajiny. Kauzu moderního velkochovu vepřů lze hodnotit nejen z hygienických důvodů (srov. s. 328), ale též z hlediska etičnosti lidského chování k mimolidským entitám a doplnit ji informací, zda lze u místních farmářů najít prvky ekologického hospodaření.

Důležitým informačním podkladem, který může vlastivědně zaměřený čtenář předkládané monografie postrádat, je katastrální či alespoň turistická mapa, která by zaznamenávala aktuální podobu čejčského katastru. Mapa by byla užitečná nejen kvůli častým odkazům na zajímavé přírodní lokality, konkrétní polní tratě, ulice, historické památky atd., ale rovněž pro potenciální návštěvníky. Předkládaná publikace totiž k výletu do Čejče dokáže zlákat.

Dana Zajoncová

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu