Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Vždyť vzpomínky jsou cesty života… Ohlédnutí za životem a dílem Miroslava Daňka


Pavel Klvač, č. 3/2007, s. 32

Kdybyste žili na Vyškovsku, jistě byste ho znali. Drobná rázovitá postava s charakteristickou rádiovkou, mošnou přes rameno a s rýčkem namísto poutnické hole. Kdo zde zajde alespoň občas do přírody, nemohl Miroslava Daňka z Drnovic minout. Jeho domovem byla krajina - pole, louky a především les. Každé takové „náhodné“ setkání s Miroslavem Daňkem bylo skutečným zážitkem, a ovšem, neobešlo se bez neotřelých veršů. Často v nich žertoval: „Po polách a po lese / divá zvěř mé kosti roznese.“ Čtenáři Veroniky se mohli seznámit s Daňkovými verši v příspěvku Nad environmentální poetikou a veršem páně Daňkovými (6/2001, str. 16-17).

S pobytem ve volné krajině pak souvisela i další Daňkova významná aktivita - práce amatérského archeologa. Z okouzlení svou vášní se vyznává čtenáři v jedné z básní z cyklu Verše psané rýčem a lopatou: „Na oraništi stále někde dřepí, / to chce klid a žádný spěch, / všude jsou dávných věků střepy - / nad tou krásou se tají dech.“ Expozice a depozitáře vyškovského muzea už jen tiše vyprávějí úspěchy těchto objevných výprav.

K Miroslavu Daňkovi také neodmyslitelně patřila neúnavná veřejná angažovanost v ochraně přírody - čištění studánek, vyvěšování ptačích budek, zvelebování okolí. Svými verši se snažil z bezohledné letargie vyburcovat i nás ostatní: „… proto mějme všichni snahu / nenarušit přírody rovnováhu!“ Kde by bez něj bylo dětské hřiště v Drnovicích a jeho údržba? O nezištné Daňkově aktivitě by mohli vyprávět i členové místního občanského sdružení Drnka či Svazu invalidů.

Kolorit venkovského života utvářejí odedávna především jeho obyvatelé. Rodí se v organickém mikrokosmu propletence lidských osudů a příběhů. Zvláštní roli zde sehrávají výrazné místní individuality. Bývají nesmazatelně zapsány v povědomí mnoha generací do té doby, než jejich originální počiny vyprchají z kolektivní paměti společenství.

Poslední sněhová vánice letošní zimy, jako by byla symbolickou tečkou zemských živlů za životem tohoto v nejčistším slova smyslu „přírodního muže“. Zemřel 20. března 2007. Stopy Miroslava Daňka však vánice rozhodně nezametla. Jak by sám řekl svým rýmem: „Vždyť vzpomínky jsou cesty života, / po kterých se vracíme zpátky, / vánoce, radost, láska, ochota, / bez nich je smutno a život krátký…“

Pavel Klvač

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu