Čtení na tyto dny

Lesík

jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči

Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji

(Ludvík Kundera) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Jaké zbývá poučení z povodně 1997 po deseti letech?


Jaroslav Ungerman, č. 4/2007, s. 9

Za posledních deset let nás po dvou katastrofických povodních v letech 1997 a 2002 zasáhla výrazně také třetí povodňová situace v roce 2006. A právě po ní byly vyvolané reakce na různých stupních odpovědnosti a názory prezentované nejvyššími státními úředníky v médiích nanejvýš znepokojivé. Ukázaly na to, jak děravé je povědomí a jak málo jsou zafixovány poznatky, zkušenosti a hodnotící závěry z předchozích povodní. Tak třeba bývalý premiér pustil do médií stejnou demagogii o potřebě budování nových přehrad, kterou se zaklínali betonoví vodohospodáři při vrcholící povodni v roce 1997. Nebo ve zpravodajství nás zpravili o tom, jaká je to katastrofa, když voda zaplaví lužní lesy, louky a pole v údolní nivě.

Po vyhodnocení povodně 1997 byla přijata v roce 2000 vládní strategie, jak vzdorovat ničivým účinkům povodní a způsobeným škodám - od zajištění předpovědní a varovné služby až po sladěný soubor opatření a posloupnost jejich realizace. Povodňová katastrofa 2002 tuto koncepci potvrdila a její hlavní zásady se dají ve stručnosti vyjádřit takto: je třeba důsledně ochránit sídla a zastavěná území zvětšením kapacity koryt toků v těchto lokalitách nebo jejich ohrázováním z dosahu rozlivu vody, nechránit lesní a zemědělskou půdu v údolní nivě a naopak na ní umožnit rozliv vody při povodni, zvýšit schopnost údolní nivy a krajiny celého povodí absorbovat a zbrzdit přívalové vody povodně, k technickým opatřením typu budování přehrad nebo suchých nádrží - poldrů přistoupit až v posledním kroku k doplnění předchozích opatření.

Cesta k přijetí této strategie nebyla snadná. Po určitém váhání nad příčinami a následky povodně 1997 se však podařilo mnohým vodohospodářům překročit svůj stín a přehodnotit dosavadní tradovaný „přehradářský“ pohled na ochranu proti povodním. Situace se začala vyvíjet hodně nadějně, otevřel se prostor myšlenkám a zkušenostem vodohospodářů ze západní Evropy a Severní Ameriky, byly využity moderní metody modelování protipovodňové ochrany. Několik scénářů mělo ukázat, jaká opatření by měla jakou účinnost ke snížení kulminační vlny průtoků a zamezení povodňových škod. Prostor pro diskusi a spolupráci na široké bázi se otevřel až do té míry, že se odborníci z občanského sdružení Unie pro řeku Moravu mohli ujmout zpracování scénáře účinnosti opatření v krajině (dlužno uvést, že poté, co se k tomuto problému žádná státní instituce neměla) - jen zmiňme, že výrazným posílením zalesnění a zatravnění v krajině by se dala kulminace povodně snížit o 10 %, další možnosti snížení by přinesla restrukturace v krajinném detailu, zlepšení stavu lesů, zlepšení stavu půd aj.

Vodohospodáři zpracovali pro řeku Moravu materiál Generel protipovodňové ochrany, který respektoval výše uvedené zásady, avšak jak se později ukázalo, zůstal bohužel nezávazným a v podstatě zapomenutým dokumentem.

Promarněné nejen peníze

Co následovalo po povodni na zasažených tocích se dá jen nazvat byrokratickým nesmyslem a promarněnými celospolečenskými prostředky. Odstranění škod na tocích a na objektech nedovedlo ministerstvo financí financovat jinak, než že trvalo na přísném oddělení prostředků určených na obnovení původního stavu (který povodni neodolal) bez možnosti provázat tyto prostředky s novým řešením protipovodňové ochrany a zlepšením funkčnosti toku k převedení povodně. Tak byly zbytečně promrhány miliardy korun, a navíc ve většině případů s těžkými konflikty s potřebami ochrany přírody, aby byly novou příležitostí pro destrukci při příští extrémní povodni.

Odpověď na otázku, co se od té doby stalo ve zlepšení vodohospodářské funkce krajiny, je velmi prostá - vůbec nic. Kromě dílčího zatravnění orné půdy v podhorských a horských oblastech z naprosto jiné motivace - k získání zemědělských dotací, přetrvávají široširé lány orné půdy, lesy v neutěšeném stavu a údolní niva převážně zorněná bez možnosti potřebného funkčního rozlivu ke zbrzdění a snižování kulminace povodní. A v zásadě se nic v tomto směru ani stát nemohlo: celá záležitost ochrany proti povodním zůstala v rukou správců toků (s gescí ministerstva zemědělství, zatímco za koncepci protipovodňové ochrany odpovídá ministerstvo životního prostředí v rámci dělené odpovědnosti za vodu), jejichž působnost je vymezena pozemkem koryta toků, a je tedy zřejmé, že možnosti, důsledky a případné kompenzace záměrného rozlivu vody při povodni do údolní nivy neumí a v zásadě nechtějí umět „zúřadovat“. Je to totiž velmi složitý a komunikačně náročný proces, který je třeba vést s velkým množstvím subjektů (představme si jen spektrum dotčených vlastníků pozemků a uživatelů území), na který nemají správci vyčleněný personál, a proto ani žádný zájem. A protože dosud ani žádná jiná specifická administrativní struktura či metoda nebyla pro tento účel vytvořena, zůstává tato, pro zvládnutí povodní naprosto klíčová záležitost - otevření údolní nivy k rozlivům - v podstatě imaginární představou na papíře.

Poldrománie

Naproti tomu výstavba suchých nádrží - poldrů nebo klasických přehrad je podnik mnohostranně lukrativní a transparentně zvládnutelný: získají se prostředky (nejlépe z fondů EU), pozemky se od majitelů vykoupí a dodavatelé se budou předhánět všemi prostředky. A tak se nakažlivá „poldrománie“, jako jediná účinná metoda ochrany před povodněmi, šíří rychle českými a moravskými kraji, protože nakonec i občané voliči dostanou hmatatelný důkaz, jak mají před povodněmi postaráno. Skutečnost, že účinnost poldru je vůči významné povodni jen fragmentální, je záležitost jakoby zcela vedlejší. A pokud se týká velkých klasických přehrad, případně velkých suchých poldrů, rozhodli se vodohospodáři je prosadit a financovat třeba i půjčkou z evropských peněz.

Bohužel s lítostí musíme sdělit, že na pořadu dne je vybudovat vodní dílo Nové Heřminovy a vysídlit obyvatele i zlikvidovat obec stejného jména, přestože existuje průkazná studie, že v městě Krnově je možné zvětšit koryto řeky Opavy pro neškodné převedení povodně (Unie pro řeku Moravu, 2005) a dále postavit vodní dílo Teplice nad Bečvou k ochraně Přerova, přestože je možné zvětšit kapacitu koryta Bečvy ve městě, pokud by někdo inicioval takové zadání. Precedens k takovému řešení už existuje ve fázi realizace v případě zkapacitnění koryta Moravy uvnitř města Olomouce. Po dlouhých a složitých jednáních se podařilo přesvědčit magistrát Olomouce, aby uvěřil řešení ideové studie na rozšíření koryta Moravy, jeho revitalizaci a začlenění do struktury zeleně města (Unie pro řeku Moravu, 2001), zadal zpracování detailního projektu a přistoupil k jeho realizování.

Ekologicky pojatá koncepce ochrany

Proto je tak důležité, aby se obce samy angažovaly pro zajištění ochrany svého sídla proti škodám způsobeným povodněmi. Ještě důležitější však je, aby měly obce jasno v tom, o jaký typ opatření k ochraně by měly usilovat a jakou finanční spoluúčastí, aby mohly mít také dostatečně silné slovo v prosazení této ochrany. A občanům, kteří byli zasaženi povodněmi nebo se cítí jimi být ohroženi, je třeba doporučit, aby konečně přestali věřit tomu, že vystavěnou přehradou či poldrem by jim mohl stát zaručit to, že nebudou nikdy vodou zasaženi. Je třeba si připustit, že pokud se sami se svými zastupiteli nebudou snažit najít a realizovat nejlepší způsob ochrany svého obydlí a majetku, nikdo to za ně neudělá.

Pro obce ležící přímo na řece Moravě a Bečvě nebo v jejich inundačním dosahu v údolní nivě chceme připomenout, že Unie pro řeku Moravu zpracovala v roce 2001 ekologicky pojatou koncepci protipovodňové ochrany Moravy a Bečvy a v roce 2002 ji zaslala starostům obcí a regionálním politikům v podobě přehledné brožurky. A pokud je připomenutí té poslední povodně dovedlo k vážným úvahám o efektivní ochraně svého sídla proti povodni, zůstáváme poskytnutím informace a radou k dispozici. A pro ostatní obce, kterými protéká jakýkoli vodní tok a dosavadní tři velké povodně se jim vyhnuly, máme špatnou zprávu, která bohužel není poplašná: jednou velká voda určitě přijde, a proto začněte jednat již nyní, aby vás nezastihla nepřipravené jí účinně čelit k ochraně svého majetku a (nedej bože) i životů svých občanů.


Jaroslav Ungerman, občanské sdružení Unie pro řeku Moravu, Panská 9, 602 00 Brno; unie.rekamorava(zavináč)ecn.cz

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu