|
Vstup pro předplatitele: |
Do dlaní jako do džbánku
po matce a otci
nabíráš studánku
dnů a nocí
Ve džbánku dlaní
máš jako v hrsti nebe
Otec s matkou ti brání
prsty propustit sebe
Nebe ze země jsi zvedla
Není v tom div a je
Blesky strhují sedla
z hor nad krajem
Od vršků usýchají jedle
a všelicos nás trápí
jak soumrak lesů v sedlech
Napij se z dlaní Napij
(Jindřich Zogata)
Tak se u nás jmenuje čtrnáct vesniček, ponejvíce na Vysočině, ale i jinde, k tomu tři Zhořce, jedna Zhůř a jedno Zhůří. Všecko to jsou vesnice horské. (Jsou to sídla stejného založení jako dvacet Žďárů, několik Žďárků, Ždírců a ještě pár vsí podobných názvů.) Jejich jména jsou svědectvím o tom, že byly založeny při kolonizaci pustých území, po vypálení tamních lesů, na shořelých plochách. Nic nedbejme na to, že sloveso shořet dnes píšeme na počátku se s-. Ve staré češtině se předpona sloves znamenajících likvidaci objevovala často jako z(e)-: zežrati, zhubiti, zmařiti, zmordovati… Zhoře jsou možná o trochu mladší než ony Žďáry, jejichž názvy se zakládaly na starém, dnes už zaniklém slovese ždžářiti, které znamenalo „vypalovat les“, ale pořád pocházejí z doby raných kolonizací našeho území.
Dušan Šlosar