Čtení na tyto dny

Na počest ptáků řek a lesa

Ptáci stoupali nad lesem
jak jiskry
Dvojhlasně
O dvou křídlech
Až zdálo se že nevzlétají
ale že země padá

Bylo ticho
jako v přesýpacích hodinách
anebo ve skále
ale tak ostré
jak večerní obloha
kdy padají hvězdy
a na studánkách řek
omdlévá voda

Na počest ptáků
spících řek a hlubokého lesa
zdvihá ticho
studánku
jako první pokus bohů o pohár

(Josef Hrubý) 

 

Doporučujeme ke čtení

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Břehule: ubývající druh doplácející na proces EIA

Petr Heneberg, č. 4/2017, s. 2-4, pro předplatitele

Doc. RNDr. Karel Hudec, DrSc.: jeho prínos pre československú ornitológiu zo slovenského uhla pohľadu

Anton Krištín, č. 4/2017, s. 16-17, pro předplatitele

Karel Hudec, nejen ornitolog

Milan Peňáz, č. 4/2017, s. 20-23, pro předplatitele

Ochrana netopýrů = ochrana budov před guánem

Daniel Horáček, č. 4/2017, s. 32-34

Vymírání za dveřmi aneb Ochrana přírody v lužním lese


Lukáš Čížek, č. 4/2007, s. 17-18

Mohutné solitérní stromy v Lednickém parku, na Pohansku a dalších lokalitách při dolních tocích řek Moravy a Dyje jistě není nutné čtenářům Veroniky představovat. Naopak, pro mnohé jsou to dobří známí, tiší společníci výletů do luhů nejjižnější Moravy. Máte-li k nim nějaký vztah, udělejte si čas a jeďte se se starými přáteli rozloučit. Solitérní stromy na jihu Moravy masově odumírají, brzy z počtu mnoha set zbude pouhý zlomek. Mladší generace stromů, jež by je nahradila, neexistuje. Ve střední Evropě tak mizí zcela unikátní fenomén a na obzoru je masové vymírání mnoha druhů organismů, které jsou na tyto stromy vázány.

Kde se solitérní stromy vzaly

Lesy při dolních tocích řek Dyje a Moravy vypadaly před 100-200 lety docela jinak než dnes. Byly řídké a pásl se v nich dobytek, lidé káceli především menší stromy a osekávali větve na palivové dříví. Může to znít jako obraz zkázy, ale většina živočichů i rostlin byla právě na takové lesy zvyklá z minulosti, kdy se tu pásla divoká zvířata. Teprve po omezení lesní pastvy a výmladkového hospodaření se lesnictví mohlo zaměřit na jediný produkt - konstrukční dřevo. Stromy byly sázeny nebo samy intenzivně zmlazovaly a vznikaly stinné vysokokmenné porosty, jaké známe dnes. Z lesa byla vyloučena pastva velkých zvířat, jeden z nejdůležitějších faktorů, které formovaly evropskou přírodu. Les houstl a houstne dodnes.

Důkazů, že lužní lesy nebyly husté, najdeme spousty. Dub letní, historicky nejvýznamnější dřevina zdejších lesů, je světlomilný, a proto mohl zmlazovat pouze ve velmi řídkých porostech. Bez vysazování by z dnešních lužních lesů zmizel. I mohutné staré stromy s rozložitou korunou jsou pozůstatkem řídkých lesů. Strom v hustém lese může žít dlouho, ale díky konkurenci žene do výšky a nezmohutní jako strom z lesa řídkého. Mohutné staré stromy jsou přitom klíčové pro existenci mnoha živočišných druhů. Hnízdí na nich nebo je při lovu potravy využívají např. čápi, orli královští, rarozi či dudci. Hostí množství unikátních druhů bezobratlých, často navzájem existenčně spjatých. Například mravenec lužní žije pouze na starých stromech. U nás ho najdeme pouze v luzích jižní Moravy, a i jinde v Evropě se s ním setkáme jen vzácně. Právě na osluněné stromy obývané tímto mravencem jsou vázány hned dvě kutilky r. Tracheliodes (nosí mravence do hnízda pro svůj plod) a výhradně na stromech s mravencem lužním najdeme skálovku Micaria sociabilis. Mohutné stromy jižní Moravy hostí největší známou populaci tohoto pavouka na světě, bez nich je jeho osud velmi nejistý. Tvorů závislých na starých stromech jsou stovky, mnoho z nich už v ČR přežívá pouze na nejjižnější Moravě. Je to poslední místo, kde tyto druhy najdou dostatek vhodných stromů.

Katastrofa na obzoru

Jak již bylo řečeno, většina ohroženého hmyzu potřebuje k životu staré stromy. Například tesařík obrovský v luzích napadá stromy s průměrem kmene kolem metru; páchník hnědý žije v dutinách, ty pravidelně vznikají v dubech s průměrem kmene alespoň 120 cm. Podle věkové struktury stromů tak lze na mnoho desítek let dopředu odhadnout, kolik bude na daném území stromů vhodných pro oba druhy. Aby počet vhodných stromů neklesal, musí být mladších více než starých a musejí být zastoupeny všechny věkové třídy. Proto byla, v rámci monitoringu evropsky významných druhů, provedena inventarizace solitérních a starých stromů v okolí Pohanska a Lánů (polesí Soutok, jižně od Břeclavi). Na území asi 500 ha byly zaznamenány všechny solitérní stromy s průměrem kmene nad 40 cm i mohutné výstavky o generace starší než okolní porost (dnes takové stromy nevznikají, můžeme je tedy do analýzy zahrnout). Zkoumaná oblast je na mohutné stromy nejbohatší, zdejší situace tak odráží celkový stav. Výsledky jsou, diplomaticky řečeno, krajně znepokojivé. Většina je po smrti nebo odumírá, mladší prakticky neexistují. Ještě nedávno v mapovaném území stávalo více než čtyři sta mohutných živých dubů, dnes je to sotva polovina. A z té poloviny většina odumírá nebo prosychá, za několik let či desetiletí zbude pár desítek stromů - množství zcela nedostatečné pro přežití specializovaného hmyzu. Krasci vázaní na solitérní jilmy už dnes dožívají pouze na pár desítkách stromů.

Poslední šance

Chceme-li tvory vázané na solitérní stromy zachránit, musíme za odumírající stromy připravit náhradní biotopy. Výsadby nových stromů nepomohou, nedorostou včas potřebné velikosti. Jediná a poslední možnost na záchranu alespoň části druhů vázaných na staré stromy přesto existuje. Je třeba okamžitě začít uvolňovat vybrané starší a staré stromy v lesních porostech a ponechávat výstavky při těžbách. Celkově musí jít o tisíce stromů. Ne všechny náhlé oslunění přežijí a je třeba myslet dopředu a ponechávat i mladší generaci. Už teď je pozdě, ale čím dřív začneme, tím více druhů vázaných na solitérní stromy přežije. Zároveň je nezbytné zajistit lokální obnovu tradičního hospodaření, které nejcennější porosty vytvořilo.

Zajištění náhradních stromů by neměl být problém. Celá oblast je chráněna hned několikrát. Jde o biosférickou rezervaci Dolní Morava, evropsky významné lokality, částečně i ptačí oblast. Lesy v oboře Soutok patří do kategorie lesů zvláštního určení, kde zachování biodiverzity je nadřazeno produkční funkci lesa. Reprezentanti fauny solitérních stromů - tesařík obrovský a páchník hnědý - jsou celoevropsky chránění, patří mezi předměty ochrany EVL Niva Dyje i EVL Soutok-Podluží. Lesy tu většinou patří státu, nebude tedy dotčen žádný soukromý vlastník.

Celkem lesy v oblasti zabírají asi 7 500 ha. Opravdu chráněna jsou zatím necelá 2 % rozlohy. Na zbytku má hlavní slovo lesní závod Židlochovice. Zdejší porosty mají nevyrovnanou věkovou strukturu. Převažují, tedy donedávna převažovaly, starší porosty. Ty dorostly věku, kdy mohou být těženy a také těženy jsou. A to dosti rychle. Nejcennější nížinné porosty v ČR i střední Evropě jsou „mýtně obnovovány“ holosečemi o rozloze 2 ha. Většina starších porostů padla, zbytek je rozpracován. Na většině pasek nebyl ponechán jediný strom. Židlochovičtí lesníci se ponechávání výstavků, s odkazem na světelné nároky dubu letního, intenzivně brání. Evropsky významné lokality, tedy i lužní lesy, by měly během pár let být vyhlášeny za chráněná území. Jenže šance na záchranu unikátní fauny s každým holosečně „obnoveným“ hektarem rychle klesají. Než k vyhlášení dojde, může padnout většina zbytku starších porostů. Pak nebude kde vytvářet náhradní biotopy specialistů vázaných na staré stromy a zmizí i náročnější obyvatelé lesů. Taková situace už nastala v oblasti Tvrdonicka. Na pár starých dubech je tu tesařík obrovský trosečníkem, dopředu utopeným v moři mladých porostů.

A co na to ochrana přírody?

Momentálně se ve snahách o záchranu luhů a jejich ohrožených obyvatel z titulu správce ptačí oblasti angažuje především správa CHKO Pálava. Vloni podala na Českou inspekci životního prostředí podnět k zastavení těžeb v posledním nerozpracovaném kusu lesa na Soutoku. Oblastní inspektorát ČIŽP kácení povolil. Než bylo rozhodnutí na tlak z ředitelství ČIŽP změněno, lesníci vytěžili vše, co plánovali. V obnoveném řízení ČIŽP dosud nerozhodla, přestože rozhodnutí mělo padnout do měsíce, tedy zhruba před půl rokem.

Jednání se zatím vedou pouze o území ptačí oblasti Soutok-Tvrdonicko. Ještě je tu ale území mezi Břeclaví a Novými Mlýny, tedy EVL Niva Dyje. Její části, například Kančí obora či okolí Ladné, jsou podobně cenné jako nejlepší území na Soutoku. Solitéry tu odumírají stejně rychle, lesy jsou stejně rychle káceny. Obě území mají stejného hospodáře, jejich biota i problémy jsou prakticky totožné, daly by se tedy řešit najednou.

Je vlastně neuvěřitelné, že území tak hodnotné (staré stromy jsou jen jedním z několika unikátních fenoménů) a rozsáhlé dosud postrádá ochranu. A těžko se ubránit dojmu, že důvodem je především nedostatek aktivity na straně státních orgánů ochrany přírody. Jako by si nedokázaly poradit. Naděje pro lužní lesy tak přichází v hodině dvanácté a přichází zvenku s Evropskou unií (Natura 2000), a letos, překvapivě, snad také díky vstřícnějšímu přístupu nového vedení Lesů ČR.


Mgr. Lukáš Čížek, Ph.D. - Entomologický ústav, Biologické centrum AV ČR

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu