Čtení na tyto dny

Předjaří

krajina strmí tichem snu
bílá a hnědá a zurčení
červenohnědé siluety nahých strážců zimy
jež neuhlídali
a ze studně studu krčí rameny

tak téměř bez pohybu hyne epocha

krom poškubaných cárů kdesi pod nebem
se tichem nese
už jen kovově černý rozsudek havrana
ukládající toliko
co sněhy odkryly ztrápeno
budiž do třikráte sedmi dnů
potaženo zelení
proti čemuž
není odvolání

(Miroslav Sedláček) 

 

Ryzec lilákový – vzácná houba olšin


Vladimír Antonín, č. 5/2007, s. 25

Olšiny bývají pro člověka často dosti nehostinným prostředím - mokro, kopřivy, svízel přítula a další „nástrahy“ mu zde ztrpčují život. Proto nejsou ani častým cílem houbařů. Můžeme zde však nalézt mnohé vzácné a zajímavé druhy hub. Jedním z nich je ryzec lilákový (Lactarius lilacinus).

Ryzec lilákový je drobnější houba s 2-8 cm širokým, zprvu nízce sklenutým, pak uprostřed vmáčklým, nepásovaným, plstnatým a ve stáří jemně rozpraskaným kloboukem, který bývá obvykle světle růžově šeříkově fialový. Lupeny jsou dosti řídké, krátce sbíhavé, světle oranžové. Třeň je 3-6 cm dlouhý a 5-10 mm široký, válcovitý až úzce vřetenovitý, ojíněný, světle oranžový. Dužnina bývá naoranžovělá, na řezu pomalu šednoucí a je bez výrazné vůně. Plodnice po poranění roní bílé, vodnaté, někdy při zasychání světle zelenající mléko mírné až nahořklé chuti. Je sice jedlý, ale chutí nikterak nevyniká a i vzhledem ke své vzácnosti nemá z praktického hlediska žádný význam.

Je to terestrický druh tvořící mykorhizu u nás s olší lepkavou (Alnus glutinosa) a olší šedou (Alnus incana), v Rakousku a Švýcarsku roste v horách také pod olší zelenou (Duschekia alnobetula, Alnus viridis). Nalezneme jej vzácně od srpna do listopadu, obvykle ve skupinách, někdy i v trsech, od pahorkatin do hor (jen vzácně v nížinách), na podmáčených místech, především na mírně kyselých až kyselých stanovištích na těžších půdách. Zdá se, že je dobrým indikátorem „lepších“ olšin.

Počet známých současných lokalit tohoto druhu u nás se pohybuje kolem 25. Jednak pro nízký počet lokalit a jednak pro jeho výskyt na ohrožených stanovištích byl zařazen mezi ohrožené druhy (endangered) do Červeného seznamu hub (makromycetů) České republiky (Holec et Beran, eds., 2006). Je rovněž uveden v Červené knize SR a ČR (Kotlaba, ed., 1995) mezi potenciálně ohroženými druhy. 

Podobným druhem je ještě vzácnější ryzec osténkatý (L. spinosulus), tvořící obvykle o něco menší plodnice s 1,5-6 cm širokým, na okraji podvinutým a chlupatým kloboukem, který má světle lilákově karmínově růžovou, za vlhka i tmavě karmínově růžovou barvu a je pokrytý vztyčenými šupinkami. Jeho třeň je 1,5-4 cm dlouhý, 5-10 mm široký a bývá obvykle stejně zbarvený jako klobouk nebo o něco světlejší. Mléko je zpočátku mírné, pak poněkud palčivé. Není vázaný pouze na olše, většinou jej nalezneme pod břízou, ale někdy i pod smrkem. Je nejedlý. Ryzec osténkatý byl pro svou vzácnost zařazen mezi ohrožené druhy do Červeného seznamu hub (makromycetů) České republiky (Holec et Beran, eds., 2006) a mezi silně ohrožené druhy do připravované novelizace vyhlášky č. 395/92 Sb. a seznamu zvláště chráněných druhů.

Vladimír Antonín

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu