Čtení na tyto dny

Kde strom má srdce

Kde strom má srdce
ptáci vědí

Nad tryskající piliny
zvedli křídla

Slyšeli jste slavíky tlouct?

Pila ječí
Láme se
stín světla jadrného dření
Větev o větev

Zaslechli jste někdy
tlouct slavíky?

Srdce chycené
v obráceném hnízdě?

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pouť k buku sv. Dvojice

Pavel Klvač, č. 2/2026, str.3

Tajemná kočka divoká znovu obývá české lesy

Martina Labudová, č. 1/2026, str. 50

Hořečky a jejich životní strategie

Jiří Brabec, Helena Neuwirthová, č. 1/2026, str. 47

Když přiletí sýkora biouhelníček

Renata Placková, č. 1/2026, str. 43

Společnost pro uvádění ptačích jmen v krásné literatuře na pravou míru

Petr Čermáček, č. 2/2026, str. 43, pro předplatitele

Malí farmáři versus velcí zemědělci, nebo jsme všichni na jedné lodi?

č. 1/2026, str. 10, pro předplatitele

Jak na hořečkové louky

Jiří Brabec, Helena Neuwirthová, č. 2/2026, str. 40, pro předplatitele

Kam s ní?

Renata Placková, č. 2/2026, str. 36

Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině

č. 1/2026, str. 39, pro předplatitele

Nejde jen o hezké výhledy

Kateřina Lagner Zímová, č. 2/2026, str. 32, pro předplatitele

Zeleň pod proudem

Martin Pavelka, č. 1/2026, str. 33

Život pro ochranu přírody

Martin Škorpík, č. 1/2026, str. 2

Beskydská idyla trochu jinak

Vojtěch Bajer, č. 1/2026, str. 22, pro předplatitele

Mně se dostalo za život mnoho krajin srdce

Vlastimil Kostkan, č. 1/2026, str. 36, pro předplatitele

Trochu osobní nekrolog

Václav Štěpánek, č. 2/2026, str. 30

Racionální a udržitelné rozhodování o využití krajiny

Ondřej Lagner, č. 2/2026, str. 9

Krajina je naše rukojmí

David Veselý, č. 1/2026, str. 52, pro předplatitele

Ryzec lilákový – vzácná houba olšin


Vladimír Antonín, č. 5/2007, s. 25

Olšiny bývají pro člověka často dosti nehostinným prostředím - mokro, kopřivy, svízel přítula a další „nástrahy“ mu zde ztrpčují život. Proto nejsou ani častým cílem houbařů. Můžeme zde však nalézt mnohé vzácné a zajímavé druhy hub. Jedním z nich je ryzec lilákový (Lactarius lilacinus).

Ryzec lilákový je drobnější houba s 2-8 cm širokým, zprvu nízce sklenutým, pak uprostřed vmáčklým, nepásovaným, plstnatým a ve stáří jemně rozpraskaným kloboukem, který bývá obvykle světle růžově šeříkově fialový. Lupeny jsou dosti řídké, krátce sbíhavé, světle oranžové. Třeň je 3-6 cm dlouhý a 5-10 mm široký, válcovitý až úzce vřetenovitý, ojíněný, světle oranžový. Dužnina bývá naoranžovělá, na řezu pomalu šednoucí a je bez výrazné vůně. Plodnice po poranění roní bílé, vodnaté, někdy při zasychání světle zelenající mléko mírné až nahořklé chuti. Je sice jedlý, ale chutí nikterak nevyniká a i vzhledem ke své vzácnosti nemá z praktického hlediska žádný význam.

Je to terestrický druh tvořící mykorhizu u nás s olší lepkavou (Alnus glutinosa) a olší šedou (Alnus incana), v Rakousku a Švýcarsku roste v horách také pod olší zelenou (Duschekia alnobetula, Alnus viridis). Nalezneme jej vzácně od srpna do listopadu, obvykle ve skupinách, někdy i v trsech, od pahorkatin do hor (jen vzácně v nížinách), na podmáčených místech, především na mírně kyselých až kyselých stanovištích na těžších půdách. Zdá se, že je dobrým indikátorem „lepších“ olšin.

Počet známých současných lokalit tohoto druhu u nás se pohybuje kolem 25. Jednak pro nízký počet lokalit a jednak pro jeho výskyt na ohrožených stanovištích byl zařazen mezi ohrožené druhy (endangered) do Červeného seznamu hub (makromycetů) České republiky (Holec et Beran, eds., 2006). Je rovněž uveden v Červené knize SR a ČR (Kotlaba, ed., 1995) mezi potenciálně ohroženými druhy. 

Podobným druhem je ještě vzácnější ryzec osténkatý (L. spinosulus), tvořící obvykle o něco menší plodnice s 1,5-6 cm širokým, na okraji podvinutým a chlupatým kloboukem, který má světle lilákově karmínově růžovou, za vlhka i tmavě karmínově růžovou barvu a je pokrytý vztyčenými šupinkami. Jeho třeň je 1,5-4 cm dlouhý, 5-10 mm široký a bývá obvykle stejně zbarvený jako klobouk nebo o něco světlejší. Mléko je zpočátku mírné, pak poněkud palčivé. Není vázaný pouze na olše, většinou jej nalezneme pod břízou, ale někdy i pod smrkem. Je nejedlý. Ryzec osténkatý byl pro svou vzácnost zařazen mezi ohrožené druhy do Červeného seznamu hub (makromycetů) České republiky (Holec et Beran, eds., 2006) a mezi silně ohrožené druhy do připravované novelizace vyhlášky č. 395/92 Sb. a seznamu zvláště chráněných druhů.

Vladimír Antonín

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu