VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Gehl, J.: Města pro lidi. Partnerství, Brno 2012, 276 s.

K úspěšné kariéře dánského urbanisty Jana Gehla přispěla i jeho schopnost podat složitá témata jednoduše a vtipně. Nepřekvapí proto, že bilanční kniha shrnující poznatky z padesáti let jeho zkoumání městského života se jmenuje Města pro lidi. Název přitom není konstatováním reality, ale výzvou ke změně.

Na rozdíl od kolegů plánujících velkolepé projekty se Jan Gehl už před půl stoletím vydal na objevnou cestu zkoumání městského života z pohledu člověka stojícího nohama na zemi. A nyní přesvědčivě prokazuje, že nejdeme cestou, v níž je dobré pokračovat, pokud jsou naším cílem města živá, bezpečná, udržitelná a zdravá. Společným jmenovatelem těchto přívlastků je totiž lidské měřítko, kritérium, které bylo tak často v posledních 50 letech opomíjeno. Funkcionalistické zásady zrušily jak zdravé promísení jednotlivých městských funkcí, tak i tradiční a osvědčenou formu ulic a náměstí. Upřednostňováním aut byl městský organismus zadušen, ulice se proměnily v neobyvatelné a často i neschůdné koridory lemované odosobněnými objekty bez vztahu k veřejnému prostoru.

Jan Gehl naštěstí ukazuje, že města mohou být lidem navrácena, budeme-li posuzovat úspěšnost městských zásahů měřítkem člověka pohybujícího se veřejným prostorem. Z uváděných příkladů proměn Kodaně, Melbourne nebo New Yorku je však zřejmé, že se jedná o složitý úkol, jehož úspěch je podmíněn silnou vizí a iniciativou vycházející z radnice. Jde totiž o promyšlené formování města, nikoli o pouhé rozparcelování pozemků developerům. V „ukázkových“ městech se zaměřují především na vytváření lákavého prostředí pro chůzi a jízdu na kole včetně provázanosti se systémem veřejné dopravy, starají se o to, aby domy podporovaly město „živým“ parterem a funkční pestrostí. Nejedná se přitom o odvážné pokusy, ale o cílevědomé plánování podložené soustavným shromažďováním dat o veřejném životě (podobně jako jsme u nás zvyklí sledovat provoz aut). Tak třeba v Kodani rozšiřují přeplněné cyklopruhy, aby podpořili zvýšení podílu cyklistické dopravy z 38 % až na 50 %. V New Yorku se díky zklidňování dopravy a doplnění pobytových náměstíček výrazně vylepšuje obrat do té doby strádajícím obchodům. V Melbourne přibývají do dříve mrtvých ulic nové výlohy a místa ve venkovních kavárnách. A co tedy radí Jan Gehl provést s auty? Ukazuje, že automobilová doprava se umí vyrovnat s postupným omezováním a že známá pravda čím více silnic, tím více aut platí i naopak.

Jan Gehl se vyjadřuje k rozvoji měst po celém světě včetně rozvojových zemí. Příklady osvíceného přístupu z jihoamerické Curitiby nebo Bogoty doplňují skutečné výzvy proměňujících se měst asijských nebo afrických, kde je koncepční přístup znesnadněn složitou ekonomikou i kulturou. Je přitom zřejmé, že právě v rychle rostoucích městech je ochrana veřejného prostoru jako základní struktury města pro jeho udržitelnost zásadní.

Nadace Partnerství, k jejímuž poslání patří i osvěta v oblasti plánování měst a přenos zahraničních zkušeností, zajistila vydání této knihy zejména jako apel na všechny, kteří ovlivňují podobu našich měst. Vedle architektů a dalších odborníků by se měli knihou inspirovat především politici a příslušní úředníci. A to poměrně brzy - nejde totiž jen o soutěživost mezi městy a o prestiž, ale o to, zda vůbec do budoucna naše města obstojí před novými výzvami. Vyjděme prosím z předkládaného tvrzení, že plánování v souladu s lidským měřítkem je univerzálně platným klíčem.

Robert Sedlák
architekt (veřejného prostoru)