VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Milý Karle Hudče,

tuhle jsem Tě - na křtinách knížky našeho společného kamaráda Tono Kollára - opět s obdivem pozoroval, jak dokážeš u muziky páně Ungermanovy stát vzpříma a podupávat do taktu, aniž by přitom z plné číše, kterou svíráš v pravici vysoko nad hlavou, ukápla sebemenší kapka. I uvědomil jsem si, že Tvůj svěží duch stále vězí ve svěžím těle, navzdory tomu, že oběma složkám Tvé ornitologicko-sportovně-divadelnicky-ochranářské (a co já vím jaké ještě) osobnosti právě odbíjí neúprosný čas neuvěřitelných kulatých XY let. Při takových příležitostech bývá samozřejmým zvykem důkladně zhodnotit životní cestu a zásluhy významného jubilanta. Učinil tak už způsobem výstižným, poutavým a vyčerpávajícím ve svém Laudatiu Antonín Buček (viz 4. číslo letošní Veroniky). Mohu připojit alespoň pár „veroničích“ vět?

O tom, že jsi od začátku spjat s Veronikou, svědčí mimo jiné zdravice, uveřejněná k Tvému kulatému jubileu už v prvním ročníku našeho časopisu. Už tehdy Ti bylo neuvěřitelných XY, ovšem minus dvacet let. Je nesporně i Tvou zásluhou, že Veronica zůstala další dvě desetiletí stejně jako Ty živoucí a skoro tak svěží. Nejen proto, že jsi v našem redakčním kolektivu nejstarší, má Tvoje nevtíravé slovo v diskusích, mířících občas k bouři, podstatnou váhu. Nad jiné dokážeš spojovat odborný pohled ochranářsky erudovaného vědce s polohou úsměvnou a ironizující - jak ve svých článcích, tak v divadelních „kusech“. Tvůj milostný dialog v environmentální verzi Jiráskovy Lucerny patří k těm nejlepším, jaké jsem kdy „na prknech znamenajících svět“ slyšel.

Před dvaceti lety sis ke svým narozeninám přál otáčivý dům, ze kterého bys podle libosti sledoval buď bažiny s divokými husami a bahňáky, nebo vyprahlé stepi s dropy a dytíky. Pokud vím, bydlíš stále v brněnském paneláku, kterému se moc otáčet - natož do bažin a stepí - nechce. Představuji si, že se ze svých nehnutelných oken rád díváš alespoň na havrany a hrdličky zahradní a ty ptáky zvlášť oblíbené si dokážeš do městské vřavy přimyslet, ne-li přivolat. Jsem přesvědčen, že tuto čarodějnou moc určitě máš. Nedávno jsem seděl s naším dalším společným přítelem v jedné restauraci na Starém Brně. Sotva jsme se začali bavit o Tobě, zakroužili nad zdmi sevřeným dvorkem čtyři čápi!

A nemyslím to vůbec dvojsmyslně, když Ti přeji další příjemné pobyty na brněnské centrálce. Ať Tvou bílou veverku nikdy neuloví kuna skalní, ať ji i nadále obletuje sbor alespoň dvaceti druhů ptactva zpěvného i drobně dravého! A není to přání nezištné, když Tobě (a tím i Veronice) přeji k těm současným XY dalších dvacet svěžích a tvůrčích let.

Za Veroniku a její přátele na Tvé zdraví zvedá číši

Jan Lacina