Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Milý Karle Hudče


Jan Lacina, č. 5/2007, s. 31

Milý Karle Hudče,

tuhle jsem Tě - na křtinách knížky našeho společného kamaráda Tono Kollára - opět s obdivem pozoroval, jak dokážeš u muziky páně Ungermanovy stát vzpříma a podupávat do taktu, aniž by přitom z plné číše, kterou svíráš v pravici vysoko nad hlavou, ukápla sebemenší kapka. I uvědomil jsem si, že Tvůj svěží duch stále vězí ve svěžím těle, navzdory tomu, že oběma složkám Tvé ornitologicko-sportovně-divadelnicky-ochranářské (a co já vím jaké ještě) osobnosti právě odbíjí neúprosný čas neuvěřitelných kulatých XY let. Při takových příležitostech bývá samozřejmým zvykem důkladně zhodnotit životní cestu a zásluhy významného jubilanta. Učinil tak už způsobem výstižným, poutavým a vyčerpávajícím ve svém Laudatiu Antonín Buček (viz 4. číslo letošní Veroniky). Mohu připojit alespoň pár „veroničích“ vět?

O tom, že jsi od začátku spjat s Veronikou, svědčí mimo jiné zdravice, uveřejněná k Tvému kulatému jubileu už v prvním ročníku našeho časopisu. Už tehdy Ti bylo neuvěřitelných XY, ovšem minus dvacet let. Je nesporně i Tvou zásluhou, že Veronica zůstala další dvě desetiletí stejně jako Ty živoucí a skoro tak svěží. Nejen proto, že jsi v našem redakčním kolektivu nejstarší, má Tvoje nevtíravé slovo v diskusích, mířících občas k bouři, podstatnou váhu. Nad jiné dokážeš spojovat odborný pohled ochranářsky erudovaného vědce s polohou úsměvnou a ironizující - jak ve svých článcích, tak v divadelních „kusech“. Tvůj milostný dialog v environmentální verzi Jiráskovy Lucerny patří k těm nejlepším, jaké jsem kdy „na prknech znamenajících svět“ slyšel.

Před dvaceti lety sis ke svým narozeninám přál otáčivý dům, ze kterého bys podle libosti sledoval buď bažiny s divokými husami a bahňáky, nebo vyprahlé stepi s dropy a dytíky. Pokud vím, bydlíš stále v brněnském paneláku, kterému se moc otáčet - natož do bažin a stepí - nechce. Představuji si, že se ze svých nehnutelných oken rád díváš alespoň na havrany a hrdličky zahradní a ty ptáky zvlášť oblíbené si dokážeš do městské vřavy přimyslet, ne-li přivolat. Jsem přesvědčen, že tuto čarodějnou moc určitě máš. Nedávno jsem seděl s naším dalším společným přítelem v jedné restauraci na Starém Brně. Sotva jsme se začali bavit o Tobě, zakroužili nad zdmi sevřeným dvorkem čtyři čápi!

A nemyslím to vůbec dvojsmyslně, když Ti přeji další příjemné pobyty na brněnské centrálce. Ať Tvou bílou veverku nikdy neuloví kuna skalní, ať ji i nadále obletuje sbor alespoň dvaceti druhů ptactva zpěvného i drobně dravého! A není to přání nezištné, když Tobě (a tím i Veronice) přeji k těm současným XY dalších dvacet svěžích a tvůrčích let.

Za Veroniku a její přátele na Tvé zdraví zvedá číši

Jan Lacina

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu