VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

V roce 1980 vydal František Procházka vynikající publikaci Naše orchideje, ve které velmi obsáhle popsal svět tehdy ještě československých orchidejí. Kromě podrobné obecné části kniha obsahovala i systematický přehled tehdy známých československých rodů a druhů čeledi vstavačovitých (Orchidaceae). Když odpočítáme všechny slovenské druhy, uvádí Procházka v knize celkem 51 druhů ve 24 rodech. V současné době je situace výrazně odlišná. Z území ČR je v současnosti známo 64 druhů ve 24 rodech.

Jak je možné, že během 30 let se počet druhů tak změnil? V zemi s takovou botanickou tradicí. Že by některé orchideje rostly v místech, kam botanici běžně nechodí? Že by orchideje byly tak neprobádanou čeledí, že je možné stále nalézat a objevovat nové druhy? Příčin je více a je docela zajímavé se s některými seznámit.

Vezmeme-li to alespoň trošku chronologicky, můžeme začít třeba příběhem tořiče včelonosného (Ophrys apifera). Poprvé byl u nás nalezen v roce 1980 na moravské straně Bílých Karpat u Horního Němčí. V posledních letech jako jedna z mála orchidejí navíc jako by pokračoval ve svém šíření a stále jsou nalézány jeho nové lokality. Nejprve na jižní Moravě, pak na severní Moravě, v roce 2009 byl nalezen dokonce i v Čechách.

Dalšími případy, které si zaslouží pozornost, jsou dva endemity ČR z rodu prstnatec (Dactylorhiza), a sice prstnatec český (D. bohemica), který byl popsán v roce 1989 od Starých Splavů na Dokesku, a prstnatec karpatský (D. carpatica), který byl popsán o 10 let později v r. 1999 z lokality v Bílých Karpatech. Oba dva druhy se vyznačují tím, že mají nepochybně hybridogenní původ, rostou na velmi malém území (tzv. taxony jediné lokality) a jejich taxonomická hodnota je zatím předmětem diskusí. V žádném případě to však těmto rostlinám neubírá na zajímavosti.

Nejvíce nových taxonů orchidejí přibylo v rodu kruštík (Epipactis). Od posledních desetiletí 20. století bylo v rámci tohoto rodu po celé Evropě rozlišeno a popsáno mnoho nových druhů a mnohé z nich (dříve nerozlišované) byly nalezeny i na našem území. Jedná se například o:

• kruštík ostrokvětý (E. leptochila), nalezený r. 1985 na Moravě v poddruhu E. l. subsp. neglecta, který je některými autory považován za samostatný druh k. přehlížený (E. neglecta), a dále v nominátním poddruhu E. l. subsp. leptochila v roce 2008 v severních Čechách v Českém středohoří
• k. Greuterův (E. greuteri), nalezený u nás poprvé r. 1993 v Moravském krasu
• k. pontický (E. pontica), nalezený v Bílých Karpatech r. 1996
• k. nepravý (E. pseudopurpurata), nalezený v Bílých Karpatech r. 1997
• k. Tallósův (E. tallosii), identifi kovaný r. 1998 u Tasova v povodí Veličky
• k. Voethův (E. voethii), poprvé určený r. 2001 na Moravě ve Ždánickém lese
• k. Leuteův (E. leutei), který byl u nás nalezen poprvé v r. 2005 zároveň na jižní Moravě ve Ždánickém lese a v severních Čechách na Ještědském hřbetu

Kromě nálezů nových druhů kruštíků popsaných jinde v Evropě nesmíme zapomenout ani na to, že i na našem území byl objeven nový druh kruštíku. Poprvé byl nalezen r. 1994 u obce Zdounky, ale nebyl nijak zařazen, od r. 1998 byl považován za k. Nordenových (E. nordeniorum) a teprve v roce 2004 byl na základě srovnávacího studia popsán jako nový druh pro vědu - kruštík moravský (E. moravica). Autorem popisu je náš významný orchidejář Petr Batoušek - botanik amatér, jemuž přísluší absolutně největší podíl v práci na poznávání a studiu rodu kruštík nejen na našem území.

I v dalších rodech přibyly druhy „administrativním“ způsobem. Například druh pětiprstka hustokvětá (Gymnadenia densifl ora) Procházka r. 1980 ve své publikaci uvádí ještě jako poddruh pětiprstky žežulníku (G. conopsea). A opačně taxonomická věda může některé druhy ubrat. Když se kupříkladu zjistí, že některé druhy jsou vlastně jen poddruhy jiného, počet druhů bude najednou menší.

Zajímavým příběhem objevu nového druhu je raritní případ jazýčku východního (Himantoglossum caprinum), což je statná orchidea bizarního vzhledu. Jindřich Šmiták v r. 2005 ověřoval herbářové položky jazýčků z brněnské lokality Hády z poloviny 19. století, které byly uloženy v herbářích Moravského zemského muzea a PřF MU v Brně, a přitom zjistil, že jednoznačně patří právě k tomuto druhu. Již r. 1980 je takto determinoval významný německý orchideolog Helmut Baumann, jak o tom svědčí revizní štítek. O objevu však nikoho neinformoval, nález byl publikován J. Šmitákem až r. 2006 v časopise českých orchidejářů Roezliana. Případ jazýčku východního je pozoruhodný zejména tím, že skutečnost, že se na našem území tento druh vůbec vyskytoval, vešla ve známost možná až 100 let poté, kdy na našem území vyhynul. Jeho jediná lokalita totiž už dávno zanikla v důsledku rozšiřování lomu.

Je zřejmé, že počet druhů orchidejí, které jsou v současnosti na našem území uváděny, nemusí být zdaleka konečný. S poznáváním světa orchidejí je to stejné jako s poznáváním a objevováním čehokoli jiného. Vždy existuje něco, o čem nemáme ani ponětí, a jen budoucnost ukáže, co nám nyní ještě zůstává skryto. A jistě je to tak dobře, neboť pocit, že stále máme co objevovat, činí naši činnost zajímavější a krásnější.

MUDr. David Průša (1971) - sekundární lékař ORL oddělení Nemocnice České Budějovice, a.s., člen Orchidea klubu Brno, prusa.cz(zavináč)gmail.com