Čtení na tyto dny

Chalupy

Nedoslýchavé chalupy
v soumraku
a povídají si
měděnkovými hlasy něco zšeřelého,
už velmi dávno zapomenutého.

Na plotě zvlhlá vůně léta visí -

Za humny chlad
a netopýr.

Přes obzor safírová pšenice se řine
z natrženého pytle tajemství - 

(Josef Suchý)

 

„Návrat citu do měst“


Karel Hudec, č. 1/2006, s. 27-28

Takto pojmenované výstavy studentů Ing. arch. P. Hurníka z FA VUT Brno, z nichž dvě jsem viděl, jsou přinejmenším činem provokujícím k zamyšlení. Jedna z nich byla někdy v roce 2003 v radnici ÚMČ Brno-střed, druhá v roce 2005 v Galerii U dobrého pastýře v Brně. Vystavených projektů bylo vždy kolem 20 - přesná čísla a data jsem si nezaznamenával. U každé výstavy byly denně pořádány prezentace, diskuse s diplomanty i vedoucím a různé doprovodné pořady. Vše to je nutné hodnotit kladně, stejně jako obrazně poněkud přetavený název. Ale i to je zajímavé téma k přezkoumání - co to je cit města, pro město nebo ve městě?

Snad jsem pochopil správně výchozí úvahy, z nichž Ing. arch. Hurník při formulaci témat prací svých žáků vychází. Tyto výchozí úvahy, jak je patrné z posloupnosti všech výstav, jsou zřejmě trvalé. Promítají se výrazně do prací i uvažování studentů, někdy i do jejich bojovné obhajoby.

  1. Lidé opouštějí města, která nežijí. Je nutno vrátit městům přitažlivost a umožnit lidem návrat. S touto preambulí je nutné naprosto souhlasit nejen z hlediska urbanistického, ale i ekologického - je to nakonec součást (marného?) tažení proti urban sprawling čili rozlézání měst.
  2. Ve městech je mnoho "mrtvých" ploch. I v tomto bodu je možné souhlasit, rozdíl je snad jen v tom, co vše se rozumí mrtvými plochami. Sám bych asi očekával hledání vhodných perspektiv pro brownfields, ovšem soudě podle projektů a doprovodných textů, jsou mrtvými plochami ve městech především velké parky, nevyužívaná náměstí ap.

Oživení pak spočívá:

  • ve zmenšení plochy parků (jejich rozdělení na menší plochy) s navazujícím argumentem, že zeleň do vnitřního města vůbec nepatří,
  • v zástavbě těchto mrtvých ploch (tj. především parků nebo jejich částí),
  • ve zvýšení počtu míst, kde se lidé shromažďují, což jsou - soudě podle projektů - výhradně nebo především kavárny.

Příklady z Brna se zástavbou východního svahu Špilberka (k Husově ulici) a zástavbou velké části Moravského náměstí a Koliště to ilustrují asi nejnázorněji.

Po počáteční averzi, běžné u zcela originálních a nečekaných názorů, jsem začal uvažovat, proč s tímto přístupem nemohu souhlasit. Je to skutečně jen má profesionální deformace biologa, pro kterého zeleň v krajině i ve městě symbolizuje život (a snad i krásu)? Nebo je mylná myšlenka propojení města a přírody, kdysi urbanisty propagovaná a realizovaná například v sídUšti Otanierni u Helsinek? Jsou skutečně všechny dosud uváděné ekologické a psychologické argumenty pro přítomnost zeleně ve městech jen zastaralým a neodůvodněným paradigmatem? Jsou parky tím faktorem, který umrtvuje městský život?

Pak jsem si však uvědomil, že společným jmenovatelem všech představovaných projektů je naprosté opomíjení pozitivních funkcí parků. Pominul bych zde ekologické funkce parků a zeleně se standardním sloganem o plících města, abych nebyl nařčen z jednostrannosti pohledu a setrvávání na zastaralých klišé (?). Podobně bych vynechal, i když osobně nerad, stránku estetickou - jak se říká, každému se líbí něco jiného a člověk si zvykne i na šibenici. Ale zdá se mi, že projekty vycházejí z naprostého přehlížení i faktů dalších, především sociologických. Vždyť ve městech žijí ročníky nebo skupiny obyvatel, které nevidí život pouze jako vysedávání v kavárnách. Patří k nim z domácích obyvatel (podle mého mínění zejména) stále silnější skupiny důchodců, majitelé psů, neméně nebo i hlavně skupina matek s malými dětmi, kteří prostě volné plochy zeleně co nejblíže bydlišti potřebují. A asi by se mohlo také nechat něco volné plochy pro spontánní sportování mládeže. Přístupy propagované v projektech se mi tak zdají být výrazem pouze jedné generace, věkem odpovídající (svobodným) studentům vysokých škol.

Celá věc se mi zdá dosti závažná:

  • Generace vysokoškolských studentů má vždy ráda originální a "revoluční" řešenÍ. Proto ráda názory podobného typu akceptuje, zejména pokud vidí na straně školitele zájem až zápal pro věc a školitel jí nadto věnuje čas.
  • Učí se prosazovat subjektivní názory bagatelizací, resp. přehlížením nebo přinejmenším nehledáním a nevyužíváním všech dalších poznatků a pohledů z různých aspektů. To platí nejen o zeleni a sociálních aspektech, ale zřejmě i o dopravě, která nesmí životu města překážet, a tak auta v ulicích na projektech nevidět.
  • Takto odchovaná generace urbanistů bude nebo by měla tvořit městská prostředí v nejbližší budoucnosti. Při tom samozřejmě narazí na všechny další aspekty, které se při svých ateliérových pracích nenaučí brát v úvahu. Což je na jedné straně samozřejmě věc jejich, na druhé straně ale i věc jejich školy.

Karel Hudec

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu