Čtení na tyto dny

Lesík

jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči

Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji

(Ludvík Kundera) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Krtek a koniklece


Lubomír Tichý, č. 1/2006, s. 28

K největším přírodním atrakcím jižní Moravy v jarním období patří koniklece, které na několika místech formují koberce až desetitisíců nápadných modrých květů. Pravidelně každý rok se proto po odtátí posledních zbytků sněhu tisíce lidí téměř fanaticky vrhají do jarní přírody vidět tuto nádheru, která se z nevzhledného, zimou prošedivělého trávníku vyloupne doslova před očima. Jsem jedním z nich. Většinu lokalit koniklece velkokvětého v Brně a jeho bezprostředním okolí, kterých je dnes ještě okolo třiceti, jsem znal už koncem osmdesátých let. V té době se ještě o většinu míst nikdo nestaral, a tak zarůstala stařinou, koniklece bohatě kvetly. ale rok co rok jich bylo méně.

Změna nastala někdy v polovině devadesátých let, kdy se nejdůležitější místa začala pravidelně kosit. Tehdy jsem doufal, že koniklecům pomůžeme, protože po posečení vysokého trávníku dostanou dostatek slunce, tepla a sucha. A koniklece? Jejich počet se přestal zmenšovat a někde se dokonce objevily mladé rostlinky. Jenže to je všechno. Po deseti letech intenzivní péče zůstávají koniklece většinou tam, kde byly. Žádný návrat k modrým loukám na Medláneckých kopcích nebo jiných lokalitách, kde podle pamětníků koniklece ještě v polovině minulého století na jaře převládaly nad ostatní květenou, se nekoná. Kosení porostů nám tedy pomohlo prodloužit rostlinám život, ale nikoliv už zvětšit jejich počet.

Pokud vím, žádná komplexní biologická studie o konikleci velkokvětém neexistuje, ale z několika nechtěných i záměrně plánovaných zkušeností víme, že se koniklece obvykle rychle rozšíří tam, kde dojde k nešetrnému narušení větší plochy v těsné blízkosti jejich původní populace. Uvedu hned několik příkladů. V polovině osmdesátých let byla na okraji jednoho chráněného území jižně od Brna provedena skrývka zeminy, která zasáhla z části i do koniklecových porostů. Po několika letech tu vykvetla nová silná populace. Při rekonstrukci železničního tunelu v Brně bylo dotčeno jiné chráněné území, a tak se jeho plocha náhradou rozrostla o zrušené zahrady, kde byly poté místy uměle vysety koniklece. Po několika letech byla tato nová populace několikanásobně početnější než ta původní. Semena konikleců z okolí byla použita i při šetrné rekultivaci Růženina lomu na Hádech, a tak je toto území dnes novou lokalitou tohoto druhu na Brněnsku.

Co to tedy znamená? Úspěšné přežití semenáčků je možné jen ve volné půdě, proto v hustých, sečených porostech nemají mladé rostliny téměř šanci. Starší jedinci jsou na sečení dobře přizpůsobení, protože mají listovou růžici těsně přimknutou k zemi a jejich plody dozrávají krátce před senosečí. Už dlouho proto přemýšlím nad tím, jak při sečení mírně narušovat místa tak, abychom i semenáčkům dali šanci. Na nic rozumného jsem ale nepřišel. Budu-li to dělat sám, budu porušovat vyhlášku o ochraně přírody a skalní ochránci přírody mne nařknou z vandalismu. Cyklotrial, motokros nebo fotbalová soutěž se v chráněném území uspořádat také nemůže, byť by to bylo třeba jednou za deset let. Proto zbývají už jen zvířata - ty nikdo pokutovat neumí. Dnešní psi hrabou "myšičku" málo, sysli a králíci téměř vymizeli, obnovená pastva ovcí a koz je v plenkách, a tak zbývají jen krtci! Nedávno jsem měl úžasnou příležitost pozorovat činnost jednoho zástupce tohoto druhu na vlastní zahradě. Náš úderník začal pracovat už v polovině března a pokračoval i tehdy, když znovu zamrzlo a napadl sníh. Za měsíc, než dorazil k sousedům, dokázal překonat vzdálenost asi sto metrů a zanechat za sebou v pravidelných vzdálenostech téměř padesát úhledných kopečků. Zryl nám tedy asi čtvereční metr zahrady. Kdyby takových krtků bylo čtyřicet na ploše jednoho hektaru, kompletně by nakypřili povrch asi za čtyřicet let!

Dokonalé soužití krtků s konikleci znám z lomu v Mokré u Brna. Tamní populace konikleců čítá téměř tisícovku rostlin na ploše asi čtvrt hektaru a pravidelně mezi nimi soutěží o místo několik stovek krtinců. Je znát, že většina konikleců je mladých - převažují jednokvěté až tříkvěté rostliny, což je výborná známka jejich pravidelné obnovy. Na řadě ostatních brněnských lokalit (kde krtci téměř nejsou) však rostou z větší části jen vícekvěté, tedy dosti staré rostliny. Toto poznání mne samotného velmi nadchlo. Dalo by se tak pomoci několika místům v chráněných územích, kam se koniklece po desítky let nejsou schopny dostat i přesto, že v jejich blízkosti je jejich početná populace. A tak se nedivte, jestliže časem uvidíte v některé z inzertních rubrik tento inzerát: "Koupím živého krtka v dobrém stavu. Zn.: I větší počet."

Lubomír Tichý

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu