VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

V souvislosti s prudkým rozvojem cestování a transportů nejrůznějších materiálů v průběhu 20. století narůstá nebezpečí zavlečení nežádoucích druhů, a proto je této problematice věnována celosvětově i regionálně značná pozornost. Podle svých ekologických nároků a schopností šíření jsou nepůvodní druhy výskytem omezeny jen na uzavřené vytápěné prostory, nebo jejich populace mohou existovat ve vnějším prostředí. První z nich představují přinejmenším nechtěné spolubydlící člověka, častěji však druhy obtěžující, hygienicky závadné, škůdce materiálů, pokojových a skleníkových rostlin. Druzí, kteří pocházejí z klimaticky podobných oblastí, se vyskytují buď jen v antropogenně narušených nebo řízených společenstvech, nebo pronikají do polopřirozených a přirozených společenstev a mohou více či méně ovlivňovat jejich genetickou i druhovou diverzitu (změny konkurenčních vztahů, predace, herbivorie, narušení a změna potravních řetězců, přetváření biotopu, zavlečení nepůvodních fytofágů, chorob a parazitů apod.).

Ekonomické ztráty, které zavlečené a zejména invazní druhy živočichů i ostatních organismů působí, jsou obrovské. Literatura uvádí, že celosvětově tyto ztráty představují asi 1 000 miliard dolarů ročně. Jenom na území USA je to celkem 118 miliard, přičemž na této částce se podílejí 34 miliardami dolarů plevele, 39 miliardami obratlovci, 20 miliardami bezobratlí a 25 miliardami patogeny. V Austrálii činí tyto ztráty 10 miliard dolarů ročně a na Novém Zélandu 1 miliardu. Zarážející jsou i počty invazních druhů, např. v Austrálii 80 druhů obratlovců, z nichž 30 působí zásadní problémy, na Novém Zélandu dokonce 90 druhů. Proběhlé invaze jsou proto rozsáhle analyzovány s cílem odhalit společné vlastnosti invazních druhů a naučit se předpovídat nové invaze.

Invaze jsou různě rychlé a nápadné v závislosti na velikosti živočicha, rychlosti šíření, jeho ekologických a ekonomických vlivech. Invaze významných druhů jsou pečlivě sledovány, stejně tak mohou být dobře podchyceny invaze druhů, které se dostanou do pozornosti sdělovacích prostředků (klíněnka jírovcová). Invaze méně dů1ežitých drobných druhů jsou často registrovány a sledovány jen specialisty v dané taxonomické skupině nebo mohou zcela uniknout pozornosti.

Z území České republiky je známo necelých 34 000 druhů mnohobuněčných živočichů. Prozatím bylo zaregistrováno asi 600 druhů cizího původu, tj. 1,7 %, a z toho 113 invazních. Z těch je 33 omezeno svým výskytem pouze na urbánní biotopy, 30 obývá kulturní krajinu (produkční i neřízená společenstva) a 50 druhů proniká i do polopřirozených až přirozených biotopů; asi 35 druhů se projevuje negativně jako škůdci rostlin v zemědělství a lesnictví nebo jako parazité obratlovců a 19 může potenciálně nebo reálně ovlivňovat místní biodiverzitu.

Uvedené celkové rozdělení se poněkud liší při hodnocení jednotlivých taxonů. Větší rozdíly jsou zvláště mezi bezobratlými a obratlovci způsobené objektivně velikostí, bionomií a ekologickým postavením druhů obou skupin, subjektivně větším objemem poznatků o obratlovcích. Z 55 druhů introdukovaných obratlovců jsou pouze 4 eusynantropní (7 %), ale 24 druhů (44 %) může ovlivňovat biodiverzitu, přičemž na biodiverzitu mohou mít vliv i druhy s příležitostným výskytem a neinvazní naturalizované, tj. počet druhů s možným vlivem na biodiverzitu je několikrát větší než počet invazních druhů. Naopak z 540 druhů introdukovaných bezobratlých se pouze eusynantropně vyskytuje 245 druhů (45 %), jen 14 druhů (3 %) může ovlivnit biodiverzitu, přičemž vždy jde o druhy invazní a jde jen o zlomek invazních druhů. Situaci v některých důležitých taxonomických skupinách uvádí tabulka.Uvedené celkové rozdělení se poněkud liší při hodnocení jednotlivých taxonů. Větší rozdíly jsou zvláště mezi bezobratlými a obratlovci způsobené objektivně velikostí, bionomií a ekologickým postavením druhů obou skupin, subjektivně větším objemem poznatků o obratlovcích. Z 55 druhů introdukovaných obratlovců jsou pouze 4 eusynantropní (7 %), ale 24 druhů (44 %) může ovlivňovat biodiverzitu, přičemž na biodiverzitu mohou mít vliv i druhy s příležitostným výskytem a neinvazní naturalizované, tj. počet druhů s možným vlivem na biodiverzitu je několikrát větší než počet invazních druhů. Naopak z 540 druhů introdukovaných bezobratlých se pouze eusynantropně vyskytuje 245 druhů (45 %), jen 14 druhů (3 %) může ovlivnit biodiverzitu, přičemž vždy jde o druhy invazní a jde jen o zlomek invazních druhů. Situaci v některých důležitých taxonomických skupinách uvádí tabulka.

Rovněž způsob a motivace introdukce jsou v jednotlivých taxonomických skupinách rozdílné. Vezmeme-li v úvahu pouze invazní druhy, naprosto převládající podíl (93 %) tvoří druhy introdukované náhodně, záměrně bylo introdukováno jen asi 7 % druhů (lovné kožešinové druhy, druhy využívané v biologické ochraně rostlin). Z invazních druhů obratlovců bylo náhodně zavlečeno jen 67 % druhů, zbytek byl vysazen záměrně. U bezobratlých se naopak náhodná introdukce týká více než 94 % druhů a jen necelých 6 % bylo vysazeno záměrně. Původ cizích druhů je rozmanitý a v řadě případů není znám. Mnoho druhů bezobratlých (červci, motýli, brouci) bylo poprvé nalezeno a popsáno až v místech svého zavlečení. Druhy vyskytující se pouze eusynantropně pocházejí většinou z tropů a subtropů. Naturalizované druhy byly zavlečeny nejčastěji ze Severní Ameriky, jihozápadní a východní Asie.

Prof. RNDr. Zdeněk Laštůvka, CSc. - Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství MZLU Brno