VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Invazní druhy hmyzu mají v mnoha případech značný význam. Většina systematických skupin hmyzu je intenzivněji studována teprve 100-150 let, některé taxony až od druhé poloviny 20. století. Historické údaje o výskytu jsou tedy mnohem krátkodobější než u rostlin a řady druhů obratlovců. V některých případech tak není zcela jasné, zda nově zjištěný druh byl právě zavlečen, rozšířil se samovolně nebo dříve jen unikal pozornosti. Většina zavlečených druhů hmyzu je zaregistrována teprve po dosažení určité populační hustoty nebo při způsobení prvních škod. Invaze drobných a nenápadných druhů tak nemusí být zaregistrovány nebo až s určitým zpožděním, což může činit potíže při pátrání po místu, době a způsobu zavlečení.

Situace v České republice

Z území České republiky je známo asi 27 200 druhů hmyzu a dosud bylo zaregistrováno asi 390 nepůvodních druhů, tj. 1,4 %. Z uvedeného počtu je více než polovina omezena svým výskytem na uzavřené vytápěné prostory a mnoho dalších se ve vnějším prostředí objevuje jen krátkodobě nebo se nešíří. Kolem 50 postinvazních druhů obsadilo naše území v minulosti a dnes zaujímají různě rozsáhlý druhotný areál. Konečně asi 70 druhů je možné považovat za invazní. Jejich invaze byly zaregistrovány od poloviny 19. století nebo právě probíhají.

Mezi jednotlivými hmyzími řády jsou značné rozdíly v podílu zavlečených a invazních druhů vyplývající z potravních a jiných ekologických nároků, vagility, tendence k pasivnímu šíření apod. Největší podíl invazních druhů vykazují řády stejnokřídlí (23), brouci (19) a motýli (11), dále jsou to blanokřídlí (7), ploštice (5), dvoukřídlí (3) a třásnokřídlí (1). Blanokřídlí jsou v tomto ohledu zvláštní skupinou, protože 5 druhů bylo introdukováno záměrně za účelem potlačení buď rovněž zavlečených nebo domácích druhů škůdců (mšic, červců, molic a bekyní).

Původ invazních druhů hmyzu

Nejvíce invazních druhů hmyzu pochází ze Severní Ameriky (28, tj. 40 %), což je vysvětlitelné obdobnými klimatickými podmínkami a intenzivním transportem materiálů mezi oběma kontinenty. Z východní Asie bylo zavlečeno 17 druhů. Jde sice také o klimaticky podobnou oblast, která však na rozdíl od Severní Ameriky není oddělena zcela nepřekonatelnou geografickou bariérou. Mnohé druhy se totiž mohly z východní Asie rozšířit spontánně transsibiřskou cestou ještě v průběhu pleistocénu nebo v postglaciálu a počet potenciálně zavlečitelných druhů se tak snížil. Větší skupinu tvoří ještě druhy původem z Mediteránu a Přední Asie (14). Zbývající druhy pocházejí jednotlivě ze Střední a severní nebo jižní Asie, západní Evropy, Alp, dva druhy z Austrálie.

Ekonomický význam

Praktický význam invazních druhů vyplývá především z jejich potravních nároků. Kolem 20 invazních druhů, tj. asi třetina, může působit větší nebo menší škody na zemědělských, zahradních, okrasných a lesních kulturách. Jsou to především zástupci mšic, motýlů a brouků, jednotlivě škodí invazní ploštice, třásněnky, červci, dvoukřídlí a blanokřídlí. K nejvýznamnějším invazním druhům, které působí ekonomické ztráty, patří mandelinka bramborová (Leptinotarsa decemlineata), korovnice kavkazská (Dreyfusia nordmannianae), vlnatka krvavá (Eriosoma lanigerum), kyjatka zahradní (Macrosiphum euphorbiae), štítenka zhoubná (Diaspidiotus perniciosus), mšička révokaz (Viteus vitifoliae) a třásněnka mečíková (Thrips simplex). Původem severoamerická mandelinka bramborová byla zavlečena do Evropy opakovaně, ale k invazi došlo zhruba od roku 1925, u nás se objevila v roce 1945. Invaze korovnice kavkazské proběhla již před rokem 1900, pochází z Kavkazu a je nebezpečným škůdcem jedlí. Rovněž invaze severoamerických druhů vlnatky krvavé, mšičky révokaze a kyjatky zahradní jsou již staršího data. První škodí na jabloni a dalších ovocných dřevinách, druhá na vinné révě a třetí je polyfágní. Štítenka zhoubná pochází z východní Asie a naše území zaplavila po roce 1933. Je polyfágní, ale preferuje jabloň a další ovocné dřeviny. Třásněnka mečíková škodí na mečících, pochází z Austrálie a její invaze proběhla po 2. světové válce.

Ovlivnění místní biodiverzity

Často diskutovaný možný vliv invazních druhů na místní biodiverzitu je na základě dosavadních poznatků v případě hmyzích druhů minimální, čímž se hmyz výrazně liší od invazních rostlin a obratlovců. Postinvazní druhy jsou v současnosti plně naturalizované, s určitým postavením ve společenstvech a jejich vliv na biodiverzitu dnes nelze posoudit, ale mohl se projevovat v minulosti, v době jejich invaze. Vliv invazních druhů na biodiverzitu závisí na jejich stanovištní a trofické vazbě a vztazích k ostatním organismům. Skoro polovina invazních druhů je potravně vázána ke svému, rovněž nepůvodnímu hostiteli a na autochtonní druhy organismů patrně nemají vliv. Tak např. trnovník akát provázejí mšice zdobnatka akátová (Appendiseta robiniae), klíněnka akátová (Phyllonorycter robiniella), vzpřímenka akátová (Parectopa robiniella), bejlomorka akátová (Obolodiplosis robiniae) a pilatka Nematus tibialis, všechny původem ze Severní Ameriky stejně jako jejich hostitelská rostlina. Asi třetin a invazních druhů obývá pouze urbánní prostředí nebo druhotné antropogenní biotopy kulturní krajiny (agrocenózy, okrasné a ruderální porosty) a přírodní společenstva rovněž nemůže ovlivnit. Jenom 15-20 invazních druhů hmyzu proniká i do polopřirozených a přirozených společenstev. Většina z nich se vyskytuje v nízkých početnostech a žádné negativní interakce s autochtonními druhy nebyly zaznamenány. Pouze 5 invazních druhů (tj. 1,2 % druhů cizího původu a 7 % invazních druhů) může při dlouhodobě nebo periodicky vysokých abundancích narušovat trofické řetězce a tím ovlivňovat početnost a diverzitu blízkých autochtonních druhů prostřednictvím jejich predátorů a zejména parazitoidů. Jde o vlnatku krvavou (Eriosoma lanigerum), štítenku zhoubnou (Diaspidiotus perniciosus), klíněnku jírovcovou (Cameraria ohridella), k. platanovou (Phyllonorycter platani) a k. akátovou (P. robiniella).

Shrneme-li dosavadní poznatky o invazních druzích hmyzu, lze tedy konstatovat, že ze 70 invazních druhů přibližně čtvrtina škodí na rostlinách, 5 druhů může ovlivnit místní biodiverzitu a zbytek se v novém prostředí neprojevuje negativně nebo nám současné poznatky nedovolují jejich působení posoudit.

Ing. Hana Šefrová, Ph.D. - Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství MZLU Brno