Čtení na tyto dny

Lesík

jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči

Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji

(Ludvík Kundera) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Přistěhovalci mezi vodními měkkýši


Luboš Beran, č. 2/2006, s. 8-11

V posledních více než 100 letech jsme na všech frontách svědky změn fauny a flóry způsobených nezvanými přistěhovalci, pocházejícími často z jiných kontinentů. S těmito nezvanými hosty se však můžeme setkat i mezi vodními měkkýši. Přestože jejich šíření je veřejností prakticky opomíjeno, patří příliv zavlečených druhů spolu s úbytkem řady citlivých druhů k nejzávažnějším a nejvýraznějším změnám naší vodní malakofauny za uplynulých 100 až 150 let.

Naše vodní malakofauna byla od konce 19. století obohacena o 8 druhů, o kterých je možné na základě současných znalostí říci, že se na našem území v minulosti nevyskytovaly. Většina z nich byla zavlečena z jiných kontinentů, u některých je jejich původ nejasný. Nejsilnější vlna šíření byla zjištěna zejména v posledních cca 20 letech, kdy byl u nás zjištěn kromě člunky pravohroté (Ferrissia clessiniana), levatky ostré (Physella acuta) a slávičky mnohotvárné (Dreissena polymorpha) výskyt 5 nových druhů, kterými jsou písečník novozélandský (Potamopyrgus antipodarum), kružník malý (Gyraulus parvus), menetovník rozšířený (Menetus dilatatus), škeble asijská (Sinanodonta woodiana) a korbikula asijská (Corbicula fluminea). Narůstá však nejen počet druhů, ale mnohem výrazněji i množství dat, a to jak celkové, tak i relativní ve srovnání s množstvím údajů o výskytu všech vodních měkkýšů. Tyto druhy u nás osídlily zejména nivy větších řek, kde se vyskytují v řekách a pískovnách v okolí, a také oblast severozápadních Čech, kde došlo k osídlení sekundárních vodních biotopů, které vznikly v souvislosti s těžbou a následnou rekultivací. Nejsilnější zastoupení zavlečených vodních měkkýšů je v povodí Labe, a to především podél vlastního Labe od hranic s Německem po Hradec Králové a dále pak v povodí Bíliny v severozápadních Čechách. Slabší zastoupení je prozatím v povodí Moravy a Odry.

Písečník novozélandský

Písečník byl do Evropy zavlečen s největší pravděpodobností z Nového Zélandu. V současnosti se vyskytuje ve značné části Evropy a v některých státech (např. Velká Británie) patří mezi nejběžnější vodní měkkýše. Zatímco u nás byl zjištěn až v roce 1981, tak např. ve Velké Británii byl objeven před rokem 1852. Písečník se u nás vyskytuje zejména ve vodních tocích, pískovnách a jiných vodních plochách vzniklých těžbou či poddolováním a velmi rychle se šíří. Na řadě míst je extrémně početný a jeho hustota přesahuje i 20 000 jedinců na 1 m2.

Levatka ostrá

Původ tohoto taxonu není doposud spolehlivě vyřešen. Nálezy z ČR byly vždy označovány jako Physella acuta. Tento druh byl dlouho považován za druh mediteránní a řadou autorů je považován doposud. V současnosti se ale často objevují domněnky, že se jedná o druh ze Severní Ameriky zavlečený k nám již velmi dávno (před rokem 1800). V našich podmínkách osídluje nejčastěji pískovny a vodní plochy vzniklé v souvislosti s těžbou, častý je však také v tocích či vodních nádržích. Běžně se vyskytuje ve vodách silně znečištěných, což dokládá výskyt v čistírnách odpadních vod.

Kružník malý

Kružník malý byl do Evropy zavlečen kolem roku 1970 ze Severní Ameriky a je velmi podobný kružníku hladkému (Gyraulus laevis). Kružník malý má poměrně širokou ekologickou valenci a může se vyskytovat v řadě biotopů především se stojatou vodou. Na našem území jsou typickými stanovišti plochy vzniklé v souvislosti s těžbou, výskyt však byl mnohokrát zaznamenán i z rybníků (obvykle nedávno odbahněných).

Menetovník rozšířený

Menetovník je dalším vodním měkkýšem zavlečeným do Evropy ze Severní Ameriky. Zatímco u nás byl zjištěn autorem u Kolína až v roce 1994, ve Velké Británii byl objeven před rokem 1869 a v Německu a Polsku v období let 1970-1980. V současnosti se jedná o druh běžně rozšířený např. v Labi a jeho nejbližším okolí.

Člunka pravohrotá

Nejnověji je tento druh považován za zavlečený z Afriky, ale názorů je více a neustále se vyvíjejí na základě nových poznatků. U nás žije především ve stojatých vodách, jako jsou odstavená ramena a tůně, pískovny a rybníky, lze ho nalézt i v pomaleji tekoucích vodních tocích. Rozšíření člunky pravohroté je nejvýraznější v oblasti Polabí, proniká však i na mnoho dalších míst v České republice.

Škeble asijská

Původně asijský druh (východní a jihovýchodní Asie), který byl pravděpodobně ve formě larválních stadií na rybích hostitelích (amur, tolstolobik, tolstolebec) zavlečen do Evropy. U nás je známa z několika míst na jižní Moravě (rybníky, odstavená ramena) a v Čechách z Žehuňského rybníka.

Korbikula asijská

Velmi zajímavý je u tohoto mlže způsob, kterým byl do Evropy zavlečen. Nejprve si ho zřejmě čínští přistěhovalci přivezli z Asie jako zdroj potravy do USA a odtud se pravděpodobně lodní dopravou dostal do Evropy. K nám se korbikula rozšířila Labem z Německa a Labe je také prozatím jedinou lokalitou, kde se vyskytuje. Hustota populací v řece Labi je zatím poměrně nízká (obvykle několik jedinců na 1 m2) a zdaleka nedosahuje koncentrací uváděných např. z Kalifornie, kde hustota populace v jednom případě dosáhla až 131 000 jedinců na 1 m2.

Slávička mnohotvárná

Slávička je u nás také obvykle považována za nepůvodní druh, i když s ohledem na skutečnost, že se původně jedná o pontickokaspický druh, je otázkou, zda přinejmenším rozšíření na Moravu nelze považovat za výsledek přirozeného šíření. Do Čech se slávička rozšířila Labem z Německa. První nález pochází z Labe z okolí Ústí nad Labem z konce 19. století. Dnes je známa zejména z Polabí, ale i z řady jiných lokalit jak v Čechách, tak i na Moravě.

Jak z uvedeného vyplývá, ani České republice se nevyhnula expanze nepůvodních druhů vodních měkkýšů, a to lze ještě očekávat, že řada uvedených druhů se u nás výrazněji rozšíří a přibudou i další druhy, které se již vyskytují v okolních státech, jako je např. kružník čínský (Gyraulus chinensis) či korbikula brakická Corbicula fluminalis (O. F. Müller, 1774). Nalezeno by mohlo být také několik druhů známých z ČR obvykle ze skleníků či jiných lokalit mimo volnou přírodu, jejichž dlouhodobější výskyt ve volné přírodě nelze vyloučit. Jedná se např. o blátivku americkou (Pseudosuccinea columella) či příslušníky rodu Planorbella podobné našemu okružáku ploskému (Planorbarius corneus). Přestože zavlečených druhů stále přibývá a některé se vyskytují i ve značných koncentracích, nepodařilo se v podmínkách České republiky prozatím prokázat výraznější vliv na původní malakocenózy, i když k tomu by jistě bylo třeba podrobnějších průzkumů.


RNDr. Luboš Beran, Ph.D. - Správa CHKO Kokořínsko, Mělník

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu