VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Ploštice (Heteroptera) jsou poměrně početnou skupinou hmyzu, kterou charakterizuje mimo jiné bodavě savé ústní ústrojí a typická úprava prvního páru křídel, která bývají na bázi a uprostřed více či méně vyztužená (podobně jako krovky brouků), jejich vrcholová část však zůstává měkká a blanitá. Spolu s příbuznými křísy, merami, mšicemi, červci a molicemi ploštice náležejí do skupiny Hemiptera, která je charakterizována právě podobnou stavbou ústního ústrojí. Ploštice patří mezi hmyz s přeměnou nedokonalou, u nichž se po svlečení posledního larválního stadia objevuje přímo dospělec (klidové stadium kukly chybí).

Ploštice jsou velmi různorodou skupinou, do níž náležejí druhy suchozemské, hladinové i vodní, specializovaní i nespecializovaní býložravci (fytofágové), dravci (predátoři, zoofágové), druhy přijímající rostlinnou i živočišnou potravu (fytozoofágové) i vnější cizopasníci (ektoparazité) obratlovců (např. štěnice). I přesto, že největší druhové bohatství ploštic je soustředěno v tropech a subtropech, je známo z České republiky 853 druhů. Z tohoto množství můžeme 20 druhů považovat u nás za nepůvodní. Ve všech případech předpokládáme neúmyslné zavlečení těchto druhů do České republiky, i když je mnohdy jen těžko prokazatelné a odlišitelné od spontánního šíření, díky němuž tyto druhy dobře obsazují například parky v jednotlivých sídlech. Z toho 18 druhů je u nás usazených (etablovaných), které se u nás běžně rozmnožují a přezimují, zatímco u dvou zbývajících druhů se u nás životaschopné populace nevytvořily. Tři další druhy ploštic k nám byly zavlečeny do skladišť a skleníků, kde jsou využívány jako dravci proti některým druhům škůdců, ve volné přírodě se však nevyskytují. Tento počet nepůvodních druhů však zdaleka nebude konečný, neboť již v blízké budoucnosti lze očekávat objevení dalších druhů šířících se v současnosti ze západní či jižní Evropy. Většinou se jedná o druhy exotické, s mimoevropským původem, z nichž některé jsou známy jako škůdci zemědělských, lesnických nebo okrasných kultur. Od nepůvodních druhů je nutno odlišit druhy expanzivní, jejichž severní hranice rozšíření procházela donedávna jižně od našich hranic nebo na nejjižnější Moravě, a které se v současných teplých letech samovolně šíří dále na sever.

Pokud bychom měli nepůvodní druhy rozdělit podle využívaných zdrojů potravy, zřetelně mezi nimi převažují specializované druhy fytofágů (13) či dokonce predátorů (2), kteří jsou svým životem vázáni na určité nepůvodní druhy rostlin. Z fytofágů můžeme jmenovat síťnatku platanovou (Corythucha ciliata) a ploštičku platanovou (Arocatus longiceps) žijící na platanech, ploštičku jalovcovou (Orsillus depressus) na vysazovaných cypřišovitých dřevinách ("túje"), síťnatku pěnišníkovou (Stephanitis rhododendri) na pěnišnících (Rhododendron spp.), dva druhy ploštic najdeme též na vysazovaných tamaryšcích, dva na bělotrnu kulatohlavém (Echinops sphaerocephalus) a dokonce hned pět druhů ploštic na janovci metlatém (Cytisus scoparius). Ze specializovaných dravých druhů to jsou hladěnka zimostrázová (Anthocoris butleri) na zimostrázu (Buxus sempervirens) a hladěnka janovcová (Anthocoris sarothamni) na janovci. Oba druhy se živí převážně merami a mšicemi specializovanými právě na tyto druhy rostlin. Zbývají už jen dva druhy nespecializovaných dravců - klopuška italská (Deraeocoris f1avilinea), kterou nalezneme zejména v korunách různých stromů v městských parcích, a hladěnka východní (Amphiareus obscuriceps), kterou nalezneme na různých místech, například v opadu u pat stromů, na dřevinách nebo i v lidských příbytcích, kam přilétá ke světlu. Posledním a poněkud zvláštním druhem je býložravá blánatka lipová (Oxycarenus lavaterae), kterou najdeme obvykle na našem původním druhu lípě srdčité (Tilia cordata).

Vezmeme-li v úvahu geografický původ našich nepůvodních druhů, velká většina z nich pochází ze Středomoří (ploštička platanová, blánatka lipová, klopuška italská, druhy sající na tamaryšcích nebo bělotrnu), z atlantské západní Evropy (hladěnka zimostrázová, některé druhy z janovců), nebo se vyskytují ve Středomoří i v západní Evropě (ploštička jalovcová, některé druhy z janovců). Nechybí u nás však ani druhy původem exotické - síťnatka platanová a síťnatka pěnišníková pocházejí ze Severní Ameriky, hladěnka východní až z východní Asie.

Většina těchto ploštic jsou druhy nenápadné, které nenajdete, aniž byste je hledali. Mnohé z nich unikly i zrakům odborníků a byly u nás zjištěny často až několik desetiletí po jejich pravděpodobném rozšíření. Některé z nepůvodních druhů se však mohou stát nápadné díky masovému výskytu nebo snaze přezimovat uvnitř lidských obydlí. Síťnatka platanová, bíle zbarvený druh velký cca 3-4 mm, se může někdy přemnožit tak, že ploštice "prší" ze silně napadených platanů v parcích na zem a najdeme je pak sedět na trávě a na různých předmětech. Na listech platanů pak můžeme najít nejen desítky dalších jedinců tohoto druhu, ale i vpichy způsobené jejich sáním. Blánatka lipová se v létě vyskytuje převážně vysoko v korunách lip a uniká lidské pozornosti. Setkat se s ní můžeme až od konce srpna a na podzim, kdy se larvy i dospělci tohoto druhu začínají shromažďovat na osluněných kmenech lip k hromadnému přezimování. V nejteplejších částech Moravy tak již můžete celkem běžně pozorovat stovky těchto růžových ploštic s lesklým koncem polokrovek, jak tráví zimu namačkány v prasklinách kůry na jižní straně lipových kmenů v městských parcích a pouličních alejích. Někdy se mohou vyskytnout i ve značných počtech (až milion jedinců na jednom stromě) a potom jejich kolonie mohou sedět nejen na kmenech, ale i na stěnách domů nebo na lavičkách v parcích. Někteří jedinci mohou pronikat dokonce do lidských příbytků. Pokud máte před domem zasazenou túji, může se vám na okně v bytě objevit na podzim i ploštička jalovcová, která právě hledá vhodný úkryt k přezimování.

Mgr. Petr Kment - Entomologické oddělení NM Praha