VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Invaze některých druhů plžů nejsou v České republice ničím výjimečným. V každé živočišné skupině se dají nalézt druhy, které dlouho "způsobně" žily na svém biotopu, aby se poté jednoho dne z nám neznámých příčin začaly lokálně nebo masově šířit. Plži samozřejmě nejsou výjimkou. Velmi často dochází k lokálním invazím druhů křovin a otevřených stanovišť, a to zejména na druhotná stanoviště - parky, zahrádky apod. Z nápadných druhů můžeme jmenovat hlemýždě zahradního (Helix pomatia), páskovku keřovou (Cepaea hortensis) nebo plzáka lesního (Arion rufus). Na některých lokalitách Českého krasu se masově rozšířil nápadný plž lačník stepní (Zebrina detrita), který na původních lokalitách prakticky vymřel.

Mnohem větší pozornost přitahují ovšem druhy pro faunu naší republiky nepůvodní. Již v dřívějších dobách se u nás rozšířili např. skelnatka západní (Oxychilus draparnaudi) nebo slimák největší (Limax maximus). Zejména slimák největší se může na synantropních stanovištích rychle šířit a žírem na různých rostlinách působit škody. Pestře zbarvená páskovka hajní (Cepaea nemoralis) obývala původně atlantickou část Evropy a k nám zasahovala jen v severních Čechách. Postupně se u nás jednak začala šířit a zvětšovat svůj původní areál, jednak byla nevědomě zavlékána člověkem i do ostatních částí republiky a nyní jsou známy masové výskyty v Čechách i na Moravě. Jelikož se jedná o relativně velkého plže (ulita až přes 2 cm v průměru), mohou jeho invaze působit na rostlinách poměrně značné škody. O něco menší tmavoretka bělavá (Monacha cartusiana) se v posledních letech též začala šířit, zejména na ruderálních zatravněných biotopech. Vzniklo tak několik izolovaných lokalit, ze kterých může pronikat na zahrádky v okolí.

Jsou ovšem známy i případy invazí, které žádné problémy nepřinesly. Před zhruba 50 lety se po celé Evropě rozšířil drobný červovitě vyhlížející šedý plž - blednička útlá (Boettgerilla pallens). Tento původně kavkazský druh se nenásilně zapojil do naší malakofauny, žije prakticky po celém území a nezpůsobuje žádné problémy. Na zcela opačném pólu stojí největší problém, který v oblasti plžích invazí musela Evropa řešit - plzák španělský (Arion lusitanicus). Ještě zhruba v polovině minulého století obýval tento velký plzák poměrně malou oblast Pyrenejského poloostrova a jižní Francie. Pak začala jeho nevídaná invaze, kdy se rapidně šířil směrem na východ a severovýchod. Aby toho nebylo málo, v 70. letech byl pravděpodobně lodní dopravou zavlečen do jižního Švédska, odkud pokračovala invaze po jižní části Skandinávského poloostrova a jižním a jihovýchodním směrem do Evropy. Ve střední Evropě se objevil začátkem 90. let a jako lavina se přes ni převalil. Šíření napomáhala jednak jeho potravní nenáročnost (je schopen požírat kokořík, vrbu, jahody, aksamitník nebo i cibuli), jednak zavlékání pomocí zemědělských produktů. V současné době žije v celé České republice s výjimkou nejvyšších poloh, expanduje i do přirozených biotopů a přes veškerou snahu odborníků z celé Evropy se proti němu nenašla účinná "zbraň ", a plzák španělský tak zůstává plžím škůdcem číslo jedna. Kde se jeho šíření zastaví, je otázkou. Masově se vyskytuje na východním Slovensku, v Polsku i Maďarsku, dále na východ nejsou údaje k dispozici.

Poměrně závažnými škůdci jsou slimáčci z rodu Deroceras. U nás jich žije více druhů. tři z nich jsou poměrně hojní na otevřených plochách a jsou téměř stejným problémem jako plzák španělský. Naším "štěstím" je pouze to, že jsou výrazně menší než plzák, a mohou tedy teoreticky působit menší škody. Otázkou je, jak se vše bude vyvíjet v budoucnosti - v západní Evropě je problémem rychle se šířící slimáček středomořský (Deroceras panormitanum). Ve střední Evropě jsou jeho nálezy sporadické, u nás víme o jediném výskytu ve volné přírodě. Velmi těžko se ovšem rozlišuje od dvou velmi podobných našich druhů, takže pokud dojde k jeho masivnější invazi, můžeme problém rozpoznat, až když bude pozdě...

Postupným budováním skleníků bývají se substráty či rostlinami zavlékáni velmi exotičtí plži. Většinou se jedná o tropické či subtropické druhy, které nemají větší šanci mimo skleníky přežít. Kdo však může zaručit, že se časem nezavleče odolnější druh, který by se při možném úniku do volné přírody mohl chovat stejně invazně jako třeba plzák španělský?

Libor Dvořák - Správa NP a CHKO Šumava, Kašperské Hory