VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Abychom pochopili, jak vznikají onemocnění, jak se šíří, musíme začít jako ve škole - poučkou. Patogenní organismus, v našem případě bakterie či prvok, přechází z obratlovce - tzv. donora - procesem sání hematofágního (krevsajícího) členovce, v našem případě klíštěte, do dalšího obratlovce, tj. recipienta. Takový přenos nákazy členovci se nazývá transmisivní. Jde tedy o 3 živočichy, kteří se na procesu přenosu podílejí a mohou nemoc rozšířit. Onemocnění patří mezi zoonózy - nemoci šířené živočichy. Člověk do tohoto procesu normálně nevstupuje a stává se jen náhodným účastníkem v tomto cyklu svou činností spojenou s prostředím, kde se infikovaní členovci nacházejí.

Klíště obecné Ixodes ricinus, které je v České republice hojně zastoupeno, zasahuje svým výskytem v současné době až do nadmořské výšky 1 500 m, což ještě nedávno nebývalo. Díky svému způsobu života se podílí na přenosu velkého množství onemocnění: nejčastější je lymeská borrelióza (Veronica 19:3:18-20), nejznámější pak klíšťová encefalitida, dále tularémie, Q-horečka a další. V poslední době se však objevily i u nás další dvě nová onemocnění, která nejsou sice tak početná (respektive o jejich rozšíření toho tolik nevíme), nicméně je nutné, aby se lidé o nich dověděli.

Ehrlichióza

První případy tzv. ehrlichiózy ve dvou variantách byly zaznamenány v USA v roce 1986: lidská monocytární ehrlichióza (HME) a 1994 lidská granulocytární ehrlichióza (HGE). Oba typy onemocnění vyvolává bakterie Ehrlichie, která patří mezi gramnegativní bakterie typu koků. Na vysvětlenou, bakterie se dělí podle barvení na grampozitivní a gramnegativní. Mají odlišné zbarvení, které je způsobeno rozdílnou skladbou povrchových membrán. Gramnegativní mají buněčnou stěnu složitější, tudíž hůře rozložitelnou. Považují se proto za více patogenní.

Kromě rezervoárových hostitelů, tj. domestikovaných i divokých zvířat (např. myší, hrabošů, srnčí zvěře aj.) může tedy bakterie vyvolat onemocnění i u člověka. V USA jsou bakterie přenášeny klíšťaty rodů Amblyomna, Dermacentor, Ixodes scapularis a v Evropě nejčastějším druhem klíšťat - Ixodes ricinus. Právě z tohoto důvodu není neobvyklé, že jsou zaznamenány případy pacientů se souběžným nálezem borrelií a ehrlichií. Z původního místa nálezu v USA je následně onemocnění hlášeno i z Evropy. Od 90. let minulého století jsou známy případy ze Slovinska, Švédska, Holandska, Itálie a dalších států (u nás až po roce 2000).

Jak však člověk pozná, že se nakazil? První potíže vznikají asi týden po přisátí klíštěte. Objeví se nespecifické chřipkové projevy, jejichž hlavním příznakem jsou vysoké teploty, zimnice, bolesti hlavy, ztuhlost. Dále se pak rozvíjí bolest svalů, kloubů, nastává úbytek krevních destiček (zvýšená krvácivost) i bílých krvinek, zvýšení jaterních enzymů, závratě, zvracení, úbytek váhy. Bývá pozorována vyrážka nejčastěji na rukou, nohou a obličeji a onemocnění může končit i smrtí. Po nasazení silného antibiotika typu deoxymykoinu dochází však k rychlému ústupu potíží. Bakterie v těle napadá bílé krvinky (monocyty nebo granulocyty), v jejichž vakuolách přežívá do té doby, než se buňky rozpadnou a nakazí další buňky. Nebezpečné je také to, že ehrlichióza se vyznačuje klinickými příznaky, které mohou být zaměněny s příznaky jiných lidských onemocnění, především klíšťové encefalitidy. Důležité pro léčbu je proto tuto nemoc odlišit od virových onemocnění.

Babezióza

Jako druhé onemocnění uvádím tzv. babeziózu, jejíž případy se objevily také v poslední době. Přestože bylo onemocnění zaznamenané u malých savců již roku 1938, první onemocnění člověka bylo rozpoznáno v USA až v roce 1969. Od doby nahlášení prvního případu zde onemocnělo již 200 lidí, známa je i z našeho území. Lidskou babeziózu způsobuje prvok Babezia microti a B. divergens. Vektorem je v Evropě opět klíště obecné Ixodes ricinus, v USA klíště Ixodes scapularis a jako reservoároví hostitelé vystupují především hlodavci. Prvoci parazitují v krvi zvířat i člověka, kde napadají nejdříve lymfocyty a potom erytrocyty.

Nemoc se projevuje syndromy podobnými malárii, avšak bez pravidelnosti horečnatých záchvatů. Inkubační doba trvá od 1 do 4 týdnů. Pro začátek nemoci je charakteristická horečka, zimnice, silné pocení, bolest hlavy a celková bolest svalů. Tyto stavy přetrvávají a objevují se další symptomy zahrnující bolest kloubů, nevolnost, zvracení a vyčerpání. U podezřelých pacientů se nacházejí v krvi meronti - organismy podobné malarickým trofozoitům a hledají se gametocyty v erytrocytech. Nemoc se dá vyléčit chemickými preparáty namířenými proti prvokům. Zatímco se sdělovací prostředky soustředí na popisování lymeské borreliózy a klíšťové encefalitidy, o dalších onemocněních přenášených klíšťaty se neví. Na druhé straně se ale nemusíme zase tak bát přílivu těchto popisovaných nových onemocnění. U ehrlichiózy řada studií uvádí u klinicky zdravých osob 15% prevalenci (přítomnost protilátek), což znamená, že infekce jen zřídka vede k onemocnění. Babezióza je zase hlavně onemocnění hovězího dobytka a potíže s ní řeší hlavně obyvatelé Afriky a Jižní Ameriky.

Neolejovat a nešroubovat!

A ještě jedna důležitá poznámka na závěr tohoto krátkého povídání. Klíště má k procesu sání speciálně vyvinuté bodavě sací ústrojí zvané chobotek hypostom. Ten má například také funkci rozmnožovací. Samice jsou oplodňovány schránkami obsahujícími spermie spermatofory, které samec předává právě chobotkem. Vzhledem k tomu, že hypostom je vyzbrojený několika příčnými řadami drobných dozadu směřujících zoubků, je při odstraňování klíštěte zbytečné klíště tzv. šroubovat. Stačí ho jen tak vytrhnout a místo řádně vydezinfikovat, hlavně však klíště neolejovat. Pak můžeme předejít zbytečné nákaze vznikající vyvržením obsahu střev do rány. Výbornou pomůckou k odstranění i těch nejmenších klíšťat je malá vidlička z umělé hmoty podobná nástroji k vytahování hřebíků. Ve Francii, kde je nemocnost na lymeskou borreliózu velmi vysoká, se prodává v lékárnách v sadě dvou velikostí, a i když je tento výrobek určen původně pro psy, stejně dobře se hodí i pro lidi.

Doc. Alena Žákovská - Přírodovědecká fakulta MU Brno