Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Představuje horolezectví nebezpečí pro ochranu přírody?


Jiří Malík, č. 3/2006, s. 2-3

Lezu přes třicet let, ochráncem přírody na Broumovsku jsem patnáct let. Lezení je střetové s ochranou přírody ze své podstaty. Míra střetu závisí na okolnostech - zda leze k přírodě šetrný člověk, zda zná místní podmínky, zda neleze v nesprávný čas. Druhým faktorem je velikost území. Na malá území (rezervací) může mít srovnatelný lezecký impuls daleko větší vliv než ve velehorách, kde ho lze zanedbat. Zůstaňme doma v našich malých skalních oblastech. Ve špatném případě může dojít k vyrušení hnízdění sokola, jak se stalo u nás před několika lety na Křížovém vrchu. Zde, v brzkých jarních měsících, přímo vedle sokolího hnízda a nad ním, dělalo několik lezců vcelku bezvýznamný prvovýstup, který mohl být učiněn kdykoli jindy po vyhnízdění. Jelikož osazovali několik kruhů, trvalo hodiny, než odešli. Zapálení lezci zřejmě ani netušili, proč pták nad nimi ječí. Vejce zachladla - velká a zbytečná škoda.

Je nutno však konstatovat a pochválit, že většina lezců omezení pro ochranu přírody akceptuje. Dnes již zrušený systém skalního správcovství a civilní služby na Broumovsku dokonce poskytl ochraně přírody ve "skalní rotě" Vaška Brucknera z ČHS výraznou pomoc - jak při údržbě terénů v rezervacích, tak při odstraňování nežádoucího náletu vejmutovky, či při úklidech a v neposlední řadě při strážení hnízdění sokolů.

Vlastní vliv lezení na přírodu lze dělit na dvě kategorie. Vliv na horninu a vliv na živou přírodu.

Vliv lezců na horniny při srovnání s destrukcí skal gravitací a počasím lze zanedbat. Chceme-li přesto zkoumat vliv lezení na naše skály, tak největší vliv se projevuje na naši nejměkčí skálu - pískovec. Nejvíce jej ničí oděr skal lezeckými podrážkami, poté oděr lanem. Občasné ulomení chytu, stejně tak jako používání magnézia (vyjádření Českého geologického ústavu pro CHKO Broumovsko cca z roku 1995) představuje vliv zcela zanedbatelný ve srovnání s prvními dvěma uvedenými. Jinou věcí je, že zákon o rezervacích v kategorii národní zakazuje lezení jako takové. Zákaz použití chemických prostředků (zejména magnézia) byl motivován hlavně ochranou živých složek biotopu.

Vliv lezce na živé složky prostředí je už horší věc. Lezec se ke skále nějak musí dostat. Vznik pěšin nebo necitlivý způsob průchodu zelení jsou daleko horší než vlastní lezení. Velmi neblahým druhotným efektem je pobyt rodin lezců s dětmi, které devastují povětšinou dosti citlivou vegetaci pod skalami v rámci her (pobíhání, rytí děr apod.).

Zcela specifickým a rovněž dosti škodlivým je nový módní trend - do skal se psem. Ať lezec psa uváže či nikoli, vždy dochází k rušení a devastaci - štěkot, rytí děr ap. Zejména v pískovcových oblastech tak začíná dílo zkázy, na jehož konci může být erozní rokle.

Velmi negativním vlivem - byť zlomku lezců - představuje provádění prvovýstupů (někdy se jedná o jakési závody, kdo udělá více prvovýstupú) v nepovolených oblastech rezervací či všude tam, kde dochází při (prvo)výstupu k velkému odstraňování vegetace. V této souvislosti je v poslední době nutno kritizovat i jednu z nejšetrnějších lezeckých aktivit - bouldering (lezení po malých kamenech či po skalách nízko nad zemí), kdy dochází při výrobě cest (někdy balvany čistí najatí dělníci) ke strhávání vegetačního drnu a dokonce i stromů.

Celkově si však myslím, že je nutné změnit pohled ochrany přírody na lezce. Obecně by lezec měl pro ochranu přírody představovat partnera, nikoli škůdce. Lezci, stejně jako turisté, cyklisté a vodáci, představují přes všechny problémy šetrnou skupinu sportovců (měkké sporty), kteří pro své vyžití potřebují pro vlastní výkon minimum techniky, a proto málo škodí. Množí se totiž aktivity, jejichž výsledkem, i když třeba nechtěným, je doslovné drancování přírody - motokros, autokros, sněžné skútry, čtyřkolky...

Závěrem úvaha dosud opomíjená. Měkké sporty přivádějí lidi do přírody, což znamená, že se zde můžou přírodu naučit milovat. To je nejlepší způsob její ochrany. I lezci tak mohou alespoň zčásti představovat skupinu, která bude bránit právo přírody na její zachování...

Jiří Malík, lezec a ochránce přírody

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu