Čtení na tyto dny

Kde strom má srdce

Kde strom má srdce
ptáci vědí

Nad tryskající piliny
zvedli křídla

Slyšeli jste slavíky tlouct?

Pila ječí
Láme se
stín světla jadrného dření
Větev o větev

Zaslechli jste někdy
tlouct slavíky?

Srdce chycené
v obráceném hnízdě?

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Břehule: ubývající druh doplácející na proces EIA

Petr Heneberg, č. 4/2017, s. 2-4, pro předplatitele

Doc. RNDr. Karel Hudec, DrSc.: jeho prínos pre československú ornitológiu zo slovenského uhla pohľadu

Anton Krištín, č. 4/2017, s. 16-17, pro předplatitele

Karel Hudec, nejen ornitolog

Milan Peňáz, č. 4/2017, s. 20-23, pro předplatitele

Ochrana netopýrů = ochrana budov před guánem

Daniel Horáček, č. 4/2017, s. 32-34

Představuje horolezectví nebezpečí pro ochranu přírody?


Jiří Malík, č. 3/2006, s. 2-3

Lezu přes třicet let, ochráncem přírody na Broumovsku jsem patnáct let. Lezení je střetové s ochranou přírody ze své podstaty. Míra střetu závisí na okolnostech - zda leze k přírodě šetrný člověk, zda zná místní podmínky, zda neleze v nesprávný čas. Druhým faktorem je velikost území. Na malá území (rezervací) může mít srovnatelný lezecký impuls daleko větší vliv než ve velehorách, kde ho lze zanedbat. Zůstaňme doma v našich malých skalních oblastech. Ve špatném případě může dojít k vyrušení hnízdění sokola, jak se stalo u nás před několika lety na Křížovém vrchu. Zde, v brzkých jarních měsících, přímo vedle sokolího hnízda a nad ním, dělalo několik lezců vcelku bezvýznamný prvovýstup, který mohl být učiněn kdykoli jindy po vyhnízdění. Jelikož osazovali několik kruhů, trvalo hodiny, než odešli. Zapálení lezci zřejmě ani netušili, proč pták nad nimi ječí. Vejce zachladla - velká a zbytečná škoda.

Je nutno však konstatovat a pochválit, že většina lezců omezení pro ochranu přírody akceptuje. Dnes již zrušený systém skalního správcovství a civilní služby na Broumovsku dokonce poskytl ochraně přírody ve "skalní rotě" Vaška Brucknera z ČHS výraznou pomoc - jak při údržbě terénů v rezervacích, tak při odstraňování nežádoucího náletu vejmutovky, či při úklidech a v neposlední řadě při strážení hnízdění sokolů.

Vlastní vliv lezení na přírodu lze dělit na dvě kategorie. Vliv na horninu a vliv na živou přírodu.

Vliv lezců na horniny při srovnání s destrukcí skal gravitací a počasím lze zanedbat. Chceme-li přesto zkoumat vliv lezení na naše skály, tak největší vliv se projevuje na naši nejměkčí skálu - pískovec. Nejvíce jej ničí oděr skal lezeckými podrážkami, poté oděr lanem. Občasné ulomení chytu, stejně tak jako používání magnézia (vyjádření Českého geologického ústavu pro CHKO Broumovsko cca z roku 1995) představuje vliv zcela zanedbatelný ve srovnání s prvními dvěma uvedenými. Jinou věcí je, že zákon o rezervacích v kategorii národní zakazuje lezení jako takové. Zákaz použití chemických prostředků (zejména magnézia) byl motivován hlavně ochranou živých složek biotopu.

Vliv lezce na živé složky prostředí je už horší věc. Lezec se ke skále nějak musí dostat. Vznik pěšin nebo necitlivý způsob průchodu zelení jsou daleko horší než vlastní lezení. Velmi neblahým druhotným efektem je pobyt rodin lezců s dětmi, které devastují povětšinou dosti citlivou vegetaci pod skalami v rámci her (pobíhání, rytí děr apod.).

Zcela specifickým a rovněž dosti škodlivým je nový módní trend - do skal se psem. Ať lezec psa uváže či nikoli, vždy dochází k rušení a devastaci - štěkot, rytí děr ap. Zejména v pískovcových oblastech tak začíná dílo zkázy, na jehož konci může být erozní rokle.

Velmi negativním vlivem - byť zlomku lezců - představuje provádění prvovýstupů (někdy se jedná o jakési závody, kdo udělá více prvovýstupú) v nepovolených oblastech rezervací či všude tam, kde dochází při (prvo)výstupu k velkému odstraňování vegetace. V této souvislosti je v poslední době nutno kritizovat i jednu z nejšetrnějších lezeckých aktivit - bouldering (lezení po malých kamenech či po skalách nízko nad zemí), kdy dochází při výrobě cest (někdy balvany čistí najatí dělníci) ke strhávání vegetačního drnu a dokonce i stromů.

Celkově si však myslím, že je nutné změnit pohled ochrany přírody na lezce. Obecně by lezec měl pro ochranu přírody představovat partnera, nikoli škůdce. Lezci, stejně jako turisté, cyklisté a vodáci, představují přes všechny problémy šetrnou skupinu sportovců (měkké sporty), kteří pro své vyžití potřebují pro vlastní výkon minimum techniky, a proto málo škodí. Množí se totiž aktivity, jejichž výsledkem, i když třeba nechtěným, je doslovné drancování přírody - motokros, autokros, sněžné skútry, čtyřkolky...

Závěrem úvaha dosud opomíjená. Měkké sporty přivádějí lidi do přírody, což znamená, že se zde můžou přírodu naučit milovat. To je nejlepší způsob její ochrany. I lezci tak mohou alespoň zčásti představovat skupinu, která bude bránit právo přírody na její zachování...

Jiří Malík, lezec a ochránce přírody

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu