Čtení na tyto dny

Na počest ptáků řek a lesa

Ptáci stoupali nad lesem
jak jiskry
Dvojhlasně
O dvou křídlech
Až zdálo se že nevzlétají
ale že země padá

Bylo ticho
jako v přesýpacích hodinách
anebo ve skále
ale tak ostré
jak večerní obloha
kdy padají hvězdy
a na studánkách řek
omdlévá voda

Na počest ptáků
spících řek a hlubokého lesa
zdvihá ticho
studánku
jako první pokus bohů o pohár

(Josef Hrubý) 

 

Doporučujeme ke čtení

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Břehule: ubývající druh doplácející na proces EIA

Petr Heneberg, č. 4/2017, s. 2-4, pro předplatitele

Doc. RNDr. Karel Hudec, DrSc.: jeho prínos pre československú ornitológiu zo slovenského uhla pohľadu

Anton Krištín, č. 4/2017, s. 16-17, pro předplatitele

Karel Hudec, nejen ornitolog

Milan Peňáz, č. 4/2017, s. 20-23, pro předplatitele

Ochrana netopýrů = ochrana budov před guánem

Daniel Horáček, č. 4/2017, s. 32-34

Vodní sporty na Dyji v NP Podyjí - ano, či ne?


Jan Kos, Tomáš Rothröckl, č. 3/2006, s. 14-16

Český národ se vždy pravidelně na začátku letních prázdnin z velké části přemění na národ vodáků. Stále rostoucí popularita sjíždění řek na kanoích, raftových člunech či netradičních plavidlech láká milovníky dobrodružství k návštěvám alpských, skandinávských či jiných divokých vod.

Zdaleka však nelze tvrdit, že s možností téměř neomezeného cestování po světě naše tradiční bašty vodáckého sportu, a to zejména české řeky Vltava, Lužnice, Sázava, Otava či Ohře, ztrácejí na popularitě a už nelákají jako dříve. Ba právě naopak. Vodáctví jako finančně poměrně nenáročná a zároveň hezká a dobrodružná forma pobytu v přírodě láká čím dál víc. Vedle spousty krásných zážitků navázaných kamarádství a utužování pozitivního vztahu k přírodě u většiny vodáků přináší "matce přírodě" i spoustu stresových faktorů. Krátce řečeno, vodáků je na "střeše Evropy" moc a vhodné vody ke splouvání daleko méně. Sjížděné řeky se o prázdninách mění v rušné dopravní tepny s permanentně halekajícími výletníky a s množstvím legálních či živelných tábořišť na obou březích. Hygienická i estetická úroveň těchto míst má pak s plynoucími prázdninami prudce sestupnou úroveň.

Dyje v úseku mezi Vranovem a Znojmem samozřejmě láká vodáky odnepaměti. Před rokem 1990 bylo území nepřístupné díky existenci hraničního pásma a dříve, než tento druh aktivit zde mohl zakořenit, došlo k vyhlášení národního parku Podyjí jako nejvyššího možného stupně ochrany přírodních hodnot, a tudíž k opětovnému vyloučení této činnosti. Vodáci se však i nyní, patnáct let po vyhlášení parku stále ptají: proč tam nesmíme a budeme se tam někdy moci podívat? Na první část otázky je několik protože a na druhou kategorické NE, pokud národní park má být národním parkem a pokud ochrana přírodních hodnot je opravdu celospolečenským zájmem, jemuž ostatní využití území musí být podřízeno tak, jak říkají příslušná ustanovení zákona č. 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

Pomineme-li důvody právní (a je jich celá řada), co by vlastně znamenala vodácká turistika pro národní park? Tok Dyje na území parku prochází výhradně 1. a 2. zónou, kde volný pohyb veřejnosti (tedy ani výstup z lodi na břeh) není dovolen. Na celém tomto úseku (více než 40 km) navíc není na české straně žádné trvalé osídlení ani žádné zařízení pro vodáky (tábořiště, kemp, občerstvení, WC) a je pochopitelně v zájmu ochrany parku nová zařízení tohoto druhu nebudovat. Dyjské údolí je navíc domovem četných druhů chráněných a ohrožených druhů živočichů. Provozováním vodní turistiky a souvisejících aktivit by došlo k přímému ohrožení jejich stanovišť, a to zejména v jarních a letních měsících. Některé druhy, kterým přítomnost člověka vysloveně vadí, by údolí Dyje prostě opustily.

Řeka Dyje v národním parku v úseku více než 20 km tvoří státní hranici s Rakouskem, přičemž tato hranice prochází středem řeky. Dyje nemá statut splavného hraničního toku, to znamená mimo jiné, že čeští vodáci by směli využívat jen levé poloviny koryta a rakouští pravé. Vzhledem k charakteru toku toto není možné při plavbě dodržet. Další technický problém plavení po Dyji je spjat s velmi malým množstvím vody, které po většinu dne protéká korytem řeky v národním parku. Toto množství je bohužel podmíněno režimem Vranovské hydroelektrárny. V období mezi energetickými špičkami protéká v Dyji minimum vody, často dochází až k obnažování říčního dna a tok je technicky nesjízdný. Ke zvýšení průtoků dochází nepravidelně, krátkodobě a vždy na základě požadavku energetického dispečinku, nikoliv s ohledem na případnou plavbu. Může tedy dojít k velmi absurdní situaci, že posádce, odpočívající na břehu, vlna ujede a loď se až do večera octne na suchu.

Úsek řeky v národním parku končí více než 5 km dlouhým vzdutím Znojemské přehrady, která slouží jako odběrné místo pitné vody a kde je jízda na lodích i pohyb veřejnosti v okolním terénu vyloučen podle předpisů vodohospodářských a hygienických. Vynechání tohoto úseku a naložení plavidel dříve (např. v lokalitě Devět mlýnů pod Hnanicemi) není rovněž možné, neboť neexistují příjezdové komunikace pro veřejnou dopravu.

Tolik asi ke všem zásadním důvodům, které vylučují provozování vodáctví v kaňonu Dyje mezi Vranovem a Znojmem. Zcela zásadní samozřejmě zůstává hledisko ochranářské, údolí Dyje je nejcennější partií národního parku, a pokud připustíme jakýkoliv negativní vnější zásah do těchto partií, pak ochrana zbytku území parku je bezpředmětná. Obdobný nekompromisní přístup zastává i rakouská strana. Vodní sporty a vodácká turistika jsou v rozporu s příslušnými právními předpisy Rakouska, které zajišťují ochranu Nationalparku Thayatal.

V neposlední řadě je třeba zmínit i doporučení Rady Evropy, kterými je doprovázen Evropský diplom, udělený Podyjí jako jedinému národnímu parku v České republice. Veškeré sportovní aktivity, které by znamenaly využití Dyje pro vodní turistiku, nejsou zásadně doporučeny, podporován je výhradně rozvoj jemných forem turismu zaměřených na poznávání kulturních a přírodních hodnot území.

Správa NP Podyjí jako prvoinstanční orgán ochrany přírody a krajiny se k této problematice v minulosti již vícekrát vyjádřila a zastává dlouhodobě naprosto odůvodněné a konzistentní stanovisko. Bohužel se k věci neustále vyjadřuje mnoho různých politiků, aniž by si ověřili právní rámec celé problematiky. Výsledkem jsou neuvážené sliby dávané veřejnosti - ať již ve formě líbivě znějících předvolebních prohlášení, či v podobě koncepčních materiálů neprojednaných řádně s příslušným orgánem ochrany přírody. Jako příklad může sloužit tzv. koncepce rozvoje cestovního ruchu, která byla přijata zastupiteli Znojma.

Národní park Podyjí proto i nadále zůstane pro veřejnost přístupný pouze relativně hustou sítí turistických stezek a cyklostezek, což lze považovat za přijatelnou nabídku poznávání tohoto jedinečného chráněného území.

Pokud však výjimečně zahlédnete na Dyji nějaké plavidlo, vězte, že se pravděpodobně jedná o loď s osádkou z některých institucí při výkonu povolání. Pro Správu NP Podyjí je tento způsob dopravy prakticky jedinou možností zajišťování likvidace invazních rostlin okupujících břehy řeky či likvidace odpadků produkovaných občany a návštěvníky Vranova. Povodí Moravy musí zabezpečit tímto způsobem údržbu říčního koryta a břehových porostů, tedy činnosti vyplývající ze zákona. Obdobně Policie ČR vykonává občasné povinnosti vyplývající z ostrahy státní hranice.


RNDr. Jan Kos, Ing. Tomáš Rothröckl - Správa národního parku Podyjí

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu