Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Vodní sporty na Dyji v NP Podyjí - ano, či ne?


Jan Kos, Tomáš Rothröckl, č. 3/2006, s. 14-16

Český národ se vždy pravidelně na začátku letních prázdnin z velké části přemění na národ vodáků. Stále rostoucí popularita sjíždění řek na kanoích, raftových člunech či netradičních plavidlech láká milovníky dobrodružství k návštěvám alpských, skandinávských či jiných divokých vod.

Zdaleka však nelze tvrdit, že s možností téměř neomezeného cestování po světě naše tradiční bašty vodáckého sportu, a to zejména české řeky Vltava, Lužnice, Sázava, Otava či Ohře, ztrácejí na popularitě a už nelákají jako dříve. Ba právě naopak. Vodáctví jako finančně poměrně nenáročná a zároveň hezká a dobrodružná forma pobytu v přírodě láká čím dál víc. Vedle spousty krásných zážitků navázaných kamarádství a utužování pozitivního vztahu k přírodě u většiny vodáků přináší "matce přírodě" i spoustu stresových faktorů. Krátce řečeno, vodáků je na "střeše Evropy" moc a vhodné vody ke splouvání daleko méně. Sjížděné řeky se o prázdninách mění v rušné dopravní tepny s permanentně halekajícími výletníky a s množstvím legálních či živelných tábořišť na obou březích. Hygienická i estetická úroveň těchto míst má pak s plynoucími prázdninami prudce sestupnou úroveň.

Dyje v úseku mezi Vranovem a Znojmem samozřejmě láká vodáky odnepaměti. Před rokem 1990 bylo území nepřístupné díky existenci hraničního pásma a dříve, než tento druh aktivit zde mohl zakořenit, došlo k vyhlášení národního parku Podyjí jako nejvyššího možného stupně ochrany přírodních hodnot, a tudíž k opětovnému vyloučení této činnosti. Vodáci se však i nyní, patnáct let po vyhlášení parku stále ptají: proč tam nesmíme a budeme se tam někdy moci podívat? Na první část otázky je několik protože a na druhou kategorické NE, pokud národní park má být národním parkem a pokud ochrana přírodních hodnot je opravdu celospolečenským zájmem, jemuž ostatní využití území musí být podřízeno tak, jak říkají příslušná ustanovení zákona č. 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

Pomineme-li důvody právní (a je jich celá řada), co by vlastně znamenala vodácká turistika pro národní park? Tok Dyje na území parku prochází výhradně 1. a 2. zónou, kde volný pohyb veřejnosti (tedy ani výstup z lodi na břeh) není dovolen. Na celém tomto úseku (více než 40 km) navíc není na české straně žádné trvalé osídlení ani žádné zařízení pro vodáky (tábořiště, kemp, občerstvení, WC) a je pochopitelně v zájmu ochrany parku nová zařízení tohoto druhu nebudovat. Dyjské údolí je navíc domovem četných druhů chráněných a ohrožených druhů živočichů. Provozováním vodní turistiky a souvisejících aktivit by došlo k přímému ohrožení jejich stanovišť, a to zejména v jarních a letních měsících. Některé druhy, kterým přítomnost člověka vysloveně vadí, by údolí Dyje prostě opustily.

Řeka Dyje v národním parku v úseku více než 20 km tvoří státní hranici s Rakouskem, přičemž tato hranice prochází středem řeky. Dyje nemá statut splavného hraničního toku, to znamená mimo jiné, že čeští vodáci by směli využívat jen levé poloviny koryta a rakouští pravé. Vzhledem k charakteru toku toto není možné při plavbě dodržet. Další technický problém plavení po Dyji je spjat s velmi malým množstvím vody, které po většinu dne protéká korytem řeky v národním parku. Toto množství je bohužel podmíněno režimem Vranovské hydroelektrárny. V období mezi energetickými špičkami protéká v Dyji minimum vody, často dochází až k obnažování říčního dna a tok je technicky nesjízdný. Ke zvýšení průtoků dochází nepravidelně, krátkodobě a vždy na základě požadavku energetického dispečinku, nikoliv s ohledem na případnou plavbu. Může tedy dojít k velmi absurdní situaci, že posádce, odpočívající na břehu, vlna ujede a loď se až do večera octne na suchu.

Úsek řeky v národním parku končí více než 5 km dlouhým vzdutím Znojemské přehrady, která slouží jako odběrné místo pitné vody a kde je jízda na lodích i pohyb veřejnosti v okolním terénu vyloučen podle předpisů vodohospodářských a hygienických. Vynechání tohoto úseku a naložení plavidel dříve (např. v lokalitě Devět mlýnů pod Hnanicemi) není rovněž možné, neboť neexistují příjezdové komunikace pro veřejnou dopravu.

Tolik asi ke všem zásadním důvodům, které vylučují provozování vodáctví v kaňonu Dyje mezi Vranovem a Znojmem. Zcela zásadní samozřejmě zůstává hledisko ochranářské, údolí Dyje je nejcennější partií národního parku, a pokud připustíme jakýkoliv negativní vnější zásah do těchto partií, pak ochrana zbytku území parku je bezpředmětná. Obdobný nekompromisní přístup zastává i rakouská strana. Vodní sporty a vodácká turistika jsou v rozporu s příslušnými právními předpisy Rakouska, které zajišťují ochranu Nationalparku Thayatal.

V neposlední řadě je třeba zmínit i doporučení Rady Evropy, kterými je doprovázen Evropský diplom, udělený Podyjí jako jedinému národnímu parku v České republice. Veškeré sportovní aktivity, které by znamenaly využití Dyje pro vodní turistiku, nejsou zásadně doporučeny, podporován je výhradně rozvoj jemných forem turismu zaměřených na poznávání kulturních a přírodních hodnot území.

Správa NP Podyjí jako prvoinstanční orgán ochrany přírody a krajiny se k této problematice v minulosti již vícekrát vyjádřila a zastává dlouhodobě naprosto odůvodněné a konzistentní stanovisko. Bohužel se k věci neustále vyjadřuje mnoho různých politiků, aniž by si ověřili právní rámec celé problematiky. Výsledkem jsou neuvážené sliby dávané veřejnosti - ať již ve formě líbivě znějících předvolebních prohlášení, či v podobě koncepčních materiálů neprojednaných řádně s příslušným orgánem ochrany přírody. Jako příklad může sloužit tzv. koncepce rozvoje cestovního ruchu, která byla přijata zastupiteli Znojma.

Národní park Podyjí proto i nadále zůstane pro veřejnost přístupný pouze relativně hustou sítí turistických stezek a cyklostezek, což lze považovat za přijatelnou nabídku poznávání tohoto jedinečného chráněného území.

Pokud však výjimečně zahlédnete na Dyji nějaké plavidlo, vězte, že se pravděpodobně jedná o loď s osádkou z některých institucí při výkonu povolání. Pro Správu NP Podyjí je tento způsob dopravy prakticky jedinou možností zajišťování likvidace invazních rostlin okupujících břehy řeky či likvidace odpadků produkovaných občany a návštěvníky Vranova. Povodí Moravy musí zabezpečit tímto způsobem údržbu říčního koryta a břehových porostů, tedy činnosti vyplývající ze zákona. Obdobně Policie ČR vykonává občasné povinnosti vyplývající z ostrahy státní hranice.


RNDr. Jan Kos, Ing. Tomáš Rothröckl - Správa národního parku Podyjí

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu