Čtení na tyto dny

Řeky se ptám

kam zmizeli jelci
zpod splavu

Tam zatím dál
stéká čas
Olejové skvrny
se roztékají ve vrásky
a zpod břehů
uniká život

s vodou zbytečně
rozšvihanou vlasci rybářů
stárneš

Je to i moje vina

Kdy jsem naposled
učinil pokání

(Otakar Štěpánek) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Přírodní park Jesenicko


Alena Škoudlínová, č. 3/2006, s. 24-25

Přírodní park Jesenicko byl vyhlášen jako klidová oblast vyhláškou Okresního národního výboru Rakovník v roce 1987 a nově vyhlášen (přehlášen) obecně závaznou vyhláškou Okresního úřadu Rakovník v roce 1994 ve stejném rozsahu. Navazuje na území Plzeňského kraje, kde byla vyhlášena příslušná část přírodního parku Jesenicko Okresním úřadem Plzeň-sever. Rozloha přírodního parku činí 8 825 ha (vyhlášená část). Území Jesenicka zasahuje i na okres Louny do Ústeckého kraje, tato část však nebyla dosud vyhlášena.

Na západě Středočeského kraje, na rozhraní s Plzeňským a Ústeckým krajem, se rozprostírá přírodní park Jesenicko. Jesenicko je kus malebné a klidné, harmonické a převážně zalesněné krajiny s četnými rybníky a zelenými údolími. Nalezneme zde bizarní skalní útvary, staré zatopené žulové lůmky, které jsou velmi malebné, mokřady a historicky pozoruhodné vesničky. Území má velkou estetickou a krajinářskou hodnotu. Od Rakovníka se Jesenicko jeví jako lem zalesněných pahorků nad Rakovnickou kotlinou, od karlovarské silnice jsou vidět scenerie romantických vrchů v okolí Petrohradu. Na západě se zvedá zalesněná okrajová hrana Rabštejnské pahorkatiny. Jesenicko je zajímavým vyvýšeným krajinářským ostrovem uprostřed zemědělské krajiny. Členitá pahorkatina Jesenicka nabývá místy až plošně vrchovinný ráz a dosahuje nadmořských výšek 450-600 m. Nejvyšší body, přesahující nadmořskou výšku 600 m, jsou Lhotský a Plavečský vrch. Jesenicko tvoří málo rozčleněná kra, kterou na severu a východě výrazně omezují zlomové svahy, zatímco na jihu a západě je přechod plynulejší. Malá hloubková eroze se výrazněji projevuje jen v údolí Rakovnického potoka, kde při východním okraji oblasti tvoří výrazný zářez s výškovým rozdílem okolo 100 m.

Přírodní park je typickou žulovou oblastí. Vyskytuje se zde tzv. tiský typ žuly modrošedé až žlutohnědé barvy. Je to kyselá biotitická až dvojslídá žula. Povrchovým větráním se zde vytvořily svérázné formy balvanitého rozpadu včetně tzv. kamenných stád a viklanů. V minulosti se zde žula těžila v několika malých lůmcích, které jsou dnes většinou zatopené a tvoří významné biotopy zejména pro obojživelníky. Na Čistecku se vyskytuje žule příbuzný, biotitický granodiorit, v okolí Drahouše můžeme nalézt i spilitové horniny.

Jesenicko, stejně jako celá okolní oblast, leží ve srážkovém stínu Krušných hor, kde průměrné množství srážek je podstatně nižší než celostátní průměr odpovídající nadmořské výšce (463-569 mm). Průměrné roční teploty se pohybují mezi 6-7 stupni Celsia. Jde tedy o oblast mírně suchou nebo tzv. polosuchou.

Řeky a rybníky

Obec Jesenice tvoří rozvodí mezi povodím řek Ohře a Berounky. V centru přírodního parku pramení Rakovnický potok, nejdelší tok rakovnického okresu (48,4 km). Pramení v nadmořské výšce 569 m v polích mezi Plávečským vrchem a vrchem Přívraty. Nejdříve teče západním směrem, ale kolem Kněží hory se stáčí severním obloukem k východu a tento směr si udržuje až k soutoku s Berounkou. Na Rakovnickém potoce byla v minulosti vybudována celá řada rybníků. Největší z nich je Velký rybník u Jesenice s rozlohou 45,85 ha, který byl založen v roce 1507. Je zároveň největším rybníkem okresu Rakovník. Nad ním se nachází rybník Kofiler a Krtský rybník, zvaný též Sviták a pod ním Horní Fikač (8,2 ha), Dolní Fikač (12 ha) a Mlýnský rybník. Na hrázích některých rybníků rostou vyhlášené památné duby. Zdejší rybníkářství zažilo svůj vrchol po roce 1648 za Černínů z Chudenic. Na okraji hubertských lesů pramení potok Javornice, který teče zhruba jižním směrem. Javornice je dlouhá 21,5 km a vlévá se do Berounky stejně jako Rakovnický potok. Na Javornici byly vybudovány Zdeslavské rybníky, z nichž nejznámější je Karlův rybník, též zvaný Boubrlák, dále jsou zde Prostřední zvaný Pila a Dolní zvaný Vojtův mlýn a Čočkův rybník. Kromě toho je na Jesenicku celá řada menších rybníčků a jejich kaskád, které dosahují několika málo hektarů plochy, nicméně často představují cenné lokality vodní a mokřadní flóry a fauny.

Ptačí ráj

Jesenicko je poměrné lesnaté. Dnešní lesní porosty mají většinou pozměněnou druhovou skladbu. Původně zde rostly květnaté bučiny, dubohabrové háje, acidofilní doubravy a u potoků olšiny a luhy. Zachovaly se zde však zbytky mokřadů, vstavačových luk a místa připomínající tajgu. V lesích roste vřes, množství borůvek a brusinek a hub. Vegetace Jesenicka je na většině území řazena k mezofytiku. Můžeme zde nalézt bleduli, prstnatec májový, vemeník dvojlistý, vachtu trojlistou, ďáblík bahenní, violku bahenní, škardu bahenní, zábělník, plavuň zploštělou a plavuník zploštělý, suchopýr úzkolistý, sedmikvítek evropský, klikvu žoravinu, zimostrázek alpský, ale i lilii zlatohlavou, hořec křížatý, prvosenku jarní, upolín, ocún a další.

Zvířena Jesenicka není příliš prozkoumána. Významní jsou především obojživelníci s výskytem rosničky zelené, blatnice obecné, kuňky žlutobřiché a ohnivé, skokanů skřehotavého, krátkonohého, zeleného a hnědého. V zatopených lůmcích žije čolek horský a velký. Z plazů se zde vyskytuje především ještěrka obecná, slepýš křehký, užovka obojková. Jesenicko je ptačím rájem. Od roku 1974 bylo na Jesenicku zastiženo 204 druhů ptáků. Hojné je zejména vodní ptactvo. Můžeme zde spatřit čírku obecnou, čírku modrou, zrzohlávku rudozobou, lžičáka pestrého, kopřivku obecnou a další. Místní raritou je čáp černý, který hnízdí v místních lesích. Hnízdí zde i výr velký, sova pálená, puštík obecný, kulíšek nejmenší, vzácně i kalous ušatý a kalous pustovka a další. Je zde bohaté zastoupení pěvců.

Kulturní památky

Krajinu Jesenicka dotvářejí menší sídla s četnými kulturními památkami. Obce jsou poměrně malé a často velmi malebné s četnými církevními stavbami a návesními rybníčky. Výjimkou je obec Jesenice, která vytváří přirozené centrum oblasti. V pravěku nebylo Jesenicko osídleno, bylo pokryto neproniknutelným pralesem. Památky pravěkého osídlení byly nalezeny pouze v severní části Jesenicka, které navazovalo na lesostep zabíhající sem z Poohří. V mladší době kamenné se zde usadil první zemědělský lid. V první vlně stěhování národů (5. a 6. století) se slovanské kmeny na Jesenicko nedostaly, začaly je osídlovat až v 8. a 9. století a postupně pronikaly do jesenického pralesa. Hranice jesenického pralesa se stala kmenovou hranicí mezi Čechy a Lučany. Česká kolonizace spadá do 10.-13. století, kdy byla pravděpodobně založena i obec Jesenice, dnešní centrum oblasti. Jesenický prales souvisel s lesy křivoklátskými a zbirožskými. Vlastnil jej pražský kníže, který zde zakládal v 9. a 10. století vsi. Po roce 1035 Břetislav I. v povodí Javornice usazoval Hedčany, polské zajatce z Gedce. Soustavné kolonizování oblasti ustalo ve 13. století. Řada vsí zanikla v husitských válkách. Český jazyk se na Jesenicku ozýval do poloviny 17. století, kdy třicetiletá válka a protireformace způsobily úbytek obyvatelstva a na Jesenicko se nahrnuli Němci.

Na severu Jesenicka se nachází zřícenina hradu Petrohrad (postaven roku 1360), ze kterého je pěkný výhled do širokého okolí. U původně renesančního Petrohradského zámku z roku 1572 byl vybudován za Černínů typický anglický park s krásnými výhledy, se skupinami i solitérně se vyskytujícími dřevinami a četnými dovezenými druhy, které se mnohé zachovaly dodnes. V parku se vyskytuje 122 druhů dřevin. Uprostřed hubertských lesů se nachází stará dřevařská a myslivecká osada s loveckým zámečkem sv. Hubert. Stavba má zajímavou polygonální dispozici, jíž jsou přizpůsobeny i přilehlé přístupové cesty a hospodářské budovy. Na věžičce zámečku je umístěn plechový jelen, se kterým je možné otáčet na všechny strany. Jím byl lovcům při lovech signalizován směr pohybu zvěře. Na staré cestě mezi sv. Hubertem a Petrohradem leží barokní vyhlídkový pavilon se šestibokým půdorysem. Je odtud nádherný pohled na Jesenicko, Doupovské a Krušné hory. Dále je možné na Jesenicku spatřit celou řadu zajímavých kostelů, kapliček, smírčích křížů a hrázděných domů, pozůstatků po německém osídlení. Na mnohých místech jsou zbytky valů bývalých tvrzí. Hůrky a Klečetná jsou staré hornické osady, kde se v 16. a 17. století těžily kovy. O dolování v Klečetných horách jsou mnohé historické zprávy. V lesích u Sosně, Hůrek a nad Klečetnou jsou dodnes patrné haldy, jámy a zasypané štoly, o kterých lidé vyprávěli, že v nich sídlí skřítkové, permoníci. Cestě z Klečetné na Hůrky se říkalo zlatá, místní tradice vypráví o zdejším rýžování zlata. Malebná vesnička Ostrovec byla vyhlášena za památkově chráněnou obec.

Lomy a prameny

Na Jesenicku byla vyhlášena celá řada zvláště chráněných území (9), registrovaných významných krajinných prvků (9), památných stromů (27 položek). Jesenickem probíhá regionální systém ekologické stability krajiny a nachází se zde evropsky významná lokalita. Přírodovědně významná území jsou např. rybníčky u Podbořánek, Luční potok, pramen Javornice, lomy Soseň, Bedlno, Drahouš, Kosobody, Lhotský lůmek, Krtské skály, Plaviště, Luční potok, Ostrovecká olšina, Háj Petra Bezruče, Zelený důl, viklan u Jesenice a Boží kámen.

Bližší informace o přírodním parku Jesenicko lze získat na stejnojmenné naučné stezce, která je okružní a měří 15 km. Má 13 informačních zastávek, první panel naleznete nedaleko vlakového nádraží v Jesenici.

Jesenicko je klidnou, harmonickou krajinou, která si dodnes uchovala své estetické hodnoty. Jedná se o krajinu, která má svoji osobitost díky četným malebným zatopeným lůmkům, roztroušeným žulovým balvanům, rozsáhlým lesům a četným potokům a rybníkům. Jesenicko je ukázkou poměrně suché západoevropské krajiny, která se v mnohém liší od parovinných oblastí v obdobné nadmořské výšce v jižní polovině Čech. V oblasti je velice pečlivě zvažována jakákoli nová výstavba v krajině a řada činností je vázána na předchozí souhlas státní ochrany přírody.


RNDr. Alena Škoudlínová - vedoucí odboru životního prostředí, Městský úřad Rakovník

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu