VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Přírodní rezervace Údolí Oslavy a Chvojnice se nachází na jihozápadní Moravě poblíž Náměště nad Oslavou. Byla vyhlášena roku 1974 z důvodu záchrany jedinečného údolí Oslavy před plánovanou výstavbou přehrady, která měla mít hráz u obce Čučice. Vzhledem k unikátní zachovalosti lesních porostů v jádrové části rezervace jsem se rozhodl zpracovat zde svoji diplomovou práci, a to na téma "Geobiocenologická charakteristika a návrh péče o lesní porosty severní části přírodní rezervace Údolí Oslavy a Chvojnice". Svůj zájem jsem soustředil do části rezervace, která nese příznačný název Divoká Oslava. Jedná se o hluboce zaříznuté, kaňonovité údolí řeky Oslavy, kde se velmi výrazně projevuje říční fenomén, neboť řeka zde vytváří meandry se svahy různých expozic, na kterých se v důsledku odlišnosti mezo- a mikroklimatu vyvinula různá rostlinná společenstva. Předmětem diplomové práce bylo zhodnotit stav lesních porostů ve vybrané části rezervace a navrhnout pro ně vhodné směrnice péče. Během terénních prací bylo zjištěno mnoho zajímavých skutečností, které byly popsány v diplomové práci. Zde se soustřeďuji pouze na jednu z nich, a to nevšední výskyt nížinného ekotypu smrku ztepilého (Picea abies) v nadmořské výšce 298-310 m.

Ještě v roce 1951 charakterizoval Kavina v knize Speciální botanika zemědělská smrk jako strom "význačně podhorský a horský", rozšířený hlavně v pohraničních horách, ačkoli již roku 1935 Zlatník ve III. dílu své Studie o státních lesích na Podkarpatské Rusi upozornil, že na Zakarpatské Ukrajině smrk roste i v nižších, ale chladnějších polohách s vlhčí půdou. Rovněž ve své Fytocenologii lesa roku 1953 poukázal na přirozený výskyt smrku rostoucího v severovýchodních Čechách podle historických dokladů ze 16. a 17. století v nadmořské výšce 250 m.

Palynologické studie dokazují, že tyto výskyty smrku v nižších polohách jsou relikty doby atlantické až subatlantické, kdy smrk hromadně sestoupil do podhůří až nížin. Později byl jeho areál více či méně redukován, přesto se však místy zachoval na vhodných ekotopech až do historické doby. Vzhledem k dlouhodobému odloučení těchto "reliktních smrčin" od ostatních smrkových porostů se vyvinul ekotyp nazývaný nížinný smrk. Vyznačuje se vyššími přírůsty, které jsou pravděpodobně geneticky ovlivněné, celkovým rychlejším a dynamičtějším vývojem, častější a vyšší plodností a vyšší klíčivostí.

Studovaná lokalita je typickým příkladem možného reliktního výskytu nížinného ekotypu smrku, neboť právě zde, v hluboce zaříznutém údolí Oslavy, měl smrk vhodné podmínky pro udržení stálé populace. Většinou se vyskytuje na bázi svahů nebo na vyvýšeném aluviu řeky Oslavy, kde nedochází k zaplavování ani při ledochodu, a to jednotlivě nebo v malých skupinách v nadúrovni listnatého porostu, který převyšuje místy až o desítky metrů. Nížinné smrky mají výrazně větší dimenze než smrky rostoucí kdekoliv jinde v širokém okolí a logicky také vyšší věk. Přesto velká část z nich není viditelně poškozena patogeny, což také svědčí pro jejich autochtonní výskyt. Stromy se dále vyznačují úzkou kuželovitou korunou, často s jemným větvením.

V zájmovém území bylo nalezeno celkem 28 nížinných smrků, které víceméně lemují řeku Oslavu (délka toku protékajícího územím je 2,1 km). Největší exemplář je vysoký 59 m a má výčetní tloušťku 105 cm. Uvědomíme-li si, že roste v nadmořské výšce 310 m a ještě k tomu v oblasti, kde se projevuje srážkový stín Českomoravské vrchoviny, je jisté, že se jedná o unikátního jedince populace nížinného ekotypu smrku.

Všechny stromy byly zaměřeny navigačním systémem GPS a dále byly změřeny jejich výšky a výčetní tloušťky, což může být v budoucnu využito k různým srovnáním a simulacím. Nížinné smrky zde dosahují značných dimenzí. avšak nedochází k jejich zmlazování na místech, která jsou pro jejich růst typická (báze svahů, aluvium Oslavy). Výjimkou mohou být pouze několik metrů vysoké smrky rostoucí na některých skalních ostrožnách nad řekou. Tyto mladé stromy mohou být potomky nížinných smrků, avšak nikdy nedosáhnou jejich dimenzí, neboť rostou na stanovištích s nedostatečným zásobením vodou. Lze proto konstatovat, že v zájmovém území nedochází k přirozené obnově nížinných smrků v podobě, která by s jistotou zajistila jejich kontinuální vývoj.

Pavel Červinka