VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Velice jsem přivítal článek uveřejněný na stránkách minulého čísla, ve kterém Zdeněk Laštůvka kritizuje přílišnou péči o chráněná území. Domnívám se, že tato problematika je natolik závažná, že by zasloužila rozsáhlejší diskusi. Tady je jeden z pohledů.

Je vcelku přirozené, že ochrana přírody v péči o nelesní formace prodělává určitý vývoj. Zatímco před řekněme 30 léty se spíše hledaly cesty jak po minulém hospodářství uchovat specifický ráz těchto lokalit, dnes přes řadu finančních titulů nebývá až tak obtížné zajistit požadovaný management. Problém je spíše někde jinde. Časy spontánní péče nadšenců nahradilo tržní prostředí. Ochrana přírody se tak skutečně stává odvětvím, kde nezbývá než souhlasit s doc. Bučkem, že zde bohužel začíná platit - "čím více tím lépe". Stává se tak aktivní péče (management) o chráněná území novým odvětvím?

Neměla by ale tato péče o přírodu dotovaná ze státního rozpočtu stát na jiných základech? Ano, skutečnost, že v současnosti se toto nové odvětví v podstatě podobá financování např. ve sportu, nás na jednu stranu může těšit. I nadále lze na řadě míst počítat s nenákladným ručním kosením řadou nadšených dobrovolníků. Přitom často dochází ke znečišťování jednak kosením, jednak následnou likvidací nepotřebné biomasy. Kdy jsou s péčí spojené náklady (ekologické ztráty) ještě únosné a kdy jde už jen o kvantitativní nárůst chráněného druhu (přitom zbytečný z hlediska uchování druhu či populace)?

Domnívám se, že péče o chráněná území by neměla být samoúčelná (jistě kromě biodiverzity je zde i významná rekreační a často i výchovně vzdělávací funkce území a dokonce i vlastní péče). Mám na mysli snahu hledat řekněme hospodářské využití. Nabízí se zde mnohde již zavedená pastva, nebo využití biomasy pro jiné účely (např. bioplyn). Tedy nikoliv návrat do minulosti, kdy řada území byla využívána hospodářsky bez ohledu na přírodu, ale buď zabudování hospodářských principů do ochrany přírody nebo obráceně zohlednění přírody při běžném hospodářství - známé to věci. Jistě je otázkou, kde je potřeba chránit určitý druh tzv. za každou cenu a kdy postačí onen hospodářský management. Nicméně je skutečností, že početnost řady ohrožených druhů dnes díky nárůstu chráněných území a cílené péče již může převyšovat druhy, kterým tuto péči nevěnujeme.

Budeme potom chránit druhy nové a třeba i na úkor těch předešlých? Nebo je lépe chránit, či lépe uchovat, procesy jako takové (ruční kosení, pastva, bezzásahovost), tedy součást naší kulturní identity, a to, co je nám lidem bližší, než samotnou přírodu, která si ostatně pomůže i bez nás.

Závěrem pár doporučení:

• V maximální míře se snažit provádět management těchto území tradičním způsobem bez nadměrného používání dodatkové energie (hlavně z fosilních zdrojů) a navíc polyfunkčně (osvěta, zapojení veřejnosti, věda apod.).
• Snažit se najít (hlavně u lokalit, kde je tato energie nezbytná) hospodářské využití získané biomasy, a tedy o uzavřenost cyklů.
• Jako na problematické, a tedy vhodné k rozsáhlé diskusi je třeba nahlížet na vytváření nových, resp. obnovu bývalých, tzv. sukcesně blokovaných chráněných území, a to v tom smyslu, aby následná péče mohla být uskutečňována dle výše uvedeného.

Antonín Martiník