Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

O akustickém teroru


Karel Hudec, č. 4/2006, s. 9-10

O hluku jsem již ve Veronice několikrát psal, nicméně bych se k tomu rád ještě vrátil. Je celkem známo (a nesporně prokázáno), že (a) hluk škodí lidskému zdraví; proto jsou stanoveny normy pro hlukové zátěže; (b) méně hluk vnímá ten, kdo ho způsobuje; (c) více ho snášejí mladší lidé, kterým je zatím jedno, zda budou někdy v budoucnosti hůř slyšet. Nejsem odborníkem ani přes zdroje hluku, tím méně přes jeho likvidaci, a ani přes jeho důsledky. Mohu se proto vyjadřovat pouze jako - asi starší - člověk a občan, který (snad) má právo na únosné životní prostředí. Možná je to i tím, že když čekám na ostrůvku na tramvaj a zastaví za mnou auto, jehož oknem (někdy i zavřeným) se line dunivá rytmika, mám trochu problémy se svým kardiostimulátorem.

Nejdříve - které hlavní zdroje akustickvch emisí mi vadí. Nejčastějším zdrojem hluku u nás jsou zřejmě motory související s dopravou. Bydlím u dopravně velmi frekventované ulice, ale běžný provoz nějak rušivě nevnímám. Podmínky pro negativní vnímání jsou asi dvojí - hluk mimořádný a hluk zbytečný. Zdrojem mimořádného hluku je především systém jízdy brzda - plyn, po naskočení zelené na blízkém přechodu zrychlení auta (a ještě hůře motocyklu) z 0 na 100 km pokud možno během necelé vteřiny. K tomu případně patřičné pištění pneumatik. Mimořádným zdrojem hluku může být ale i malý motocykl, jehož mladý vládce na vysoké obrátky předjíždí ukázněně jedoucí Ferrari, stejně jako silné motocykly, jejichž dunění dokazuje, kdo jsou pány silnice. Zdroj hluku zbytečného nemusí být tak silný, ale celodenní ježdění s malým motocyklem na malém okruhu nelze po chvíli přeslechnout. Stejně tak je tomu v hlubokých lesích, nejlépe v oblastech klidu, kde jízda na terénních motocyklech bez čísel je zejména vhodným a navíc nečekaným zdrojem hluku. Stejně jako při jízdě na sněžných nebo vodních skútrech zde již spolupůsobí patrně řev motorů na jejich provozovatele jako droga, zejména v kombinaci s vědomím nezákonnosti nebo přinejmenším nesprávnosti chování a tím i s demonstrací vlastní síly, na niž ani zákon nemá. Samozřejmě jsou i zdroje hluku z motorů legální, ale o sekačkách jsem již psal. Na druhé straně je zajímavé, že i tak agresivní zvuky jako sirény a houkačkyy záchranářů, hasičů a policistů nevzbuzují většinou negativní dojem - asi je to tím, že jsou spojovány s naléhavostí prospěšného poslání.

Jsou ale i zdroje hluku jiné než motorové. Především je to vyluzování nadměrně hlasitých zvuků, z nichž část se nazývá hudbou a zprávy o ní zabírají největší část kulturních rubrik novin. Jsou to hlavně koncerty techno a je zajímavé, jak například v souvislosti s CzechTec a podobnými megaprodukcemi decibelů se málo věnovala, resp. věnuje pozornost akustickému aspektu záležitosti. I když je to patrně primární zdroj averzí zejména místních obyvatel, spíše než otázka razítek na povolení. Proč někdo musí tři dny v okruhu 10 km poslouchat nepřetržité rytmické dunění? Proč musím v noci poslouchat koncert Kabátů, který se přitom koná 2 km od mého domu, za kopcem a v zavřené hale? Aby můj názor nebyl příliš subjektivní, doporučoval bych zastáncům CzechTecu, mezi něž patří i pražský pan primátor, pořádat ho pokusně po tři dny a noci na Letenské pláni v Praze. Nepochybuji, že je to hudba oblíbená u určité generace, vyjadřující její životní styl, provokující endorfiny, které vymývají méně příjemné sloučeniny v mozku, hudba, která má provokovat měšťáka a zapšklé staromilce atd. atd. V podstatě však je to přemíra decibelů, která škodí, a pokud někdo nutí druhého poslouchat něco, co dotyčný nechce a nemá možnost se tomu vyhnout, nelze to nazvat jinak než násilím nebo terorem.

Odmítavé reakce na akustické podněty mohou následovat i některé hlasové projevy. Jsou to některé hlasy nepříjemné již samy o sobě, ale to je záležitostí tolerance. Negaci však automaticky vyvolávají hlasy příliš hlučné a zejména v kombinaci s nečekaností a v druhé řadě i s obsahem řeči. Hlasité, jedinci stejného druhu ne běžně vydávané zvuky u živočichů jsou znamením k zbystření pozornosti a fyziologickým reakcím připravujícím organismus buď k agresivnímu chování nebo naopak k útěku, v případě nemožnosti reagovat jedním či druhým způsobem pak k obavám či strachu - například když rodiče řvou na bezmocné dítě. Domnívám se, že reakce na akustické podněty vyplývající z hlučnosti society vytvářejí často i aktuální nevraživý vztah mnoha občanů například k Romům. Abych nebyl podezírán z rasismu - totéž se týká i hlučných skupin mladých, zejména holohlavých, nebo opilců prezentujících co nejhlasitěji svoji sprostou nadřazenost atp. Naproti tomu přítomnost tichých Vietnamců není považována za hrozbu. Ovšem to vše jsou již otázky sahající jinam než do práv na životní prostředí.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu