Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Co se děje v luzích řeky Dyfi


Mojmír Vlašín, č. 4/2006, s. 28

Ne, to není pravopisná chyba. Nechci psát o řece Dyji na jižní Moravě, ale o řece Dyfi ve středním Walesu v Británii. Díky programu Leader+ se mi podařilo dostat se se skupinou polských a českých ochránců přírody a podobných živlů do oblasti řeky Dyfi. Ústí řeky je národní přírodní rezervací, jsou zde živá rašeliniště vrchovištního typu. Vrstva rašeliny dosahuje místy až 9 metrů a odolala v historii všem pokusům o vysušení nebo vytěžení. Pobřežní mokřady a rašeliniště jsou také Ramsarskou lokalitou chráněnou podle mezinárodní úmluvy o mokřadech. Širší území kolem ústí řeky bylo vyhlášeno biosférickou rezervací. Pokud budete pokračovat proti proudu této řeky až k pramenům, dostanete se do národního parku Snowdonia s vrcholy v nadmořských výškách okolo 1 200 metrů. Potud se celá situace skutečně podobá oblastem kolem řeky Dyje. Celá oblast je hojně navštěvována turisty, kteří oceňují právě to, co místní vnímají jako určitý nedostatek, totiž určitou zaostalost oblasti, prakticky žádný průmysl (posledních několik lomů na břidlici nedávno zkrachovalo), tradiční zemědělství zahrnující volný chov ovcí a krav, špatný nebo také žádný signál mobilních operátorů, žádné lanovky a dálnice.

V údolí řeky Dyfi byla ustavena akční skupina evropského grantového programu Leader+ v roce 2002. Tato skupina je podporována místní vládou (Welsh assemblage), a podporují ji také místní. K našemu velkému podivu také místní farmáři podporují myšlenku rozšířit ochranu přírody z ústí řeky na podstatnou část údolí. Proč? Protože poznali, že agro-envi programy jim umožňují přežít v tvrdých konkurenčních podmínkách. Byli jsme hosty na jedné horské farmě uprostřed národního parku Snowdonia a po ochutnání místních specialit a výborného indického čaje (který si místní kazí přidáváním mléka) se debata stočila na zemědělství v horských podmínkách. Hedd Pugh (tak se ten farmář jmenoval) na rozloze kolem tisíc hektarů chová asi 1 300 ovcí a 17 krav. Farmář soudil, že pokud by chtěl obstát v konkurenci, musel by chovat tolik dobytka (kolem dvou tisíc), že by si chtě nechtě ničil vlastní pozemky. V národním parku díky specifickým dotacím může hospodařit tak, jak si opravdu přeje. Neobjevil jsem žádný strach z ochránců přírody a restrikcí národního parku.

Nedaleko místní "střediskové obce" s názvem Machynlleth bylo vybudováno centrum trvale udržitelného rozvoje. Trochu to připomíná Hostětín, větrná a solární energie, separace odpadů, důraz na ekologické zahradnictví a zemědělství. Měli jsme zde možnost diskutovat s místními farmáři, finančníky, ochránci přírody. A tady se ukázala zásadní odlišnost mezi situací ve Walesu a u nás: místní lidé nepřipouštějí myšlenku, že by jejich oblast byla zničena, a to ani pod záminkou, že se jim povede lépe a ještě lépe. Nechtějí být chudými příbuznými, ale ani obětí "nezadržitelného" rozvoje.

Mojmír Vlašín

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu