Čtení na tyto dny

Lesík

jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči

Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji

(Ludvík Kundera) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Co se děje v luzích řeky Dyfi


Mojmír Vlašín, č. 4/2006, s. 28

Ne, to není pravopisná chyba. Nechci psát o řece Dyji na jižní Moravě, ale o řece Dyfi ve středním Walesu v Británii. Díky programu Leader+ se mi podařilo dostat se se skupinou polských a českých ochránců přírody a podobných živlů do oblasti řeky Dyfi. Ústí řeky je národní přírodní rezervací, jsou zde živá rašeliniště vrchovištního typu. Vrstva rašeliny dosahuje místy až 9 metrů a odolala v historii všem pokusům o vysušení nebo vytěžení. Pobřežní mokřady a rašeliniště jsou také Ramsarskou lokalitou chráněnou podle mezinárodní úmluvy o mokřadech. Širší území kolem ústí řeky bylo vyhlášeno biosférickou rezervací. Pokud budete pokračovat proti proudu této řeky až k pramenům, dostanete se do národního parku Snowdonia s vrcholy v nadmořských výškách okolo 1 200 metrů. Potud se celá situace skutečně podobá oblastem kolem řeky Dyje. Celá oblast je hojně navštěvována turisty, kteří oceňují právě to, co místní vnímají jako určitý nedostatek, totiž určitou zaostalost oblasti, prakticky žádný průmysl (posledních několik lomů na břidlici nedávno zkrachovalo), tradiční zemědělství zahrnující volný chov ovcí a krav, špatný nebo také žádný signál mobilních operátorů, žádné lanovky a dálnice.

V údolí řeky Dyfi byla ustavena akční skupina evropského grantového programu Leader+ v roce 2002. Tato skupina je podporována místní vládou (Welsh assemblage), a podporují ji také místní. K našemu velkému podivu také místní farmáři podporují myšlenku rozšířit ochranu přírody z ústí řeky na podstatnou část údolí. Proč? Protože poznali, že agro-envi programy jim umožňují přežít v tvrdých konkurenčních podmínkách. Byli jsme hosty na jedné horské farmě uprostřed národního parku Snowdonia a po ochutnání místních specialit a výborného indického čaje (který si místní kazí přidáváním mléka) se debata stočila na zemědělství v horských podmínkách. Hedd Pugh (tak se ten farmář jmenoval) na rozloze kolem tisíc hektarů chová asi 1 300 ovcí a 17 krav. Farmář soudil, že pokud by chtěl obstát v konkurenci, musel by chovat tolik dobytka (kolem dvou tisíc), že by si chtě nechtě ničil vlastní pozemky. V národním parku díky specifickým dotacím může hospodařit tak, jak si opravdu přeje. Neobjevil jsem žádný strach z ochránců přírody a restrikcí národního parku.

Nedaleko místní "střediskové obce" s názvem Machynlleth bylo vybudováno centrum trvale udržitelného rozvoje. Trochu to připomíná Hostětín, větrná a solární energie, separace odpadů, důraz na ekologické zahradnictví a zemědělství. Měli jsme zde možnost diskutovat s místními farmáři, finančníky, ochránci přírody. A tady se ukázala zásadní odlišnost mezi situací ve Walesu a u nás: místní lidé nepřipouštějí myšlenku, že by jejich oblast byla zničena, a to ani pod záminkou, že se jim povede lépe a ještě lépe. Nechtějí být chudými příbuznými, ale ani obětí "nezadržitelného" rozvoje.

Mojmír Vlašín

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu